Zdroj: Haló noviny
Datum: 23.08.2007
Podtitulek: Rozhovor Haló novin se Stěpánem Kalinou, předsedou České lesnické společnosti
Rubrika: titulní strana
Existují tři základní pilíře lesního hospodářství, a to funkce ekonomické, ekologické a sociální. Jaký je mezi nimi vztah?
Jejich vztah musí být provázaný , protože nelze připustit, aby jeden z nich vyčníval. V minulosti se, bohužel, prosazovala ekologická funkce a méně se hovořilo o ekonomické funkci a záležitosti sociální. Domnívám se, že první Národní lesnický program pro období 2003- 2007 zvýrazňoval rovněž onen ekologický princip, a to až příliš. Poslední návrh Národního lesnického programu II. na období 2008- 2013 všem těmto třem pilířům přiznává rovnovážné postavení, a to považuji za významnou záležitost a souhlasím s tím.
V nedávno zveřejněné tzv. studii odborníků se konstatuje, že české lesy jsou nemocné. Proti tomuto materiálu se zvedla vlna odborné kritiky. Jak to máme chápat?
Otázku, že české lesy jsou nemocné, musíme chápat ze širšího hlediska. Takto to formulovat pouze jednou větou je nesmysl. Uvědomte si, že na lesy v České republice několik desetiletí působily imise. Ovšem je nutné poznamenat, že to byly problémy, které nezpůsobili lesníci, ale byly způsobeny činností rozvíjejícího se průmyslu. A tyto dopady byli lesníci nuceni řešit, a to vlastním umem a se znalostmi, které tehdy měli. Desítky let se hovořilo o odolných dřevinách. Ale nikdo raději nevyslovil názor, která je ta odolná dřevina.
V Krušných horách, které byly poznamenány imisemi, máme souvislé porosty smrku stříbrného, přičemž se však vážně uvažuje o jejich nutné rekonstrukci. Kromě toho tam najdete porosty modřínu a břízy. Když na základě imisí les ustoupil, projevily se navíc i klimatické vlivy. Takže poslední dobou byly výrazně poškozeny právě porosty modřínu i břízy. Námraza je prostě rozlámala.
Která je to tedy odolná dřevina?
Přirozeně, že jsou dřeviny, které jsou odolnější. Z jehličnatých mezi ně patří smrk stříbrný i modřín, který každoročně shazuje jehličí. Odolnější jsou i listnaté stromy, které rovněž shazují listy. Jenže podívejte se na Krkonoše, jež byly také pod vlivem imisí, byt v menší míře než Krušné hory. Nicméně zejména v střední a východní části Krkonoš byl vysazován smrk ztepilý a přežívá tam dodnes. Takže snaha, aby se v horských oblastech smrk nevysazoval, je naprosto chybná a zbytečná. Možná se tím prodloužila i obnova těchto porostů, protože rekonstrukce smrku stříbrného bude trvat opět desetiletí.
Uvedená studie napadla druhové složení našich lesů...
To, že převládá podíl jehličnatých dřevina (76 %) nad listnatý mi (26 %), vzniklo na základě určité hospodářské objednávky před zhruba 200 lety. Smrk se stal nejžádanější dřevinou a prostě se vysazoval. Faktem je, že i na místech, kde neměl být. Stávalo se také, že po některých kalamitách byla použita i nekvalitní semena. Dokladují to i některé porosty v Krkonoších.
Ovšem je nutné konstatovat, že vysazování smrku bezesporu přispělo k rozvoji lesního hospodářství. Na druhé straně nám zůstalo mnoho smrkových monokultur, které jsou samozřejmě nepřirozené. Proto je vhodné se vrátit k přirozené skladbě s promíchaný mi dřevinami, jako jsou jedle, buk a v nížinách dub. Tento proces, a zde se rozejdu s ekology, bude trvat několik desítek let. Nemělo by se zneužívat takových pohrom jako je orkán Kyrill. Pokud někdo toho využívá, aby zdůvodnil, že právě ony smrkové monokultury vzaly za své, tak neví o čem mluví nebo hovoří nesoudně a nestoudně. Orkán Kyrill to byla jiná záležitost. Neodolaly mu ani listnaté porosty.
Pokud jde o vývoj v druhové skladbě, jde o dlouhodobou záležitost, kterou lesníci řeší. Například na základě lesního zákona vysazují meliorační a zpevňující dřeviny do různých porostů.
