Lesy v Orlických horách jsou jako kuřák, který kvůli zdravotním potížím sice omezil kouření, ale je mu přesto stále hůř. Přísun sloučenin síry z elektráren je podstatně menší, ale je tu nový nepřítel. Dusík.

ORLICKÉ HORY Stav lesů v Orlických horách, které před rokem 1989 patřily k porostům nejvíce postiženým spadem sloučenin síry, se stále nelepší.

Kyselinu sírovou, která na hory pršela za minulého režimu, teď vystřídala kyselina dusičná zejména z narůstající automobilové dopravy. „Z ovzduší síra samozřejmě úplně nezmizela, navíc je jí spousta ještě v půdě. A jak dlouho se jí budou lesy zbavovat, to vám dnes nikdo neřekne,” uvedl odborný pracovník Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně Vratislav Balcar.

Faktorů, které stále nedovolují lesům rychlejší regeneraci, je ale podle něj víc.

„Které škodí víc a které méně, to se dá jen těžko přesně určit,” dodal s tím, že dřívější síru vystřídal v hojné míře dusík, který má devastující účinek.

Jeho nebezpečí spočívá v tom, že je to mimo jiné výborné hnojivo a stromy po něm rostou rychleji, než by měly. Kvůli tomuto dopingu však nejsou porosty tak pevné a jsou náchylnější k lámání a vymrzání. Vědci navíc prokázali, že větší koncentrace dusíku v tkáních stromů je velmi atraktivní pro nejrůznější škůdce.

Problém lesů: Kyselá půda, dusíkový doping

„Daleko větší množství oxidů dusíku má samozřejmě na svědomí rychle se rozvíjející automobilová doprava. Na první pohled se zdá, že spad nebezpečných plynů hrozí jen porostům ležícím v nejbližším okolí silnic, kde ale zůstanou především pevné částice. Plyny se samozřejmě rozptýlí ve vzduchu a šíří se i do širšího okolí,” dodává další pracovník ústavu Ondřej Špulák.

Orlické hory a oblast Králického Sněžníku byly v minulosti nejpostiženější ze všech českých lesů. Nepadaly na ně jen škodliviny z chvaletické nebo opatovické elektrárny, ale i ze sousedního Polska. Půda je imisemi nasáklá.

Projekt sledování přenosu znečišťujících látek před třemi lety prokázal, že v Orlických horách jsou koncentrace oxidu síry v námrazách nejvyšší ze všech českých hor.

Někteří odborníci tvrdí, že by Orlickým horám pomohla výsadba listnatých stromů. „To ale nemusí být vždycky pravda. Je sice fakt, že listnáče jsou zásadité a půdu odkysličují, jsou však i místa, kam se nehodí. Bezpochyby se najdou oblasti, kde monokultury regeneraci pomůžou, správci lesa by ale měli přihlížet k historii porostů v té které lokalitě,” myslí si Balcar.

Optimálním řešením je podle něj výsadba smíšených lesů. „Různorodá skladba zaručuje, že je les podstatně více odolný. Každý strom je totiž citlivý na jiné škodliviny a jiným se dokáže lépe bránit. Při větším počtu druhů se pak samozřejmě porost dokáže lépe bránit,” dodává odborník, podle něhož se ale nedá čekat, že by byla náprava patrná nějak rychle.

„Bude to samozřejmě chvíli trvat a nezbývá než obnovovat současné porosty a sázet nové,” dodal. Největší vlastníci lesů na východě Čech, Lesy České republiky, Správa lesů Kristiny ColloredoMansfeld v Opočně, Lesní hospodářství Kolowratských lesů v Rychnově nad Kněžnou nebo Správa Parishových lesů v Žamberku, každoročně do obnovy porostů investují milionové částky.

Lesy České republiky například v uplynulých letech ročně investují do obnovy kolem šesti milionů korun, soukromí majitelé v Opočně, Rychnově či Žamberku částku přibližně stejnou, někdy i vyšší.

Podle spolumajitele žambereckých lesů Jana Marmaduka Parishe se úroveň imisního zatížení sice zmenšila, ale zdravotní stav porostů se paradoxně zhoršil, což je patrné v celých Orlických horách. A přestože se majitelé lesa snaží o obnovu, nedá se očekávat, že bude výsledek vidět za pár let.

„Je třeba si uvědomit, že máme více než tři sta hektarů poškozených porostů. Když obnovíme dvacet až třicet z nich, jsme stále na začátku dlouhodobějšího procesu. Náš způsob hospodaření se nezaměřoval jen na krásné porosty, které přinesou peníze, ale i na ty, které peníze nepřinášejí, ale jejichž obnovou můžeme přinést peníze pro následující generace vlastníků,” uvedl Parish.