»Manažeři od nás Mít na skladě dřevěné komponenty a rychle je dodat truhlářům bylo na konci 90. let vrcholem luxusních služeb řemeslníkům. Dnes už si však vše potřebné pořídí přes internet a firma Dika design Kamila Buchty se tak vrhla hlavně na špičkové designové výrobky - perfektně zabalené a doručené přímo pod nos.

VIŠŇOVÉ Z fabriky na okraji Višňového na Znojemsku to má Kamil Buchta i většina zaměstnanců jeho firmy Dika design jen malý kousek domů. „Výhoda je, že když se něco děje, můžete být do dvou minut na značkách. Nevýhoda je v tom, že vás to do práce táhne vlastně pořád,” oznamuje 41letý odborník na dřevo.

* Jaké dřevo je teď nejvíc trendy?

Asi americký ořech. Je to nádherné tmavé dřevo s čokoládovými odstíny, když se mu dá správná úprava. A taky se vrací do módy dub. Největší procento věcí ale děláme z buku, s tím se totiž nejlépe dělá. Je příjemný na strojní zpracování. Dřevo bereme z celého světa - hodně z Ameriky, Německa, ze severní Evropy. Pak také nějaké africké a jihoamerické dřeviny, ale u těch se hodně hlídá certifikace, aby nebyly vytěžené načerno z deštných pralesů.

* Co je potřeba k tomu, abyste vyráběli kvalitněji než ostatní? Je třeba drahé vybavení, nebo stačí pečlivost lidí?

Filozofie firmy je hodně zaměřená na tým. Lidi si vychováváme a školíme. Máme tady truhláře, strojaře, automechaniky. Nehledáme lidi, kteří všude byli a všechno znají. Potřebujeme charakterní lidi, kteří jsou ochotní se učit. Snažíme se, aby se tu cítili dobře a nechodili do práce jen za výdělkem. Kolektiv máme opravdu nadstandardní. Ale i vybavení je docela drahé. Máme čtyři počítačem řízené stroje za několik milionů. Na každý výrobek se dělá program, na některé i několik. A pak tu máme spoustu jednoúčelových strojů, u kterých sedí hlavně ženy.

* Pohlaví je v tomto směru důležité?

Ano. U těchto strojů je totiž potřeba kvalitní ruční práce - vyvrtat, obrousit a podobně. Ženy jsou precizní, umí se soustředit, mají větší trpělivost, a jsou proto výkonnější. Chlap má tendenci pořád přemýšlet, jak by to vylepšil nebo změnil.

* Odkud pocházejí vaši hlavní odběratelé?

Naši největší zákazníci jsou ve Skandinávii. Prioritní země je Dánsko, tam máme obchodníka, který nás zastupuje. Teď máme nového zásadního zákazníka - topdesignovou firmu Georg Jensen, to je v oboru Ferrari. Budeme pro ně dělat poměrně velké objemy designových výrobků, které už jsou za hranicí běžného truhlářského přemýšlení - vysoký design, kvalitní provedení včetně obalů, prostě kompletní servis.

* Jak si vás Dánové našli ve Višňovém?

Našli si nás sami na základě referencí. Před pěti šesti lety přijel jeden dánský obchodník do české firmy, se kterou jsme spolupracovali. Viděl tam nějaké naše výrobky, ještě ten den přijel k nám a do měsíce jsme pro ně vyráběli. Byli překvapení, že se taková kvalita ve dřevě dá vůbec v České republice najít. Třeba Georg Jensen si nás všiml na veletrhu v Kodani.

* Vybavíte si výrobek, který je váš nejoblíbenější?

Toho je tolik. Máme přes 400 výrobků, které děláme pořád dokola. Pokud bych měl upozornit na jeden, tak to bude kendama. Je to zvláštní japonská hra, kterou v Česku vyrábíme jako jediní. Když to sem přišlo, říkal jsem si, že to v životě nemůžeme zvládnout, ale dnes jich děláme desetitisíce ročně. Technicky je to strašně komplikovaný výrobek. Jen k opracování dřeva je potřeba spousta různých strojů a zkušenost lidí. Navíc to má nějakých padesát barevných variant. To je výrobek, na kterém jsme hodně vyrostli. Zrovna teď máme na skladě asi 55 tisíc kuliček na kendamu, protože očekáváme velké předvánoční objednávky.

