Ministr životního prostředí Ladislav Miko v článku Národní park jako v Evropě (EURO 45/2009) napsal, že již na jaře Správa Národního parku Šumava (NPŠ) připravila tři scénáře vývoje kůrovce.
Možná je to pravda, ale Správa NPŠ i ministerstvo životního prostředí opakovaně informovaly veřejnost pouze o nejoptimističtějším scénáři. Horší však je, že Správa Národního parku Šumava se na pesimističtější scénáře vůbec nepřipravila, tedy nenasmlouvala těžařské a odběratelské kapacity. A po naplnění pesimistického scénáře kvůli nedostatku kapacit netěžila kůrovcovou kalamitu včas, čímž opět přispěla k rozmnožení kůrovce.
Pracovníci Národního parku Šumava mohou potvrdit, že letos v červenci se odehrála ve vedení Správy NPŠ velká hádka, kdo je odpovědný za tuto nepřipravenost. Je hezké, že ministr Miko píše o bezzásahových parcích v Itálii, Slovinsku, Polsku či Portugalsku. Problém je však v tom, že nikde nezakládali „divočinu” na tisících hektarech kulturních smrkových lesů.
