Kůrovcová zkáza svým rozsahem překonala i obě velké kalamity 20. století – holožíry způsobené bekyní mniškou v letech 1917-1927 a rozsáhlá odumírání zejména severočeských lesů kvůli emisím, jev typický zejména pro 70. a 80. léta minulého století.
Lýkožrout se nevyhnul ani Klánovickému lesu, který je se svými 1030 hektary největším lesním porostem na území metropole. Zatímco před čtyřmi lety byl i v pražském lese lýkožrout smrkový v podstatě raritním zástupcem hmyzí říše (kůrovcová těžba dosáhla pouhých 4 metrů krychlových), konečný účet za rok 2018 dosáhne 2200 kubíků dřeva. Pro srovnání – napadené stromy dohromady by zabraly plochu asi tří hektarů, což jsou čtyři fotbalová hřiště. Loňská kůrovcová těžba je pětinásobně vyšší než ta v roce 2017.
A účet to není konečný. „Už teď mám vytipovány desítky dalších stromů, které budou muset být pokáceny," říká Josef Sedláček, který jménem Lesní správy Mělník působí v Klánovickém lese jako revírník.
„Loni došlo dokonce k enormnímu vzniku čtyř generací lýkožrouta smrkového. Tento trend je monitorován bohužel na území celé republiky," dodává.
Kůrovcová kalamita postavila vlastníky lesa před problém, jak efektivně a šetrně asanovat velké množství smrkového kůrovcového dříví. „Technologie, kterou aplikujeme v lesích mezi Klánovicemi a Újezdem nad Lesy, patří mezi nové metody," vysvětluje Sedláček. Mezi ně patří technologie vyvinutá lesnickou firmou Mercata. Vytěžené kůrovcové dříví se vyváží na skládky poblíž cest, kde je ošetřeno schváleným povrchovým insekticidem a následně zabaleno do netkané textilie – v Klánovickém lese se používá bílá. Z takto zakrytého dřevo se lýkožrout dále nešíří a dochází k minimálnímu působení na vnější prostředí. Navíc jde o levnou technologii. Ošetření a zabalení jednoho kubíku dřeva vyjde na zhruba 50 korun.
Lýkožrout smrkový neboli kůrovec je malým nenápadným broučkem. Dorůstá velikosti 4 až 5,5 milimetru. Dospělá larva je dlouhá 4-5 mm, bílá, se žlutohnědou hlavou. Kukla je bílá a měří asi 4 milimetry.
S pokračujícím jarem (od konce dubna do začátku května) se brouci začínají probouzet na svém zimovišti ve stromě, kde se vyvinuli, a rojit. Dospělí brouci vyletí ze svých zimovišť a napadají poškozené nebo poražené stromy smrku ztepilého. Zavrtaní pod kůrou stromů stráví většinu svého života. Živí se lýkem, které zajišťuje transport vody a živin ve stromu, a tím ho poškozuje. Strom začne usychat a nakonec uhyne.
Ale smrk má několik možností obrany proti škůdci. Ve chvíli, kdy se lýkožrout zavrtá do kůry a naruší pryskyřičné kanálky, vyvalí se na něj míza, která ho přilepí a brouk tak zahyne. Zdravé stromy takto dokáží odolat náletu mnoha kůrovců. Pokud je však brouk přemnožen, strom se sám ubránit nedokáže.
Poraněný nebo oslabený strom vyměšuje vlivem teploty uhlovodíkové terpeny, které jsou lákadlem brouků. Toho se využívá při ochraně před kůrovcem, kdy se kácejí zdravé smrkové stromy a používají jako lapáky.
V hospodářských lesích se využívá celý soubor opatření včetně feromonových lapačů.
V Národním parku Šumava i dalších rozsáhlých chráněných oblastech existuje spor o to, jestli k lýkožroutovi přistupovat jako k nebezpečnému škůdci (proti kterému je třeba zasahovat), nebo jako k přirozené součásti přírody.
Lýkožrout má v lesním ekosystému významnou funkci. Patří ke druhům, které zajišťují omlazení lesa a jeho dobrý zdravotní stav, protože mimo období kalamit napadá jen staré, slabé a nemocné stromy.
Klánovický les má přesto oproti jiným lesním celkům jednu výhodu – smrk ztepilý, hlavní hospodářský strom v České republice, tvoří jen desetinu plochy lesa.
A navíc by jeho plocha měla být postupně snižována až na jedno procento rozlohy lesa. Namísto smrků a také nepůvodních borovic se Klánovický les postupně zalesňuje duby. Právě dub zimní i letní by v budoucnu měly tvořit tři čtvrtiny druhové skladby lesa. Tím by se i Vidrholec přiblížil podobě, kterou měl, než v něm Lichtenštejnové zavedli „továrnu na dřevo" v podobě smrkových porostů. Definitivní konec smrku se ale i v Klánovickém lese jen tak nechystá. Dřevozpracující průmysl u nás i v Evropě je postaven právě na zpracování smrkového dřeva. A na tom se v nejbližších letech nic měnit nebude.
Klánovický les (též nazývaný Vidrholec nebo Fiedrholec) zaujímá plochu na východním okraji Prahy na území městských částí Horní Počernice, Újezd nad Lesy a Klánovice a středočeských obcí Úvaly, Šestajovice a Jirny.
Téměř celá pražská část lesa je chráněna jako přírodní park Klánovice – Čihadla, části z něj jako přírodní rezervace Klánovický les a přírodní památka Prameniště Blatovského potoka a evropsky významná lokalita Natura 2000 Blatov a Xaverovský háj. Poblíž Jiren je část lesa chráněna jako přírodní památka Cyrilov – Klánovický les.
Žijí tu zajíci, bažanti, lišky, srnčí a černá zvěř. Ornitologové zaznamenali přibližně 60 druhů hnízdících ptáků. Na několika místech jsou tůně a mokřady se vzácnými rostlinami.
V lese jsou příhodné podmínky pro rekreaci. Návštěvníci se zde mohou pohybovat po značených turistických cestách a po dvou cyklistických kruzích.
Ještě v 17. století byl les mnohem rozsáhlejší a táhl se až ke Kolodějím, k jejichž panství také patřil. Celá oblast a především císařská silnice, která jí procházela, byla po staletí ohrožována lapky a loupežníky a stala se tím příslovečnou. Již roku 1142 nechal kníže Vladislav po svém nastoupení na trůn les od loupežníků vyčistit. Katovské a soudní knihy okolních měst od 16. století obsahují množství záznamů o popravách lupičů z Vidrholce, mnozí odsouzení měli za sebou několik desítek loupeží. V 16. a 17. století musely být stromy na dostřel od císařské silnice z bezpečnostních důvodů vysekány.
Roku 1840 pak byly přes les vykáceny stromy pro stavbu železniční trati z Olomouce do Prahy, po roce 1878 zde realitní podnikatel Václav Klán zahájil výstavbu lesní obce, po něm pojmenované.
Blahoslav Hruška