(Pokračování na str. 3)
(Dokončení ze str. 1)
Výrazně se zvedlo procento listnatých lesů, a to v celé České republice. To jsou prostě fakta, o nichž ekologové nechtějí příliš mluvit a nechtějí si je přiznat. Lze předpokládat, že tento vývoj bude dále pokračovat. Avšak znovu zdůrazňuji, jde o záležitost na desítky let. To nelze řešit prostřednictvím takových událostí, jako byl orkán Kyrill. A vzývat ho jako pomoc z nebe - to je prostě nesmysl.
Zmínil jste se o lesním hospodářství. Jak v současné době funguje?
Zpracovatelé dřevní hmoty u nás i v zahraničí jsou rádi, a také toho plně využívají, že je smrku v našich lesích dostatek. Využívají ho zejména pro jeho zpracování ve formě kulatiny a s tím související vlákniny. Obojí bud vyvážejí či ji dodávají našemu zpracovatelskému průmyslu. Paradoxně tak využíváme náš zpracovatelský průmysl, hospodářské objednávky našich pradědů. Bez smrku by lesní hospodářství bylo dost těžko - v současných poměrech - samofinancovatelné a konkurenceschopné. Nevidím budoucnost v tom, že by stát lesní hospodářství dotoval. Ale k tomu, aby se mohlo uživit, potřebuje vhodné podmínky.
V této době je velký zájem o jehličnatou hmotu, o smrkovou kulatinu. Ve zpracovatelském průmyslu je podle mého názoru celkem klid, protože zásoby dřevní hmoty v porostech stoupají. V poslední době je tento přírůst mnohem vyšší, než jsme zaznamenávali před pár desítkami let. To ukazuje na možnosti i vyšších dodávek průmyslu. Ostatně dokazují to každoroční zprávy ministerstva zemědělství.
Jak to vypadá s těžbou v lesích a nedochází při ní někde k devastacím lesů?
Ve státních lesích je průběh těžby velice přísně kontrolován. Také v drtivé většině majetku ve správě měst a obcí se velice slušně hospodaří. Pokud jde o soukromé vlastníky lesa, těch je u nás, tuším, kolem 240 nebo 250 tisíc, dále existuje několik velkých vlastníků až s desítkou tisíc ha lesa. Podle mého názoru se na těchto majetcích určitě hospodaří dobře, protože tito vlastníci využívají služeb dobrých a rozumných lesních hospodářů. Horší situace bude u některých drobných vlastníků. Jde o otázku výběru odborného lesního hospodáře, otázku kvality jeho znalostí a také schopnosti umět vysvětlit majiteli, že určité pěstební zásahy jsou nutné. A z hlediska státní správy jde i o otázku kontroly hospodaření v těchto lesích.
Jak to vypadá se zvěří v lesích?
Zhruba počátkem 80. let došlo u nás k výraznému úbytku drobné zvěře, tj. zajíců, bažantů a koroptví. Takže se myslivci orientovali na spárkatou zvěř. Avšak v poslední době dochází k obrovskému nárůstu počtu kusů této zvěře. Dokladují to údaje z jejího odstřelu. Nejvíce je povolen odstřel jelení zvěře, která se na poškození lesů podílí největší měrou. Ovšem stavy vysoké zvěře jsou stále neúnosné. Pravdou je, že v některých oblastech je její koncentrace nižší, ale jinde vyšší, příkladem jsou Krušné hory, kde je vysoké zvěře nadbytek. Za čtyřicet let své služby pamatuji několik akcí na snížení stavu spárkaté zvěře. Vždy se výsledek vytratil jaksi do ztracena. Pokaždé se, po pěti letech, zjistilo, že se odloví stále stejný počet kusů a nic se neděje se snížením stavů.
Obdobné je to s mufloní zvěří, která sice není zde úplně původní druh, ale její výskyt v České republice má už nějakou tradici. Její stavy sice poklesly, přesto působí významné škody na lesním porostu. V některych lokalitách najdeme velice krásnou dančí zvěř, která také okusuje stromky a ostatní dřeviny. Dá se však říci, že v tomto případě jsou to škody nejmenší.
Když chcete vysazovat meliorační a zpevňující dřeviny, jsou první na ráně. Pro jejich vysazování a uchycení se v lese je právě přítomnost spárkaté zvěře limitujícím faktorem. Málokdo si uvědomuje, že výsadba melioračních dřevin a jejich ochrana proti zvěři stojí značné peníze. Proto je nutné zajistit, aby stavy zvěře byly únosné. Ale, co je únosné, jaký počet kusů - to je otázka, na níž se názory lesníků a myslivců rozcházejí.
Miroslav SVOBODA
