Zdroj: Táborský deník
Datum: 20.07.2007
Autor: Josef Štamberk, Tábor
Rubrika: Čtenáři- sobě! táborska Prázdniny a letní dovolené jsou v plném proudu a rodinky začínají vyjíždět v letních dnech na pláže, k rybníkům, k řekám a také do lesů, vlastně jenom na jejich okraj, protože dovnitř po lesních silničkách nebo po sjízdných cestách je výletníkům zakázáno. Nedovolují to zákony a předpisy o lesích, aby se nepustošilo životní prostředí a neplašila lesní zvěř.
Rodinky tak ztratily možnost zaparkovat vedle prosluněné mýtiny, rozbalit tam svoji cestovní kuchyňku a udělat si ten pravý víkendový piknik. Dětičky se jaksepatří vyřádily, rodiče přitom vyřešily různé rodinné problémy a jen tak mimochodem vyhodili v těsném okolí svého parkovacího místa hromadu harampádí, tedy nepotřebných věcí ze své domácnosti. Staré hrnce, nepotřebné nádobí, umyvadlo a jiné nepotřebnosti, které doma překážejí.
Uprostřed lesa žádný úkryt či "úložiště" hledat nemuseli, vždyť odpočívali daleko od veřejné komunikace, kde odhozené harampádí nebude na očích. K večeru pak všechno sbalí, zkontrolují ratolesti, nechytily - li náhodou klíště nebo jinou havěť a spokojeně se vracejí k domovu.
Zásluhou dnešních zákazů vjezdu do hloubi lesů si rodinky musely osvojit jiný způsob odhazovaní nepotřebností. Nesmějí - li je dopravit do hloubi lesa, odhazují je bleskurychle, téměř za jízdy bezprostředně vedle veřejné komunikace vedoucí lesem.
Můžeme proto dnes vidět takových 10 - 20 metrů od silnic vedle rozbitých škrpálů také třeba klozetovou mísu i s nádržkou, postelovou drátěnku, rozviklaný stůl a dokonce staré necky. Jiné drobné haraburdí ani nestojí za uvádění, jen snad to, že by se toho našlo v okruhu dvaceti metrů na menší kontejner.
Když jsem proti takovému devastování lesů vznesl před známými kategorické pohoršení, dostalo se mi od jednoho pražského chalupáře patřičného vysvětlení. "Dříve, když jsme mohli jezdit do hloubi lesů, vyházeli jsme tam všechno možné i nemožné a nic nebylo nikomu na očích. Dnes se všeho každý zbavuje hned na pokraji lesa vedle silnice".
Stačil jsem jen zalapat po dechu a vyřknout protest, že les přece není bezedným kontejnérem.
Josef Štamberk, Tábor
