Obrovské škody způsobila vichřice v noci ze čtvrtka na pátek v lesích Radslava Kinského na Žďársku. V okolí Cikháje a Herálce v lesích pod Žákovou horou spadly pod náporem orkánu tisíce kubíků dřeva. Během jednoho roku už je to druhá rána, která Kinského lesy zasáhla. V polovině prosince 2005 tady kalamita dosáhla skoro čtyřiceti tisíc kubíků dřeva.
 "Stromy začaly padat už ve čtvrtek večer, ale nejhorší to asi bylo nad ránem. To se vítr změnil z jihozápadního na severozápadní. To tady potom vždy bývá nejvíc ohrožené. Jak to dopadlo nyní, ještě nevíme. Musíme především zlikvidovat stromy popadané přes silnice a teprve potom se dostaneme do lesa a zjistíme škody," řekl lesník polesí Cikháj Jiří Bína.
 Kinského lesníci doufají, že letošní kalamita nedosáhne rozměrů té z roku 2005. To na každý úsek a jednoho hajného připadalo zlikvidovat sedm tisíc kubíků dřeva.
"Zvládlo se to za rok udělat, ale museli jsme si vzít různé posily, soukromníky. Pokud to bude obdobné, zase na rok máme vystaráno," konstatoval Bína.
 Padající stromy, lámání dřeva a silné poryvy větru. Ty nedaly lidem na Kocandě ze čtvrtka na pátek vůbec spát.

Z poryvů větru šel strach

"Byly to tak strašné poryvy, že jsme měli strach. Bydlím přímo na kraji lesa, bylo samozřejmě slyšet, jak stromy praskají a padají. Já jsem už vytrestaný z minulé kalamity, protože když jsme tady 16. prosince odstraňovali dřevo, spadl mi na auto strom a rozpůlil mi ho. Zrovna na tomto místě. Takže jsem opatrný a obezřetný," popisuje pocity Bína.
 Podobně na tom byl i lesní dělník Josef Dítě: "To praskání stromů bylo zřetelně slyšet. Spát se rozhodně nedalo. Když vám nad hlavou tak hrozně hučí střechy a vítr se opírá obrovskou silou do oken, tak to opravdu nejde."
 Tak silný vítr, jako se přehnal nad Žďárskými vrchy ve čtvrtek v noci a v pátek ráno, pamatuje málokdo ze starousedlíků. Jiří Bína pracuje v lese třicet let, ale na podobné kalamity si nepamatuje: "Takové větry nebývaly. A že by přišly takhle dvakrát za sebou tak obrovské vichry, to se ještě nestalo."
 I když se vítr poněkud uklidnil a přímé nebezpečí přestalo hrozit, v lesích je to jiná. Tam ta pravá nebezpečná práce teprve začne. Lesníci a dřevorubci nemohou při likvidaci kalamity nechat nic náhodě a musí pracovat s největší opatrností.
 "Zažil jsem si kalamitu 16. 12. 2005 a od té doby z toho mám špatný pocit. To s ohledem na zpracování kalamity. Je totiž strašně nebezpečné pro lidi. Mně se třeba za dobu, co pracuji v lese, nestal žádný vážný úraz. Ale při té kalamitě je to hodně riziko. Už jen z toho pohledu má člověk respekt," netají se obavami Jiří Bína.
 I dřevorubci vstupují do kalamitou postiženého porostu s největším respektem. To potvrzuje i Josef Dítě: "Je to práce na houby. Samozřejmě je to nebezpečnější, než běžně kácet stromy. Tady jsou kmeny všelijak přes sebe a jsou hodně napružené. Musíte si raději dvakrát rozmyslet, kam říznout. Nějaká nehoda se stane hned."

Kalamita znamená práci

Kalamita takového rozsahu znamená pro lesníky a dřevorubce práci a zase jenom práci. Mnohdy není čas ani na dovolenou. Nejvíc ale všichni litují lesa. Ten totiž po takové ráně bude dál trpět skoro při každém větším větru.
 "Když si vzpomenu, že jsme loni zpracovali sedm tisíc kubíků, a teď mě to čeká znova. Nemáte dovolenou, musíte dělat od rána do večera. Co na to říct? Pocity mám moc špatné. A je mi líto toho lesa, třicet roků ho pěstujete s nějakým záměrem a příroda vám ty představy naruší. Předpokládám, že do budoucna při silnějším větru budou vývraty stromů pokračovat. Navíc budeme muset vyklidit dřevo, klest, plochu zalesnit. To vše jsou zvýšené náklady a za prodej dřeva je snížený zisk, protože je rozlámané. Za normálních okolností bychom domýcovali porost až ve 120 letech, v tom je i produkční ztráta," dodal Bína.

Regionální mutace| Právo - Vysočina

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.