Plechová vrata od obecní výtopny v Hostětíně jsou zatím zavřená na petlici a visací zámek. Uvnitř je ticho a klid – voňavá hromada semletého dřeva čeká na svoji chvíli, která se už blíží. „Topit začínáme obvykle někdy v říjnu. Když průměrná teplota venku klesne pod 13 stupňů," říká při exkurzi jeden z kotelníků Petr Kucka.
Hostětín leží hluboko v podhůří Bílých Karpat. Dál směrem na východ se venkovská krajina prudce zvedá směrem k lesu, za ním po dvou hodinách chůze do kopce začíná Slovensko. Když tady, na konci světa, plynaři v devadesátých letech plánovali rozvody potrubí, malý Hostětín s dvěma stovkami obyvatel se do jejich map ne a ne vejít. Za obcí proto místo plynu vyrostla výtopna na dřevo, ze které vedou pod zemí trubky do všech domků, a tak se o teplo ani o teplou vodu v zimě nikdo nemusí doma starat.
To, co v Hostětíně shodou náhod funguje už přes 20 let, je dnes opět v kurzu. Slovácká ves stlačila svoji spotřebu fosilních paliv na minimum a tím skoro zlikvidovala i svoji uhlíkovou – nebo jak se dnes častěji říká „klimatickou" – stopu. Česko jako celek nemá na tomto poli moc velké výsledky ani ambice, místy ale umí zajímavě překvapit.
Celý článek najdete v Právu.
