Zdroj: Haló noviny
Datum: 16.08.2007
Autor: Ing. Jiří WOLF, Písek
Rubrika: EKONOMIKA
Není lehké naplňovat značně progresivní český zákon o ochraně přírody a krajiny. Vážný problém vzniká tím, že umožňuje vyhlásit národní park II. kategorie nejen v území, které splňuje všechny požadavky na národní parky dle světových kritérií (v ČR takové místo nenajdete), ale i v území silně pozměněném, pokud vhodná činnost jeho správy nastartuje "přírodní režim", tj. přírodní sukcesi (tzn. samoobnovení přírody) na většině jeho území, a to pokud možná nejdříve. Příkladem je Národní park Šumava (NPŠ).
Nákaza z Bavor
Šumavské přírodní lesy člověk v minulosti silně pozměnil. Části lesa trvale odlesnil, jiné opětovně zalesnil. V přirozených čistých smrčinách v hřebenových částech pohoří zaměnil geneticky odolný smrk za nevhodný smrk z údolí, zbývající přírodní smíšené lesy jehličnato - listnaté přeměnil na nevhodné monokultury smrčin na obrovských plochách. Silná vichřice r. 1870 prakticky sfoukla většinu zbývajících přírodních lesů současně se vzrostlými monokulturami smrčin v nižších částech. Téměř na celé ploše NPŠ jsou dnes silně pozměněné lesy. Jestliže vichřice způsobila rozpad vzrostlých lesů, pak následné přemnožení kůrovců počet zničených stromů a porostů zdvojnásobilo. S tímto vědomím převzala správa NPŠ velikou odpovědnost, ale i povinnost obrovského objemu pilné mravenčí práce - péče, uvést vše do přírodního stavu. V sousedním národním parku Bavorský les se rozhodli nechat kůrovce sežrat tamní smrčiny. Kůrovec se primárně přemnožil v okolních soukromých lesích a odtud postupně zničil všech 40 % smrčin v jejich NP. Tento divoký experiment přesáhl hranice a v našem NP Šumava nejprve zničil při hranicích naše rozlehlejší čisté smrčiny na ploše 1400 ha a poté dále cca 1000 ha v nejbližším pásu lesů. Obrovské roje kůrovců povzbudil i jeden pro ně příznivě teplý rok, kdy se vyrojily namísto dvou generací generace tři. V této části za Modravou zůstali kůrovcoví kostlivci stát, jinde se vytěžili a pečlivě se zalesnilo. Nepodložený experiment bezzásahové divočiny však pokračoval. Hodně hlučných a často málo kompetentních sporů jsme vyslechli kolem tří záhy se střídajících ředitelů NPŠ - Kece, Žlábka a Pavlíčka a také o trojím zónování NPŠ. Prvním s relativně velkými prvními zónami z dob ředitele Kece, druhým za Žlábka se 135 malými zónami a třetím nakonec dodnes neschváleným.
Trojmezná jako odstrašující příklad
První zóna má být přírodě nejbližší s minimálními zásahy člověka - dnes dle ekologů "bezzásahová". Jenomže i v l. zónách se množí kůrovec, šíří se násobně do zón druhých a dále a tak dosud platný a schválený Plán péče o NPŠ připouští odkornění polomů a vývratů včetně příčného přeřezávání stromů, tzv. asanaci proti kůrovci. Ve druhých zónách předpokládá důslednou asanaci kůrovcem napadených stromů. Za ministrování M. Kužvarta se skutečně podařilo velmi silně omezit žír kůrovců. A to i přes rozsáhlé "dodávky" kůrovce z Bavor. Proti této činnosti vystoupili někteří ekologové, ba i vědci v čele s nevládním hnutím DUHA a jejich mluvčím Bláhou. Ti prosazovali bezzásahová území na většině NPŠ spolu s nastolením dlouhodobé sukcese. Když koncem 90. let kůrovec napadl i významnou rezervaci Trojmeznou, asanaci kůrovce znemožnila blokáda organizovaná panem Bláhou z hnutí DUHA. Boj s kůrovcem sabotoval i pracovník správy NPŠ pan Ješátko. Byl proto přeřazen, a když odmítl jinou práci, byl propuštěn. Přesto byla roku 2000 kůrovcová bitva o Trojmeznou a Modravsko prohrána. Dnes působí celá rezervace Trojmezná s kůrovcovými "kostlivci" včetně zničených prastarých smrků v ledovcovém kotli Plešného jezera jako odstrašující příklad.
A co poslání parku?
Nyní se odhaduje plocha kůrovcových souší přes 7000 hektarů, což představuje nejméně třikrát větší množství stromů - dřeva - nežli vloni pobořil Kirill. Dnes správa parku příkazem ponechává 20 - 30 % polomů z Kirilla, tj. 180 000 m3 dřeva ležet bez asanace (ve vnitrozemí se pokutuje jednotlivý pokácený strom bez povolení cenou až desetitisícovou). Cílem zvláště prvních zón je obnova či udržení samořídicích schopností lesních ekosystémů. V tomto cíli je obsažena i schopnost lesů ovlivňovat koloběh vody, neustálý koloběh látek a zvláště dnes sledovaný koloběh uhlíku - a jeho oxidu. Jeho zvýšení v ovzduší je také příčinou oteplování Země. Kůrovcoví kostlivci (v podstatě holiny) zdaleka neplní vodohospodářskou funkci lesů a naopak uvolňují škodlivý oxid uhlíku do ovzduší. Je to skutečně poslání parku? Jestliže ponecháme zhruba 70 % plochy NPŠ "divočině", příroda si pomůže sama, jako vždy. Loňský semenný rok smrku pomůže dosud vzniklou přirozenou obnovu a umělou výsadbu z velké části doplnit k únosnému stavu. Vzniknou však téměř stejné porosty, což žádoucí není, a k tomu jen stejnorodé smrčiny, což není přípustné ani v CHKO, natož i v hospodářských lesích obhospodařovaných blízce přírodě v trvale udržitelném režimu. Ponechat vše pouze Żsamořídicímu procesu® jako jedinému požadavku ekologů je absurdita. Tento riskantní pokus může trvat i staletí.
Nahradit "experiment" mravenčí prací
Je i jiná možnost, jak docílit v kratší době les přírodě blízký: sebrat velká množství prvotřídních semen, skutečně celé plochy monokulturních smrčin prosadit žádoucími dřevinami a pečovat o jejich růst a vývoj. Představuje to pečlivý plán a řízení činnosti, mravenčí práci - dřinu v lesích a radost z výsledků. Je to protiklad "divočiny". NPŠ by měl být konečně ustaven zákonem, ve kterém by byly stanoveny nezpochybnitelné ochranné podmínky, jakož i poslání NP. Stálo by za úvahu přeřadit NPŠ v mezinárodní stupnici z kategorie II. do kategorie IV. nebo V. Zástupci mezinárodního institutu se k tomu při třídenní návštěvě parku vyjádřili kladně. V II. kategorii mají být bezzásahové plochy alespoň ze 70 % - ty ale mají být člověkem téměř nedotčeny. Mezinárodní instituce pouze doporučují národním vládám (správám), ale v ČR se jejich doporučení stává přes noc - bez projednání - příkazem ministra bez odmluvy. Jaksi se zapomíná, že Národní park Šumava je národní. Měli bychom se k tomu vyjádřit.
Ing. Jiří WOLF, Písek
(mezititulky Haló noviny)
