Odborníci z Masarykovy univerzity vytvořili soupis přibližně 120 středověkých rukopisných herbářů z českých archivních fondů. Nyní se zaměří na jejich obsah, tedy jednotlivé položky, ke kterým postupně přiřazují současná botanická jména a další informace. Databáze Herbaria manuscripta je veřejně dostupná, zatím jsou v ní aspoň částečně zpracované položky z pěti herbářů.
„Máme v evidenci asi 120 různých textů, některé z nich mají i 400 rostlin. Je to tedy dlouhodobý úkol pro větší tým lidí, kteří umějí číst středověké latinské a staročeské texty, a bude se plnit postupně dle finančních možností,“ napsala ČTK Dana Stehlíková z filozofické fakulty, která se specializuje na středověkou lékařskou literaturu. Spolupracuje s odborníky z přírodovědecké i lékařské fakulty.
Ve středověkých lékařských příručkách, na rozdíl od pozdějších herbářů, většinou nebyly žádné obrázky ani popisy rostlin. Omezovaly se na dobový název a využití léčiva.
Zaznamenat v databázi u každé herbářové položky účinky, které lidé ve středověku konkrétní rostlině přisuzovali, by podle Stehlíkové bylo příliš náročné. Odborníci však doplní do databáze alespoň výsledky výzkumu, který vyhodnocoval účinky 48 rostlin podle moderních lékařských studií.
„Vyhodnocovali jsme dva herbáře, které byly v českém prostředí v 15. století nejvíce oblíbené, a jejichž informace se tedy dostaly k poměrně velkému počtu uživatelů – tehdejších lékařů i laiků,“ uvedla Stehlíková.
Databáze Herbaria manuscripta může být podle tvůrců inspiračním zdrojem při hledání nových léčiv. Lidé ve středověku využívali více druhů rostlin, než které uznává současná medicína, navíc pro vyšší počet různých indikací.
ČTK
