ŠUMAVA Kdysi tady stávala vesnice, kde žilo před druhou světovou válkou přes 600 lidí, ale dnes to není na první pohled vůbec patrné. Snad jen staré stromy si možná pamatují zdi domů, u kterých rostly. A ztracenou historii Kepelského Zhůří připomíná také kaplička, která ale vznikla až v roce 1999. Na jejím místě stával zděný kostel, byla tady fara, dvě hospody, škola i hladírna skla, které se po roce 1952 staly cílovým prostorem pro cvičné střelby armády. Teď se nad planiny kolem vznese černý čáp, zakrouží a o přítomnosti lidí svědčí jen občasné zavrčení motorové pily na nedaleké louce, která zarůstá nálety. Dříve se tam pásl dobytek, kosila tráva, hrabala rašelina. I díky tomu se tu udržely vzácné rostliny, které dnes dávnou činnost lidí připomínají. A aby odtud nezmizely nadobro, pomáhá jim Správa Národního parku Šumava i nyní. Právě v okolí Kepelského Zhůří a Sklené v západočeské části Šumavy, poblíž Knížecích Plání pak v části jihočeské. Zásahy mají podpořit ohrožené rostliny a živočichy. To, co na první pohled vypadá jako spoušť, má zlepšit životní podmínky druhům, které z mnoha míst Česka dávno zmizely.
U Kepelského Zhůří jsou touto vzácností smilkové trávníky, vřesoviště, některé rostliny vázané na tyto biotopy a také druhy lučních mravenců, jejichž mraveniště pokrývají celý vykácený prostor. Cílem letošního zásahu bylo částečné vykácení náletů, které se na lukách uchytily i přesto, že jsou pravidelně spásány dobytkem. „Nedaleko Sklené je to 28 hektarů velké bezlesí, které udržujeme především kvůli chřástalovi polnímu. Kvůli němu je v těchto místech do pozdějšího léta posunuta i doba sečení trávy. Na Knížecích Pláních je hlavním druhem tetřívek obecný, kde pro něj upravujeme dvě lokality. Snažíme se zachovat mozaikovitost prostředí," popisuje náměstek ředitele parku Martin Starý.
První podobné zásahy, které mají za cíl udržet bezlesí, provedla správa už v roce 2012. V nové vlně pak s nimi začala před dvěma lety. Týkají se míst, na nichž je zásah člověka ve prospěch ohrožených druhů nutný. A ani v budoucnu se nepočítá s jejich převodem do bezzásahových oblastí. „Pokud bychom do procesu nezasáhli, vymizelo by jen z tohoto místa pět až deset druhů," vysvětluje Romana Roučková z oddělení krajinné ekologie šumavského parku.
Kromě kácení se provádějí i další úpravy. Nedaleko Kepelského Zhůří to bylo v minulém roce například strhávání vrstev rašeliníku na podmáčených plochách. „Tam se vyskytuje i srpnatka fermežová, mech, který je předmětem ochrany evropsky významné lokality Šumava. Rašeliník je konkurenčně zdatnější a místa vhodná pro srpnatku by zavalil. Dříve se rašelinné louky hrabaly na stelivo pro dobytek," upozorňuje Roučková.
Poblíž Knížecích Plání se první zásahy prováděly v roce 2015. Nálety se kácely ve dvou lokalitách, které tetřívci využívají jak při svém toku, tak i jako klidovou zónu, poblíž které jim nehrozí rušení turisty.
„Víme, že území, na nichž zásahy provádíme, jsou pro mnohé návštěvníky srdeční záležitostí a u některých může dnešní pohled vyvolat negativní reakce. Proto se jim snažíme přímo na místě vysvětlit, s jakým záměrem úpravy provádíme a jaký je jejich cíl," říká mluvčí parku Jan Dvořák s tím, že poblíž každé plochy je informační cedule o cílech zásahu.
Komentáře