Faktor, vrátný, předák, zadák, šrek. Tušíte, co tato slova znamenají? Voroplavci od Vltavy ano, a nechtějí si to nechat pro sebe.
Každý kámen, skálu a proud na řece musel znát vrátný, který řídil pramen vorů od svého vrátenského vesla na předáku, tj. prvním voru v prameni. K ruce měl pomocníka zvaného pacholčí a u sebe musel mít na řece vrátenský patent, který dostal, když složil vrátenské zkoušky. A že bylo co se učit, u nás jezdily vory široké až 11,9 m a dlouhé i 150 m.
„Prodej dřeva zprostředkovávali faktoři," doplňuje šéf krumlovské voroplavby Radek Šťovíček. „Ti si najímali plavecké party, které vory splouvaly do konkrétních destinací. Někteří vrátní měli patent od nás třeba až do Hamburku."
O dějinách voroplavby by dlouze mohl vyprávět i Michal Pavlík, plavec-historik. „V 19.
století si plavci vydělali až 160 zlatých, což bylo mnohem víc než kdokoli jiný. A taky dokázali hodně utrácet, hospodští v plaveckých hospodách je měli rádi."
Na modelu tzv. předáku, který stojí u Vltavy v přístavišti Parkán, uvidíte kromě vesel, která mívala až 12 m, lavičku nebo třeba palici, kterou se zatloukaly houžve do oušní. „Na voru bylo i ohniště, plavci tam trávili třeba čtyři dni a vařili si," dodává Michal Pavlík.
Plavení dřeva sice nakonec vytlačila železnice a stavba vltavské kaskády, její tradici ale chtějí krumlovští plavci předávat dál. „Z přístaviště chceme udělat místo, kde se lidé dozvědí o historii voroplavby, o geografii a hydrologii Vltavy, o stavbě vorů atd.," říká Radek Šťovíček. „Máme v plánu tu udělat vorařskou expozici."
Víte, co je šrek?
Šrek: předposlední vor v pramenu, na kterém byla vorařská brzda, tzv. jehla šreková, kláda, která se vrazila do dna a vor zastavil. Předák: první vor v prameni. Slabák: druhý vor. Zadák: poslední vor. Houžev: mladý stromek, přes otvory v kládách zvané „oušně" se jím svazoval vor. Vejpona: kláda mezi předákem a slabákem, která zajišťovala, aby druhý vor na propusti nepodjel pod první a nerozbil ho.
