OSTRAVA Jako by nestačil v lesích působit velké škody „domácí" kůrovec neboli lýkožrout smrkový. Stále častěji stromy v regionu v posledních letech decimuje jiný kůrovec: lýkožrout severský. Právě lesy na pomezí Olomouckého a Moravskoslezské kraje patří na území České republiky k nejohroženějším.
Lesy České republiky (LČR) loni likvidovaly v obou regionech půl milionu kubíků dřeva napadeného kůrovcem, víc to bylo v Moravskoslezském kraji. „Letos to bude vzhledem k loňskému suchu a zatímnímu průběhu počasí pravděpodobně ještě horší," řekla mluvčí LČR Eva Jouklová.
„Lýkožrout severský se vyskytuje především ve východní části České republiky, největší hospodářské škody působí v oblastech chřadnutí smrčin na severní Moravě. Zde už v některých místech dokonce představuje dominantní druh podkorního hmyzu na smrku," uvedla Jouklová.
Podle lesníků kůrovec nejvíc škodí v oblastech s nadmořskou výškou 400-600 metrů, kde se Lesy České republiky potýkají se slábnoucími smrkovými porosty.
„Nedostatek vláhy v půdě a nízká hladina spodní vody oslabují zejména jehličnaté lesy. Ty jsou potom náchylné k houbovým chorobám, jako je václavka smrková, a neubrání se ani podkornímu hmyzu," sdělil za Lesy České republiky olomoucký krajský ředitel Tomáš Pospíšil. Zatímco s lýkožroutem smrkovým lesníci umí účinně bojovat, severský škůdce jim ochranu stromů výrazně komplikuje. Napadá totiž především korunovou část stromů. „Projevy poškození jsou tak často skryté a vyhledání napadeného stromu je mnohem obtížnější," vysvětlila Jouklová.
Pomůže projekt Biologického centra Akademie věd?
Problém je navíc v tom, že klasické obranné metody na lýkožrouta severského téměř nefungují. „Úspěšné odchyty do lapačů zaznamenáváme jenom v jarním rojení, poté přestávají být pro hmyz atraktivní. Ležící stromové lapáky fungují pouze výjimečně," sdělila Jouklová. Navíc množení je podle ní rychlejší než u lýkožrouta smrkového, což dál snižuje šanci na jeho včasnou likvidaci před dokončením vývoje.
Lepší obraně proti novému škůdci napomůže pětiletý výzkumný projekt, který spustili odborníci z Biologického centra Akademie věd České republiky. Ti mají zkušenosti se čtyřletým projektem, kdy se zabývali životním cyklem lýkožrouta smrkového a způsoby ochrany. Doporučení už lesníci úspěšně využili v praxi.
Obdobně budou nyní entomologové pomocí nejmodernějších vědeckých metod hledat co nejvíce informací o novém škůdci, aby je mohli lesníci následně využít pro snížení škod, které lýkožrout severský páchá.
Pravděpodobnou příčinou šíření lýkožrouta severského z míst jeho původního výskytu v severské tajze jsou klimatické změny a rovněž rozšíření smrkových porostů na nepůvodní stanoviště," vysvětlil Petr Doležal z Entomologického ústavu spadajícího pod Biologické centrum Akademie věd ČR. Doležal tvrdí, že důvodem fyziologické odlišnosti oproti druhům, které se zde vyskytují dlouhodobě, je u lýkožrouta severského jiný geografický původ, ale i vývojová historie. „Lýkožrout severský je odolnější na chlad, chová se jinak při vyhledávání hostitelských stromů, na stromy nalétává v jinou denní dobu. To vše je důvodem, proč tradičně využívané metodiky ochrany lesa před kůrovci nefungují ideálně a je třeba je různě modifikovat," shrnul Doležal. Severský škůdce naštěstí zatím neohrožuje přísně chráněné oblasti Jeseníků. „Na chráněném území není smrk tak dominantní dřevinou, aby hrozilo plošné napadení ať už lýkožroutem smrkovým, nebo severským. Mnohem horší je to v oblasti Nízkého Jeseníku, kde je ale zásah proti kůrovci snazší, protože nejde o chráněnou oblast," doplnil šéf Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky Michal Servus.
