Problémem výzkumu někdy bývá, že badatelé tím, že předmět zkoumají, do něj zasahují, takže mění jeho vlastnosti a poznávají teprve ty pozměněné. Do určité míry se to povedlo výzkumníkům z Washingtonské univerzity v Seattlu, kteří si to však uvědomovali. Už dvě desetiletí zjišťují u jednoho potůčku v jihozápadní části Aljašky, kolik lososů uloví místní medvědi. Badatelé počítají zbytky okousaných ryb, a aby je nezapočítali dvakrát, nenechávají je v řece či na břehu, ale vyhazují je do lesa, a to z organizačních důvodů jen na levém břehu.
Teď porovnali vegetaci na obou březích a v periodiku Ecology popsali, že tamní smrky sivé (Picea glauca) rostou na levém břehu díky lososímu hnojivu rychleji. V jehličí mají také uloženy těžší formy dusíkatých sloučenin, které odpovídají spíše mořskému ekosystému.
Z moře je ve svých tělech přinesli právě lososi hození do lesa.
V roce 1975 měřil průměrný obyvatel zeměkoule 161 centimetrů, vážil 56,7 kilogramu a denně spotřeboval energii 2465 kilokalorií v potravě. V roce 2014 už měřil 163,1 cm, vážil 64,7 kg a snědl 2615 kilokalorií, propočítává Gibran Vita z Norské vědeckotechnické univerzity v Trondheimu. A protože trend zvětšování lidí pokračuje, bude k nakrmení lidstva v budoucnu zapotřebí ještě víc jídla, než si zatím myslíme, dodává.
Domestikovaní králíci mají v poměru k tělu celkově menší mozek než jejich divocí příbuzní, zjistila studie publikovaná v americkém periodiku Proceedings of the National Academy of Sciences. Zmenšená je zejména část mozku odpovídající za rozhodovací reakce typu „bojuj, nebo uteč", zato o něco je přece jen větší část mozku řídící sociální chování.
Není to úplně překvapivé. Například tři roky starý výzkum publikovaný v odborném žurnálu Biology Letters porovnával schopnosti deseti vlků, deseti psů z útulku a deseti psů žijících v domácnosti s lidmi (u psů šlo o různá plemena). Každé zvíře dostalo krabici s potravou, do níž se ovšem muselo dostat. Z deseti vlků se k jídlu do krabice dostalo osm. Z dvaceti psů jenom jediný. Většina psů se ani nesnažila jídlo získat samostatně, ale místo toho se dívala na výzkumníky a čekala od nich povely, co mají dělat. Zdá se, že domestikace inteligenci těchto zvířat neprospívá. Ještě že u lidí je tomu obráceně.
Žirafy mají na těle různě velké skvrny a vědci nevědí, proč vlastně. Teď však Američan Derek Lee s kolegy pozoroval 258 žirafích mláďat v Tanzanii a v periodiku Peers popsal, že mláďata ve věku do čtyř měsíců, která mají větší skvrny, měla o 17 procent vyšší šanci, že je nezabijí predátoři. Proč? To také zatím nikdo neví. Buď jde o náhodu či o statistickou výchylku, anebo vědci objevili úplně nový přírodní zákon.