* V portfoliu máte napsáno, že jste schopní vyrobit i části jachet.

To byla taková kuriozita. Vyráběli jsme pro firmu Bavaria Yachts rámečky do oken lodí. Můžou to být tak tři roky, co jsme s tím skončili, protože se změnily trendy. Začaly být módní spíš hranaté tvary.

* S čím by mohla firma uspět v budoucnu?

Chceme se víc zaměřit na finální povrchovou úpravu. Hodně se teď soustředíme na vysoké lesky, ty jsou hodně trendy. Nevím o tom, že by byl v České republice někdo další, kdo by se soustředil na vysoké lesky i u drobných věcí. A pak hlavně ten servis. Představa je taková, aby si designér v Londýně řekl, co chce vyrobit, jak se to má zabalit, a my to celé dodáme. Koupíme komponenty, vyrobíme, obal objednáme u českých partnerů, ty máme docela solidní. Designér ten výrobek ani nevidí. Od nás jde přímo ke koncovému zákazníkovi třeba někde ve Skandinávii. To je přidaná hodnota, které se na trhu pořád moc nedostává.

* Jak se za těch 16 let změnily nároky zákazníků?

Nároky na kvalitu jsou několikanásobně větší, než bývaly. Zákazníci jsou zvyklí na vysoký standard servisu. Paradoxně se tím dramaticky snižují marže. Dnes je máme jen v řádu procent, přitom servis poskytujeme několikanásobně kvalitnější. Téma samo pro sebe je administrativní náročnost.

* Povídejte.

Úplně nejvíc nás decimuje legislativa, která se pořád mění. Předpisy, kontroly... Finanční úřad, hasiči, bezpečnost práce, živnostenský úřad, celníci, revize všeho, kategorizace rizik. Každý měsíc musíme vyplňovat nejrůznější hlášení. A pak statistiky, statistiky, statistiky - posíláme je snad na dvacet míst zároveň. Neexistuje, že by si to předali úředníci centrálně. Všichni navíc mohou mluvit do všeho. Často si myslí, že jen oni jsou ti nejdůležitější na světě, a někdy jim chybí soudnost. Jako malá firma musíme rozumět úplně všemu a neznalost neomlouvá. Ten tlak státu je obrovský. Potřebovali bychom, aby se alespoň nekřížily jednotlivé kontroly, kdy musíme všechno dokládat všem, a to skoro každý rok.

* To zní jako administrativní horor.

Představte si třeba, že si koupíte novou rychlovarnou konvici. Dáte za ni 600 korun. Nejdřív na ni musíte nechat udělat revizi, že ta nová konvice splňuje předpisy. Revizní zpráva stojí 150 až 300 korun. Obnovovat se musí každý rok. Tak je to i s těmi nejposlednějšími zásuvkami. A zkontrolovat vám to může kdokoliv. Já se vůbec nedivím, že dnes firmy z Česka odcházejí. Funguje tu presumpce viny. Podnikatel musí dokazovat, že nepodvádí.

DOTAZNÍK Kamil Buchta * Narodil se v roce 1972. * Má manželku a dvě děti. * Chodil na strojní školu, navštěvoval manažerské kurzy, jako samouk se pustil do angličtiny. * Jeho firma Dika design začínala koncem 90. let jako dodavatel pro truhláře, dnes se specializuje na špičkové designové výrobky.

DOTAZNÍK Kde žiji a kde bych chtěl žít Žiji ve Višňovém u Znojma, ale mým snem je žít na jihu u moře nebo na Novém Zélandu, kde mám přátele. V kolik jsem ráno v práci a v kolik odcházím Přicházím v sedm ráno a domů se vracím mezi čtvrtou až desátou večer. Často jsem na cestách i víc dní. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí mého života Obojí shrnu do jednoho - že jsem začal podnikat ve výrobní sféře. Jak poznají zaměstnanci, že jsem opravdu naštvaný Nesměju se na ně a moc nemluvím. Bez čeho se neumím obejít Bez manželky, dětí, přátel a své kolegyně Jany v práci. Koho považuji za důležitou osobnost jižní Moravy Svého přítele podnikatele Aleše Valu a z historie moravské bratry.