Snímek zamrzlého stromu otiskli Janu Bainarovi v National Geographic. „Splněný sen," říká fotograf.
ČR Až do jednoho z nejslavnějších časopisů světa se dostal se svou fotografií Jan Bainar ze Studénky. Snímek zamrzlého stromu přitom vznikl zcela nečekaně. Původně měl ten den slavit padesátiny své tety. Ovšem na to neměl příliš náladu. Místo toho se tak Jan Bainar sebral a s fotoaparátem a stativem se vydal do lesa na Pustevnách. „Ještě předtím jsem se schválně podíval na webkamery a viděl, že je v těchto místech námraza," uvedl Jan Bainar. Zatímco ostatní se bavili v pronajaté chatě, on chodil asi tři hodiny po lese.
„Šel jsem neoznačenou stezkou vedoucí k velké sjezdovce. Hodně mě zaujalo místo, kde stál zamrzlý strom. Ze stativu jsem udělal dvě fotky a zase jsem šel dál. V tu chvíli jsem si neuvědomil, že by ten snímek byl nějak zvlášť zajímavý," vylíčil krajinářský fotograf, který se soustředí hlavně na focení lesa. „U focení lesa člověk neustále hledá rozmístění stromů, protože les je hrozně složitý. Je těžké najít v něm nějakou utříbenou kompozici," podotkl.
Jan Bainar (na malé fotce) nakomponoval snímek tak, že se zaměřil na detail kmene s námrazou. „Okolní stromy se sbíhaly do tvaru gotického chrámu. Nejvíce se toho děje ve středu obrázku a na bocích se pak opakuje vzor námrazy. "
Když se Jan Bainar vrátil na oslavu, jeho strýc, který dělal 40 let lesníka, se ho ptal, jestli se mu podařilo něco vyfotit. Odpověděl, že jen jednu šedivku. „Další týden jsem fotku zpracoval. Upravil jsem jas, kontrast, převedl ji do černobíla a nakonec jí dal modrý nádech," popsal s tím, že večer ji umístil na celosvětový fotografický server 500px.
„Hned druhý den ráno jsem dostal asi šest nabídek od agentur z Velké Británie. Fotografii nasdíleli nejlepší světoví fotografové," upozornil dvaadvacetiletý krajinář s tím, že fotku využila média The Guardian, The Sun, Dennis Publishing, Practical Photography a On Landscape. „Následně ji nasdílelo mnoho serverů věnujících se fotkám, takže fotografie měla vysokou sledovanost. Začala žít svým životem."
Snímek pořízený 22. listopadu v roce 2014 loni v létě zaujal i National Geographic, který Jana Bainara kontaktoval prostřednictvím mailu. „Měl jsem ohromnou radost. Prožíval jsem těžko popsatelnou euforii," přiznal autor s tím, že populárně-naučný měsíčník si chtěl fotku nejprve jen prohlédnout a posoudit, jestli je vhodná k publikování.
„Pak se dva tři měsíce nic nedělo, ale v říjnu mi napsali, že o ni mají zájem, takže jsem jim poslal formát RAW, TIF i JPEG. Uvědomili mě, že fotka vyjde v zimním čísle. A sice v sekci tří fotek, které následují hned po úvodu. Použili fotografii bez jakýchkoli úprav," přiblížil Bainar s tím, že snímek byl publikovaný v několika mutacích. „V mezinárodní, americké, italské, španělské a britské," vyjmenoval s tím, že mezinárodní verze je k dispozici na letištích a prodává se v jednotlivých zemích s původním anglickým textem.
„Každý fotograf sní o tom, dostat se do National Geographic. Nikdy jsem si nemyslel, že by se mi to mohlo někdy podařit. Díky tomu jsem teď ve stadiu, kdy se snažím spíše upozadit. I fotograf je umělec, ve Photoshopu může upravit spoustu věcí, některé vyloženě namalovat. Dneska se už snažím fotky co nejméně upravovat," podotkl.
Krajinářský fotograf ze Studénky nejčastěji fotí v Poodří, kam to má nejblíže. Se stativem a fotoaparátem však často vyráží také do Beskyd. „Snažím se ale vyhýbat místům, která už jsou mezi fotografy profláknutá. Když člověk chodí po horách, stále objevuje místa, o kterých mnoho lidí neví," zdůraznil.
