Dosud se nám podařilo navštívit v rámci předchozích dílů seriálu celkem třicet tři altánů v karlovarských lesích a okolí. Takže už jsme vlastně za polovinou, a protože jaro pokročilo a určitě jste trénovali, můžeme nyní i trochu zvýšit tempo.
Na skok do lesa a podobné výlety se v poslední době hodně lidí vydává především od Linharta. Přijedou na tamní parkoviště, v sezóně lze dokonce využít speciální linku MHD, a jdou se podívat do obory. Respektive do její některé části. A právě ti co přijeli autobusem, pak mají výhodu, že se nemusí k Linhartu vracet. Sejdou pohodlně po některé pěšině buď do Doubí, nebo do Tuhnic, jak se jim to zrovna hodí podle nálady, či počasí.
Zastřešená pozorovatelna u obory s asijskými jeleny s polským jménem (Jelen sika Dybowského) láká hlavně děti, které se většinou už předtím vyřádily na „Lanáči". Ovšem na cestu pěšky dál do lesa mají zpravidla osobitý názor.
Jenže kdo by si nechal ujít taková lákadla, jako je například torzo středověké vesnice Obora. Vedle ruiny kostela sv. Linharta se tu dají navštívit zbytky prastaré tvrze, u které navíc roste obrovský buk. Nese jméno vazala, který zdejší zboží dostal z vůle českého krále Jana Lucemburského. Není to ovšem jediný významný strom v této oblasti. Právě na počest Jana Lucemburského, který se zasloužil o první písemnou zmínku o zdejších lesích, vysadili pracovníci Lázeňských lesů, v roce 2005, pěknou jedli bělokorou, u cesty pod kaplí sv. Linharta.
Zatím poslední slavnost v Oboře se pak konala před necelým rokem a u blízké křižovatky lesních cest, za účasti zástupců měst Loket a Karlovy Vary, byl na počest syna krále Jana, vysazen pamětní dub.
A právě od tohoto rozcestí, směřuje jedna z cest k rybníku Linhart, na jehož břehu stojí Rybářská bašta. Od tohoto altánu se lze dostat, přes křižovatku s Doubskou cestou, k rozcestí u zajímavého pamětního kamene. Silně omšelý balvan, s téměř již nečitelným nápisem Waldbrand, připomíná dávný, velký požár v karlovarských lesích. Památník byl už mnohokrát povalen hledači pokladů. Jenže tak jednoduché to obvykle s poklady není.
Další lesní pěšina, začínající na tomto místě, je praktická zkratka k Tuhnické cestě. Rychle se tudy dostanete k vyhlídce do údolí Ohře, směrem na karlovarskou dostihovou dráhu. Altán, který tu stojí od 70. let minulého století se jmenuje Na Skalce. Po Tuhnické cestě lze pak pokračovat, buď k hájovně v Tuhnicích (nejkratší cesta k MHD), nebo k „Evropáku" (nejkratší cesta ke staré hale na míčové sporty, v sousedství oblíbené restaurace).
Pro návštěvníky Linharta s autem a samozřejmě i pro ostatní, co se chtějí, nebo musí k parkovišti vrátit, se nabízí jiná, také pěkná výletní trasa.
Z cesty podél obory s jeleny, odbočuje hned za závorou další asfaltka, v jejímž okolí se od roku 2015 skrývají překližkové siluety zvířat. Pokud jste tudy prošli již několikrát a našli jste i některé, dobře zamaskované ptáky, pak můžete hned nad vodojemem u cesty čili pod vlkem, odbočit směrem ke křižovatce U křížku. Z tohoto rozcestí, s chatou a církevním symbolem, který tu kdysi dávno někdo umístil na starý buk, se dá sejít na lesní pěšinu, která klesá okolo dalšího vodojemu k Jungmannově cestě, k chatě Na Výsluní. Zpět k Linhartu se po této cestě dostanete směrem vpravo a brzy se můžete kochat krásnými výhledy do údolí řeky Teplé, na přehradní jezero. Nejlepší výhled je pak samozřejmě z Jungmannova altánu, ale tady se za pěkného počasí tvoří dokonce fronty.
Není však třeba spěchat, zpátky na parkoviště je to od altánu opravdu už jen „kousek" cesty.
Pavel Reiser, Martin Jiřík
