MISTR DŘEVORUBECKÝCH SOUTĚŽÍ, TVŮRCE DŘEVĚNÝCH SKULPTUR, 40 LET, MILEVSKO
* Jsem kluk z vesnice a sekeru a pilu jsem poprvé vzal do ruky už někdy v sedmi letech. S jejich pomocí se daly postavit parádní bunkry a přehrady. A protože mi to s nimi dobře šlo, rodiče i prarodiče toho začali využívat a já jsem poznal, jak užitečné ty dva nástroje mohou být při „opravdové" práci. Později se mi to dost hodilo.
* Prošel jsem si celou řadou zejména manuálních zaměstnání, ale hlavně jsem pracoval v lese. Odmala jsem tam s rodiči chodil na dřevo a od deseti dvanácti let na brigády. Na dřevorubeckém závodě jsem poprvé soutěžil v sedmnácti letech.
* Timbersports je silově dovednostní sport, při kterém se co nejrychleji přeřezává nebo přesekává poleno. Soutěží se v šesti disciplínách, třech se sekerou a třech s pilou. Divácky nejatraktivnější je hot saw, řezání pilou o výkonu přes 70 koní, a springboard chop, přesekávání kmene ve výšce, kde závodník stojí na vysutém prkně. Tomu se říká královská disciplína.
* Nejlepší rada, jakou jsem kdy v životě dostal, zněla: Makej víc než ostatní. Stále se jí držím, ale už musím ubírat.
* Měl jsem štěstí na skvělé kolegy. Když jsem přijel do USA, na Nový Zéland nebo do Austrálie, neměl jsem nic, ale potkal jsem skvělé lidi. Trénovali mě tam ti nejlepší na světě a zadarmo. Pomohli mi se vším, nejen se sportem.
* Motorovou pilu jsem si poprvé vyzkoušel až na učilišti. Byl to skvělý pocit, mít v ruce takový nástroj, který připomíná zbraň. Cítil jsem se jako dospělý chlap.
* V našem sportu hrají velkou roli zkušenosti, které nezískáte jinak než léty praxe. Při velkých závodech je důležitá psychická odolnost a také štěstí. Ale především je nutné pořád trénovat. Timbersports dělám už šestnáct let a zjistil jsem, že když dostatečně netrénuju, spoustu drobností zapomenu, a proto si musím všechno opakovat.
* Práce s pilou vyžaduje víc citu, přesnosti a rychlosti, zatímco sekera záleží vyloženě na síle. Kdo je dobrý se sekerou, snadno se naučí ovládat také pilu, ale obráceně to neplatí.
* Snažím se trénovat disciplíny, které mi moc nejdou. To je hlavně standing chop - přesekávání stojícího polena a single buck - řezání ruční kaprovou pilou. Ale nemám zrovna profesionální přístup k tréninku. Začnu se snažit až tak měsíc před velkými závody, kdy trénuju třikrát nebo čtyřikrát týdně, občas dvoufázově.
* Raději soutěžím se sekerou. Při závodech máme speciální modely značek Ochsenkopf nebo Tuatahi, jsou ostré doslova jako břitva a hodí se pouze pro daný druh dřeva a sekání pod přesnými úhly. Při běžné práci by se brzy zničily.
* Svou sekeru si každý připravuje sám a její kvalita může rozhodnout o výsledku turnaje. Ovšem při disciplíně stock saw (řezání dvou kotoučů z ležícího kmene o průměru 40 cm) se používá běžná, sériově vyráběná pila Stihl MS 661, kterou zajišťuje organizátor. Všichni tak mají stejné podmínky.
* Obecně se dá říct, že v timbersportu jsou úspěšnější lidé s větší tělesnou hmotností. Musejí ji ale umět správně využít.
V single buck (řezání ruční pilou) je dobré každé kilo navíc, naopak springboard chop vyhrávají spíš ti lehčí a mrštnější.
* Při soutěžích na celém světě jsou stejná pravidla a přesně dané nejen průměry řezaných polen, ale také druh dřeva. Nejvíc se používá topol černý a borovice vejmutovka. Je to tzv. rychlé dřevo, to znamená, že se rychle přeseká a také rychle roste.
Pěstuje se hlavně v Holandsku, u nás k dispozici není a tak trénuju na jiném druhu topolu, který má podobné vlastnosti.
* V dřevorubeckých disciplínách jde o kombinaci rychlosti, přesnosti a techniky. Člověk, který se v nich chce prosadit, musí být především silný, vytrvalý. Určitě neuškodí průprava z jiných sportů - já jsem jezdil na kole, plaval, lyžoval, hrál tenis, fotbal, hokej. Každý z nich mi dal něco, co se v timbersportu hodí. V každém případě ale platí, že se vítězí hlavou.
* Začátky v našem sportu jsou těžké. Je to dřina, trénink zabere spoustu času, potřebujete drahé vybavení. V mém případě to bylo ještě horší, protože tehdy u nás timbersport nikdo nedělal a nebylo o něm moc informací. Ale strašně moc mě bavil a baví dodnes. Dělám trenéra, vystupuji na různých show, organizuji závody, sám soutěžím. Z toho všeho mě stále nejvíc baví soutěžení, ale paradoxně právě k němu se už moc často nedostanu.
* Drobná zranění způsobená nešikovností či nepozorností jsou vzácná. Jednou mi při broušení před turnajem vypadla sekera a rozřízl jsem si celou dlaň. Musel jsem odstoupit, ale nebylo to nic vážného.
* Timbersport člověka neuživí. Nejsme profesionální sportovci a výhry nepokryjí ani cestovní náklady a vybavení. Úspěch na turnajích však může přinést zajímavé pracovní příležitosti.
* V dnešní přetechnizované době je náš sport jakýmsi krokem zpátky, který nabízí adrenalinové zážitky z poctivé chlapské práce.
* Kromě dřevorubeckých disciplín a akcí, které s nimi souvisejí, se živím také vyřezáváním dřevěných soch a skulptur. Dělal jsem třeba desetimetrový totem pro plzeňskou zoo nebo lavici s motivem lva pro sídlo bavorské vlády v Bruselu.
* Někdy jdu štípat dřevo jen tak, mimo trénink, je to dobré na fyzičku a pro zdravou mysl. V životě je také občas potřeba něco správně rozseknout a je dobré vědět, kde a jak udeřit. Stále se to učím.
* Mám práci s nejistou budoucností, ale skvělou současností.
***
Co mě život naučil
Martin Komárek je spoluzakladatelem a organizátorem dřevorubeckých soutěží Stihl Timbersports v České republice a naším nejúspěšnějším reprezentantem. Provozuje specializovaný obchod s potřebami pro timbersport v Evropě.
