JITKA ŠRÁMKOVÁ
Zdá se, že na Šumavě se po letech hádek mezi obcemi a vedením Národního parku Šumava začíná vyjasňovat. Přispějí k tomu možná vědci, kteří dali hlavy dohromady a zpracovali učebnici o tom, jak si má vedení národního parku počínat. Výhodou knížky je to, že není založená na domněnkách a spekulacích, ale na faktech. Ta se sice dají různě interpretovat, ale z včerejších reakcí obcí i vedení parku se zdá, že závěry lesnických kapacit budou respektované a opravdová a tedy umírněná debata začne. Nebo vlastně začala už včera tím, že ředitel národního parku František Krejčí se s obcemi shodl na tom, že ochrany je na Šumavě hodná třetina ploch, která je přirozená, zbytek musí člověk teprve k obrazu přírody přetvořit.
Pro začátek to není špatné. Na konci by podle přání některých starostů měly být pasoucí se ovečky na chráněných horských lukách.
Nebo ustatí turisté, šněrující vědci démonizované, stovky let staré lesní ekosystémy. Turisté vedení parku vzkazují jediné: „Tak už tu ochranu přírody tolik nedramatizujte a pusťte nás, ať tu nádheru také vidíme.” Tak se nechme překvapit, kdo si na Šumavě přijde na své.
