Na lesní cestě mezi Srním a Karasy provoz skoro jako na silnici. Ačkoliv lesní zákon ve svém § 20 odst. 1g)výslovnězakazujevjezd a stání motorovými vozidly na lesních cestách, pravý opak je mnohdy skutečností. Existuje, pravda, výjimka, ta se týká situace, když lesní cesta je jediným přístupem k nemovitosti cizího vlastníka, například k rekreační chatě. I v tom případě ovšem musí mít tento vlastník povolení příslušné lesní správy.
Velmi bych se ovšem divil, kdyby taková výjimka platila právě na lesní cestě mezi Srním u České Lípy a Karasy, kde byly pořízeny připojené snímky. Do Karasů se lze dostat po oficiální (a mnohem kvalitnější) místní komunikaci buď ze Zahrádek nebo z Provodína. Ta je sice delší, ale pokud se přestupník domnívá, že porušením zákona si podstatně zkrátí čas jízdy nebo ušetří pohonné hmoty, mýlí se. Tahle lesní cesta je na řadě míst jedna velká písečná závěj, kladoucí autu mnohem větší odpor a komplikující jízdu daleko více než hladká asfaltka. Nehledě na zvířený prach a velmi jemný písek, který asi autu a jeho citlivé elektronické výbavě taky moc neprospívá.
Ještě horší ale jsou následky porušování zákona pro lesní ekosystém, pro rostliny a živočichy. Jako by jich už tak dost nehynulo na oficiálních silničních komunikacích! A to nemluvím o lidech auty zde ohrožovaných. Cesta mezi Srním a Karasy je značenou turistickou trasou (dokonce dvěma trasami) a je to i trasa cyklistická. Vede místy i úzkými úvozy, tam z ní nejde uhnout, se zatáčkami, do nichž není moc vidět. Když se v těchto místech náhle proti skupině chodců nebo cyklistů vynoří auto, není k neštěstí daleko. Přinejmenším ale lidé nechodí do přírody proto, aby i tam byli nuceni dýchat výfukové plyny a auty zvířený prach.
Asi by to chtělo na lesních cestách důslednější kontroly a větší přísnost, protože bez toho si zákon nezákon budou přestupnícikeškoděslušnýchlidídál dělat, co je právě napadne.
