Ad: Cynismus správy parku...
Reaguji na článek senátora Jirsy a přináším svůj pohled na Šumavu. Národní park Šumava není hospodářský les, kde pěstujeme dřevo pro výnos. Posláním NPŠ je chránit nerušený vývoj proměny přírody, zajistit vědecký výzkum a poznání neporušené přírody pro veřejnost. Jinými slovy, jde o zachování divočiny. Do toho patří i to, co se některým lidem nemusí líbit - suché stromy a kůrovec.
Budeme-li vytvářet holiny a následně je zalesňovat, půjde o finančně nákladný a někdy nemožný proces. Půda bez stromů postupně degraduje, neboť ji slunce vysušuje, dochází k větrné i vodné erozi. Mizí řada lesních druhů rostlin, hmyzu, hub, mikroorganismů a ptáků. Čerstvě vysazené stromečky jsou bez patřičné ochrany, často hynou a jsou znovu a znovu vysazovány. Ponecháme-li nejcennější zóny NP bez zásahu, staré nebo nemocné stromy postupně vítr a sníh rozláme a trouchnivějící dřevo se stane výborným hnojivem pro malé stromečky. Ty mají ochranu ve stojících souších. Do lesa s padlými stromy obtížně vstupuje zvěř a stromečky neokouše. V půdě bohaté na živiny se jim dobře daří.
Tzv. suchý les není mrtvý. Zůstává tam lesní mikroklima, mechy, lišejníky, mnoho druhů hmyzu i ptáků. Ptáci roznášejí semena stromů i keřů. Po větrné či sněhové kalamitě se les ponechaný sám sobě rychle obnovuje.
Kůrovec patří do divočiny, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. V přírodním lese s bohatými společenstvy hmyzu i ptáků má kůrovec své predátory. Stává se potravou pro pěnkavy, sýkory, strakapoudy, datly, datlíky, brhlíky, dravé brouky, jako je pestrokrovečník mravenčí, lumčík a mnoho jiných. Zdravý strom se kůrovci dovede ubránit tím, že ho zalije smolou. Kůrovec se nemnoží donekonečna. Při nedostatku potravy hyne.
Mezi suchými smrky můžeme najít zdravé jedince, které pak založí novou generaci přírodě blízkých a odolnějších stromečků.
Situaci na Šumavě nevidí její návštěvníci, na rozdíl od senátora Jirsy, nijak tragicky. Správa NPŠ připravila otázky v anketě, na kterou odpovědělo přes 4 000 návštěvníků Šumavy. Na otázku, zda se mají národní parky ponechat bez zásahu, odpovědělo 67 procent kladně. Většina šumavských turistů (58 procent) věří, že pod suchými stromy vyroste opět les.
Na závěr si dovolím uvést úryvek z knihy K. Klostermanna Ze světa lesních samot: „Bůh dal les, dal slatiny, aby vlhko po celý rok se udržovalo... Zetlí ten, zetlí onen, jeden po druhém a padne, na jeho místo jiný postoupí a zmohutní.
Dokud celou věc člověk lesu samotnému ponechává, nic se lesu nestane. Co les ztratí, zase si vynahradí. Ale pokácejte ty staré stromy zkraje, ty velké, a uvidíte! Vzepře se vítr do husté drobotiny, a povídám vám, celou ji rázem položí. To bude mela...”
Růžena Šandová, Kaplice
Složte skladbu, která ukáže zničenou Šumavu
Prosím všechny hudební skladatele, aby složili skladbu, která ukáže národu, jak byla zničena naše zelená Šumava. Šumava, která umírá. Prosím za Šumavu, přijeďte se na ni podívat, jen tak lze s úspěchem vytvořit dílo, které snad ještě Šumavě pomůže.
Dnes již nejde jenom o Šumavu, ale o celý národ, který ještě může před historií obstát.
Inspiraci můžete hledat jak u F. F. Chopina (3. věta Klavírní sonáty č. 2 - pohřební pochod - je těžké představit si něco pochmurnějšího než první takty plné zkázy...) nebo F. Lehára Carevič („Es steht ein Soldat am Wolgastrand” - Stojí voják u Volhy). Carevič zde zpívá o neštěstí a - hledíc vzhůru k nebi žádá nebesa aby „na podlidi, kteří ničí Šumavu seslala ďábla”.
Václav Paleček
