Zdroj: Vyškovský deník
Datum: 09.08.2007
Podtitulek: jak se žije na samotě
Autor: ŠÁRKA DUBSKÁ
Rubrika: ZPRAVODAJSTVÍ-VYŠKOVSKO
Už třiatřicet let žije na samotě v hájence mezi Orlovicemi a Hvězdlicemi, katastrálně ovšem na území Švábenic, hajná Bedřiška Bučková. "Začátky pro mě byly hrozně těžké. Pocházím z Tvarožné u Brna, kde to za kulturou či nákupy bylo blízkou. A najednou jsem se ocitla daleko od lidí," vzpomíná Bučková, která svého muže poznala, když vojančil. Na hájenku přišla ve třiadvaceti letech, poté, co tam manžel jako zaměstnanec rumburské lesnické firmy dostal umístěnku. "Přišly čtyři děti. V létě v zimě chodily pěšky, později na kole do školy. S dětmi jsem byla devět let doma. Teď už šestadvacet let pracuji ve hvězdlickém domově důchodců, kam jezdím na kole nebo mě tam v zimě vozí manžel," říká Bučková, která je vystudovanou zdravotní sestrou. Všechny děti se postupně odstěhovaly k Brnu. A na hájence tráví víkendy. "Mají tady ráj," ukazuje na krásné okolní louky, temný les a hlavně na malé hospodářství. "Manžel chová včely. Já se starám o kačeny, husy, prasata, kozy, slepice. Líhneme si i káčata a kuřata. No jen se pojďte ukázat, Olinko, Pepani...," volá chovatelka. Zatímco koza Olina poslušně přiběhne a nechá se podrbat na hřbetě, oběma prasatům jménem Pepíci se nechce opustit chládek v chlívku, i když jinak pobíhají po celý den venku. "Zvířata jsou moje radost. Horší ale je, až půjdou na pekáč. Vždyť i huse se omlouvám, když ji musím zabít," přiznává Bučková a odejde zkontrolovat do kuchyně pečící se vepřové, které bude podávat tradičně se zelím a knedlíkem. Hospodářství ale také znamená vstát ve čtyři ráno, nakrmit a poklidit. Večer zvířectvo pozavírat před liškami, kunami i dvounohými zloději. "Dřív, když šel manžel na čekanou, jsem klidně měla celou noc odemčeno. Teď už ho to naštěstí tak netáhne, protože už přichází do let. Ale dneska málem zamykám, i když jsem doma. Jinak jsem zde spokojená," svěřuje se hajná. Žít na hájence znamená obejít se bez věcí, bez nichž si mnohý z nás už život nedokáže představit. Bez telefonu nebo plynového vedení. Kvůli každému obědu musí i v létě hospodyně roztopit sporák dřevem. Kvůli spojení se světem si pořídili obrovskou anténu na mobil. "Z práce jsem zvyklá na internet. Uvažuji, že bych si ho sem zkusila také zavést přes mobil," přemýšlí Bučková. Za nákupy jezdí do hypermarketů v Brně či Prostějově. "Je nutné mít doma neustále zásoby. Ale když je třeba náledí, nezbývá, než zadělat i na chleba," říká hajná. Mrzí ji, že poslední dobou se na úzké, rozbité silnici, objevuje čím dál více aut. "Řidiči si tudy začali zkracovat cestu kolem švábenického dubu na dálnici v Ivanovicích," zlobí ji.
Ilustrační foto.
ŠÁRKA DUBSKÁ
