Lesonice - Možnost pohladit si koně Sapéra, perfektně vycvičeného k přibližování dřeva v lese, to byla jedna z báječných chvil, kterou zažily školní děti při úterní akci ke Dni stromů v Lesonicích.

Statný, nádherný českomoravský belgik Františka Durdy z Dolních Lažan byl živou chladnokrevnou učební pomůckou, na které lesáci dokumentovali užitečnost koní při práci v lese. Bylo zřejmé, že při manipulaci se dvěma dlouhými kládami zvíře ve spolupráci s kočím nad prací přemýšlí, zvažuje své kroky a volí ty nejlepší cesty dopravy klád mezi vzrostlými stromy. Kůň prý si byl dokonce vědom toho, že není ve skutečné práci, ale jen předvádí ukázku zápřahu přihlížejícím lidským nedospělcům. Děti si zároveň uvědomily, že kůň není stroj, který se dá kdykoliv vypnout a zapnout jako kolový traktor na stahování dřeva, jehož obsluhu lesáci dětem také předvedli. S kládami si lesní traktor rovněž poradil, ale už to nebyl ten ladný tanec mezi vzrostlými jírovci jako v podání lichokopytníka.

Ukázka variabilnosti koňského potahu u vstupu do areálu bývalé Obory v Lesonicích byla jednou z náplní letos již čtvrtého ročníku oblíbené akce. V lesním areálu bylo celkem šest stanovišť, na nichž si skupiny dětí školních i předškolních prověřily a doplnily nejen svoje znalosti o lese. Vyzkoušely si třeba i svou šikovnost v práci s kladivem při stloukání ptačí budky nebo krmítka. Změna letošního ročníku akce byla i v tom, že žáky z Mateřské školy v Lesonicích a ze Základních škol v Lesonicích, Jakubově, Želetavě, Domamili a Moravských Budějovic doprovázeli na trase lesní pedagogové. Ti s nimi i během přesunu mezi stanovišti hráli třeba hru na myšky a káně, tedy vlastně variantu oblíbené hry na schovávanou.

Na stanovišti ochrany lesa se žáci dozvěděli leccos zajímavého o hmyzích škůdcích i jejich feromonových lapačích a stromových lapácích. Na dalším stanovišti jim bylo vštípeno, že les není skládka, popelnice nebo odpadový dvůr, kam patří tříděné odpady. Na stanovišti věnovaném myslivosti je naopak pobavila možnost hledání vycpanin straky, sojky, kuny lesní, lasice nebo sovy. Zvláště starší školáci mohli ocenit zasvěcený výklad na stanovišti věnovaném těžbě dřeva. Opatrnosti při práci s motorovou pilou není nikdy dost, i když kevlarová vlákna v nohavicích kalhot dřevorubce, brzda na pile a její design možnost zranění velmi omezují. Nic také nenahradí dobrou znalost směrového kácení a povědomí o tom, jak se správně dělá zásek, hlavní řez, co je to nedořez, směrová lopatka nebo speciální háček. Zájemci si také mohli vyzkoušet označení dřeva palcátovitou číslovačkou s načerněnými číslicemi. Jen lesní kombajn zvaný harvestor lesáci dětem neukázali. Není ovšem jen kácení, děti se seznámily i s výsadbou lesa. Dozvěděly se mnohé o jeho přirozené i umělé obnově, o sazenicích i osivu, o rodičovských stromech. A po návratu domů mohly opravit i vlastní rodiče, ne každou oplocenku v lese je totiž správné nazývat lesní školkou. Především si však děti mohly samy vyzkoušet sázení stromků pomocí speciálního nástroje pro hloubení štěrbinové jamky.

Po seznámení s lesním provozem nechyběly ani drobné dárky a oblíbené posezení u ohně s nezbytným opékáním špekáčků. Pořadatelé akce z Krajského ředitelství Lesů ČR v Jihlavě a z odboru životního prostředí moravskobudějovické radnice si mohou vykázat další zdařilou akci. Nezbývá než doufat, že vklad, který do dětí vložili, se v jejich dospělosti zhodnotí ve prospěch lesa i lidské společnosti.