Lesní vegetace dokáže podle Sejáka využít 70 % sluneční energie a čtvereční metr lesního porostu dokáže zadržet 300 litrů vody - a i díky tomu jsou podle něj lesy nejlepším regulátorem klimatu v krajině. Vzhledem k probíhající kůrovcové kalamitě ale může naše země na značné části svého území o tohoto přirozeného regulátora přijít. Navíc za situace, kdy je podle závěru listopadové konference s názvem „Říční krajina" schopnost naší krajiny zadržovat vodu „kriticky nedostatečná". Není to ovšem zas tak nevýznamný impulz vzhledem k tomu, že účastníky uvedené konference bylo 119 odborníků z oblasti vodního hospodářství, ochrany přírody a krajiny, lesnictví a urbanismu.
Tak či tak, pokud se dnes mluví zejména o potřebě vracet drobné vodní plochy do zemědělské krajiny a krajiny jako takové, platí to samé pro plochy lesních pozemků. O to se přitom roky a cíleně snaží i vedení státních lesů, a to jak Lesů České republiky (LČR), tak Vojenských lesů a statků (VLS). Například LČR investují do vodohospodářských staveb na drobných vodních tocích v zemi ročně asi 300 mil. Kč - přibližně 170 milionů činí vlastní zdroje podniku a 130 milionů dotace. Peníze LČR podle své mluvčí Evy Jouklové vynakládají na opravy, nová vodní díla, protipovodňová opatření nebo úpravy koryt toků. Ročně jde přibližně o sto nových projektů a téměř dvě stě oprav a drobnějších údržeb, v letošním roce plánuje tento státní podnik dokončení 160 staveb za více než 130 mil. Kč a zároveň připravuje více než 230 dalších projektů. Nejčastější jsou protipovodňová opatření, tedy zvyšování kapacity koryt a jejich stabilizace v intravilánech obcí, dále výstavba retenčních prostorů pro zachycování splavenin a suchých nádrží pro zachycení přívalových vod.
„V současné době vidíme jako potřebné akce související s možnou změnou klimatu zaměřené na zadržení vody v krajině, tj. obnova a výstavba vodních nádrží, revitalizace toků a výstavba tůní a mokřadů, tedy opatření ovlivňující vodní režim v krajině (lesích). V rámci podpory zadržování vody v krajině nestaví Lesy ČR jen vodní nádrže, ale i revitalizují dříve nevhodně upravené vodní toky. Tok se rozvolní, vytvoří se mokřady, které zadržují vodu v krajině a slouží jako biotopy. Revitalizovaný tok má také lepší protipovodňové schopnosti, jelikož větší průtoky se rozlijí a zpomalí odtok v nivě. Dále jsou budovány tůně, tj. malé vodní plochy v lese bez použití technických prvků. V případě LČR se jedná o malé vodní nádrže, kterých má podnik v majetku 887 s celkovou výměrou cca 580 ha," konstatovala Jouklová. Podnik investuje také do oprav, čištění studánek a budování mokřadů - a to z vlastního dotačního Programu 2000, který v současné době pokračuje v navazujícím Programu 2020.
Speciální program s názvem „Živá voda VLS" mají také vojenské lesy. První projekty z programu „Živá voda VLS" byly dokončeny v roce 2015, každoročně jde přitom o desítky akcí, na které VLS vyčlenily celkem 100 mil. Kč. Drtivá většina investic z programu je přitom určena na obnovu a rekonstrukce malých vodních děl s rozlohou menší než dva hektary.
Jak přitom již dříve zdůraznil mluvčí VLS Jan Sotona, nejde o investici do primárně hospodářských vodních ploch.
„V drtivé většině nepočítáme s využitím pro chovné účely. Hlavním cílem je zvýšit rozmanitost života v přírodě v námi spravovaných lokalitách a také jejich schopnost zadržovat vodu v krajině," uvedl mluvčí. Vojáci se ale postupně pouští i do větších akcí. Naplánována je tak například oprava takzvaného Želnavského smyku, který spojuje Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou. Práce na jeho opravě začnou ještě před koncem tohoto roku a dokončeny by mohly být na jaře 2021. Více než tři a půl kilometru dlouhý úsek šumavské technické památky opraví VLS v rámci společného projektu s LČR a rakouským obecním spolkem Tourismusverband Böhmerwald.
