Je nejmladším členem současného vedení Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Jeho příjmení ho ale paradoxně dělá nejstarším. Že to nedává smysl? Náměstkem pro ochranu přírody a krajiny je ve svých třiceti letech lesní inženýr Martin Starý.

* Náměstkem ředitele jste se stal po více než pěti letech práce na Správě NP a CHKO Šumava. Jak se v této pozici cítíte?

Před tím, než jsem byl pověřený řízením, jsem pracoval jako referent – ekolog lesa. Byl jsem hodně v terénu a nebyl jsem tak často v kontaktu s lidmi. Dnes je to ale přesně naopak. Většinu času trávím v kanceláři a na různých jednáních a mám pochopitelně i větší zodpovědnost. Je to velká změna, ale problémy mi to nedělá.

* Současné vedení Národního parku Šumava je velmi mladé, asi nejmladší, které kdy bylo, a vy jste právě tím nejmladším. Není to pro vás handicap?

Nemám tak velké zkušenosti jako starší kolegové, to je pravda, ale je to logické. Na druhou stranu, na správě už nějakou dobu pracuji a mohu využít své zkušenosti ze studií a z prací v zahraničí. To člověku pomůže dívat se na Šumavuz jistého nadhledu.

* Co vás na šumavské přírodě nejvíce baví nebo zajímá?

Určitě je to ten les, který jsem vystudoval. Konkrétně historie lesa, jeho růstová dynamika, což jsem zpracovával i v rámci svojí diplomové práce. Díky tomu vím, že les v národním parku je nutné brát v kontextu, v širším pojetí. Je to prostředí pro chráněné druhy rostlin a živočichů, je to součást krajiny, a proto není dobré se na něj dívat jen jako na soubor stromů. Je to jisté životní prostředí, určitý biotop, v němž se dějí přírodní procesy, které jsou součástí ochrany přírody.

* Je tedy třeba se na Šumavě dívat i na suchý les jako součást přírodního procesu?

Určitě ano, my jsme totiž zvyklí a vychováváni k tomu, že les musí být pouze zelený a uklizený. Každý suchý strom musí být okamžitě odstraněn a odvezen pryč. Přiznám se, že když jsem na Šumavě začínal, také jsem byl ze suchého lesa nesvůj. Ale když jsem v něm trávil čím dál více času, bral jsem ten les takový, jaký je. Najednou to nebylo pro mě nic negativního. Je to prostě přírodní proces, který v žádném případě neznamená zánik, smrt. Les je stále živý. To je právě ono, dívat se na les v celém kontextu, a ne jen sledovat souše, které za několik let shnijí a spadnou a budou vidět zase zelené mladé smrky, které pod nimi bojují o své místo na slunci.

* Měl jste možnost studovat v zahraničí a procestovat Evropu. Jak se lidé jinde dívají právě na ty suché lesy?

Je to o zvyku. Je to o tom, jak dlouho jsou lidé vystaveni té procesní ochraně. U nás procesní ochrana není tak dlouho ve srovnání s historií lesnictví a lesního hospodářství, ale v současné době se prosazuje na celém území Evropy a světa. Takže situace, jaká je u nás, je všude jinde, záleží jen na tom, jak dlouho je tam princip bezzásahovosti aplikován. To není jenom případ Bavorska, ale podobné je to v nově vyhlášeném národním parku ve Schwarzwaldu v Bádensku­Württenbersku nebo v Národním parku Kalkalpen.

* Co je pro vás jako pro náměstka důležité?

Chci se zaměřit na popularizaci procesní ochrany přírody. Přestože se o tom v minulosti diskutovalo ze všech stran, na veřejnost se málo dostává smysl a rozdíly mezi tímto druhem ochrany a ochranou biotopovou a druhovou. Při procesní ochraně přírody nejsme zaměřeni na konkrétní chráněné druhy nebo biotopy, ale na procesy, které v tom ekosystému probíhají. Je pravdou, že pro mnohé je to nová věc, že procesní ochrana přírody není tak zažitá a zakotvená v naší legislativě, ale v tom vidím právě ten smysl a úkol národních parků.