V roce 1997 se tisíciletá voda prodrala tam, kde ji lidé vůbec nečekali. Nebýt lužních lesů v okolí Litovle, dostala by se ale ještě mnohem výš a povodňová vlna by například do Olomouce dorazila nejméně o půl dne dřív. Je o tom přesvědčený Michal Krejčí, který před 20 lety pracoval v Litovelském Pomoraví.
-Jaký vliv mělo Litovelské Pomoraví na povodně v roce 1997?
Nikdo nečekal, že půjde o tak velkou povodeň. I přesto ji Litovelské Pomoraví dokázalo zpomalit – pro Olomouc to byla výrazná pomoc. Jeho lužní lesy a meandrující koryto Moravy je při pohledu na mapu přímo nad městem, na průběh záplav mělo bezprostředně pozitivní vliv. Na řece Moravě se postup povodně z hor až sem dolů po proudu počítá řádově na dny. Například na Bečvě je to ale mnohem rychlejší. Když na jejím horním toku v noci prší, tak voda – když to trochu přeženu – může být ráno v Přerově.
-Ivo Machar z katedry rozvojových studií na semináři České geografické společnosti k výročí povodní zmínil, že Litovelské Pomoraví pozdrželo příchod velké vody do Olomouce o zhruba 16 hodin. Souhlasíte?
Je to možné. Mohlo to být zhruba půl dne. Bohužel toto oddálení povodňové špičky jsme v Olomouci a ani v Litovli nemohli plnohodnotně využít. Nebyly nachystané prvky protipovodňové ochrany, žádné mobilní hráze. Bylo jen více času na skládání pytlů s pískem, ale o moc víc udělat nešlo. Litovelské Pomoraví však podle mě mělo jiný, mnohem významnější přínos.
-O co konkrétně šlo?
Tím, že v říční nivě zachytilo vodu, výrazně přispělo ke snížení povodňové špičky. Kulminace v Olomouci nebyla tak velká. Laicky řečeno, nástup povodně trval déle, byl pozvolnější. Voda do města přitékala mnohem déle, a tudíž nedosáhla tak vysoké úrovně, než kdybychom Litovelské Pomoraví neměli. Vynikne to, když si povodně roku 1997 srovnáme na Moravě a na Bečvě.
-Jak by to vypadalo?
Na Bečvě byla povodňová křivka velmi vysoká a prudká. Voda rychle a prudce přitekla, poté i poměrně rychle opadla. Vše v řádu několika málo dní. Kdežto na Moravě trvaly záplavy mnohem déle. Zejména druhá povodňová vlna byla v Olomouci díky Litovelskému Pomoraví hodně dlouhá, kulminace nedosáhla tak vysoké hodnoty.
-Čím Litovelské Pomoraví zachránilo Olomouc od prudkého náporu povodňové vlny?
Do značné míry jde o přirozený jev. Litovelské Pomoraví je jednou z posledních oblastí se zachovalou nivou velké řeky v České republice. Z podstatné části je tvořené lužními lesy, řeka jimi protéká, meandruje. Je tu v přírodě blízkém stavu, může se volně rozlévat. Zajímá vás dění v krajích?
-Díky tomu dokáže tato oblast pojmout více vody?
Je to tak. Lužní les zachytí víc vody, než kdyby se rozlévala například na pole či louku. Stromy, keře, pařezy i větve na zemi, zkrátka členitý terén s vyšší drsností zpomaluje proudění vody v zatopené nivě. Tím roste i hloubka v samotném rozlivu a množství zadržené vody.
-Jak to tam při povodni vypadalo?
Na první pohled žádná razantní změna nenastala. Normálně zatopený lužní les. A to proto, že jeho ekosystém je se záplavami pevně svázaný. Každý rok je potřebuje. Velká voda přinese živiny a vodu. Lužní les má velký význam i v tom, že se skrz něj doplňují zásoby podzemních vod. Právě Litovelské Pomoraví vedle protipovodňové funkce zajišťuje Olomouci i pitnou vodu.
-Napáchala v Litovelském Pomoraví povodeň nějaké škody?
Výhodou neregulované řeky je, že tu nejsou žádné stavby. Takže velká škoda nevznikla. Tady není problém, když se koryto při povodni posune či změní. Samozřejmě z hlediska přírody uhynula zvířata či rostliny, s tím si ale časem poradí. Ke změně koryta meandrujícího toku dochází přirozeně a dlouhodobě. Ani tato extrémní povodeň tady tak neměla výraznější dopad oproti přirozenému vývoji.