Nejen již dokončené projekty na zdržení vody v krajině, ale i nově plánované se ovšem mohou stát úplně nebo částečně zmařenými investicemi, pokud se nepodaří urychleně zalesnit holiny vzniklé po vykácení porostů po již zmiňované kůrovcové kalamitě. Bez nadsázky je to klíčová aktuální výzva nejen pro LČR a VLS (ale ty spravují největší území lesních porostů v zemi), ale i pro veškeré další vlastníky lesních porostů. I jen jedna sezóna bez zalesnění, zejména v některých lokalitách, se může nevratně negativně projevit na vodní bilanci v příslušné lokalitě, takže ještě letos před odlesněním alespoň místy vlhké části lesa, lesní potůčky či lesní tůně a mokřady nemusí a bez zalesnění ani nebudou existovat. To bude mít samozřejmě výrazný vliv jak na úbytek spodních vod pod lesními porosty, tak na zemědělskou krajinu, protože les obvykle sousedí s polem. Problém operativního zalesnění tak zdaleka není problém „pouze" lesníků, ale také zemědělců.
Problém je, že například LČR odevzdaly značnou část svého letošního zisku -2,5 miliardy Kč - do státního rozpočtu a soukromí a obecní vlastníci lesů vzhledem k propadu cen dřeva v rámci kůrovcových těžeb nemají dostatek finančních prostředků na zalesňování.
Dalším problémem pak je, že k dispozici není dostatek vhodných sazenic, neboť se jednak nepočítalo s tak vysokou potřebou zalesňování, jednak nevzešlo množství sazenic kvůli suchu. A kromě toho by se mělo spektrum zalesňovacích, pionýrských dřevin oproti současnému stavu v jednotlivých lokalitách rozšířit. Jenže - jak říká klasik - „vem chlup na dlani, když tam není".
Pravda, od listopadu letošního roku platí pro zalesňování nové, vyšší sazby dotace, v rozpočtu Ministerstva zemědělství (MZe) na příští rok byla také navýšena kapitola lesního hospodářství o 600 mil. Kč, je ale otázkou, zdali to bude stačit.
Škody způsobené kůrovcem činí podle stávajících odhadů 12 miliard Kč, což je prakticky totéž, jako je výše škod v zemědělství. V obou případech je přitom hlavním viníkem sucho, což by mělo logicky znamenat, že také příslušné kompenzace budou při stejném rozsahu i důvodu podobné. Což zatím nejsou.
Záchranu lesů přitom podporuje i nelesnická veřejnost. Osmého října zveřejnilo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) petici za zdravé a prosperující lesy pro příští generace, kterou do doby prezentace podepsalo více než 11 000 občanů. Ti všichni podle SVOL chápou, že vlastníci lesů potřebují od státu pomoc při zvládnutí složité situace při obnově lesů, a vyzývají stát, „aby přijal taková opatření pro řešení kůrovcové kalamity, která budou pro vlastníky lesů uchopitelná, dosažitelná a efektivní". Jak už ale bylo řečeno, nejde primárně jen o vlastníky, ale také o naši krajinu a ve své podstatě o nástroj prevence rizik sucha. Na to poukazuje i odborník v oblasti ochrany životního prostředí docent Jan Pokorný: „Vzrostlý živý les ochlazuje krajinu pomalým výparem vody. Vodní pára stoupá vzhůru, kondenzuje, padá jako drobný déšť, klesá tlak vzduchu a z okolí je přitahován vzduch. Tak lesy přitahují vodu z oceánu do vnitrozemí, vysvětluje Pokorný. Zalesňujme tedy, dokud je čas. Jedný se tedy o dlouhodobou investici, na kterou se musí najít peníze.
Petr Havel
