Díl III. Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru. V posledních dílech jsem přiblížil příčiny aktuální lesnicko-dřevařské krize. V závěrečném díle zmiňuji důvody, které mohou stát za aktuálním vývojem v oboru.
V současné situaci se už hospodaření mnoha vlastníků lesů ocitá na hranici kladných a záporných čísel, a to včetně státního podniku Lesy ČR. Do dnešní doby však stát, potažmo vláda ČR nedala sektoru jasnou záruku, že uskuteční veškeré nezbytně nutné kroky, které by přispěly ke zlepšení současné situace. Stávající rozhodnutí jsou totiž stále nedostatečná. Tudíž se lesnická i dřevařská uskupení spojují za účelem vytvoření tlaku na současnou vládu, aby se dosáhlo požadovaných podmínek. Lesnický sektor je totiž nespokojen s dosavadním přístupem státu, a proto jsou různé výzvy a petice přirozenou reakcí na stávající situaci. Jejich obsahem je, jak by se krize měla řešit, jak by se mělo k lesům přistupovat v době klimatické změny, a hlavně pak to, jak vysoká suma peněz by měla do sektoru přijít, aby se oboru pomohlo, ačkoliv se spíše jedná o finanční příspěvky na kompenzaci hospodářských ztrát vlastníkům lesů za škody suchem a za dříví znehodnocené kůrovci, protože problémy v něm se neřeší systematicky a komplecně.
Celý článek zde.