Když se seznámíte s biologií brouků podčeledi Scolytinae, nemůžete nežasnout nad tím, jak dokonale dovedou kůrovcovití využít příležitosti, které jim klimatická změna připravila.
Mazaní jak Čingischán a stejně tak připravení dobýt svět. Proti nim stojíme my a nejsme na tom líp než národy v raném středověku marně čelící invazi jezdců z mongolských stepí.
Toto přirovnání není až taková hyperbola. Za obojím totiž stojí změna klimatu, akorát že na přelomu 12. a 13. století jí nikdo nepřipisoval antropogenním faktorům. Tehdy totiž po velmi suchých létech s extrémně studenými zimami, které nomády závislé na pastvě musely decimovat, přišla období s vysokými srážkovými úhrny, díky nimž se zazelenaly i do té doby vyprahlé oblasti. Zatímco sucho a hlad Mongoly vystavily mimořádnému stresu, následná šťavnatá léta umožnila jejich jízdě pohyb na dlouhé vzdálenosti, aniž by museli složitě řešit základní logistické potíže armád té doby: kde sehnat vodu a krmení pro koně.
Miroslav Zámečník
Celý článek najdete zde.
