»Tak nám zkrachovala další světová konference o klimatických změnách,« řekla by asi posluhovačka dobrého vojáka Švejka paní Mullerová. Nebylo to žádné překvapení. Nebylo to ani chutné sousto pro novináře. A nemohlo tomu být jinak, když se lidstvo a zejména jeho elity věnují všemu možnému, jen ne opatřením k odvrácení klimatické katastrofy.

Úspěchem jednání v katarské metropoli Dauhá prý je, že se podařilo prodloužit platnost tzv. Kyotského protokolu do roku 2020. V něm se některé vyspělé státy zavázaly snížit emise nejvýznamnějšího skleníkového plynu oxidu uhličitého CO2 v roce 2012 proti roku 1990 o pět procent. Tento závazek je z hlediska odvrácení světové klimatické katastrofy zcela nedostatečný, není nijak zabezpečován a v praxi se neplní. Jen od roku 2000 se koncentrace skleníkových plynů v ovzduší Země zvýšila asi o 20 %.

Kyotský protokol děravý jak cedník

Po odstoupení Kanady se Kyotského protokolu účastní jen státy, které dnes produkují jen asi 15 % celosvětových antropogenních emisí CO2. Ano, většina států světa včetně tří největších emitentů CO2 – Číny, USA a Indie – zůstávají mimo Kyotský protokol. Už proto nemůže účinně fungovat.

Kyotský protokol reguluje jen emise CO2 a mimo ponechává emise dalších skleníkových plynů – v prvé řadě metanu. Internetový Ekolist zahrnuje do úspěchů, že Spojené státy masivní těžbou břidlicových plynů citelně snížily emise CO2. Když ponecháme stranou paseku způsobenou jejich těžbou nejen ve spodních vodách a vezmeme celkový příspěvek emisí skleníkových plynů k oteplování klimatu, není významnější rozdíl mezi spalováním uhlí a spalováním zemního či břidlicového plynu, neboť tyto plyny tvoří z 9095 % velmi silný skleníkový plyn metan a jeho úniky od geologického průzkumu přes těžbu, dopravu a distribuci až po jeho spálení se odhadují na 2-4 % objemu těžby.

Pokrytecká kritika

Kritika Číny, Indie a dalších rychle se rozvíjejících států za prudký růst emisí CO2 nebere v úvahu, že rozsáhlý přesun průmyslové výroby z USA a Evropské unie na Východ z hlediska emisí skleníkových plynů a globálního oteplování nic neřeší, spíše rozsáhlým nárůstem dálkové dopravy situaci zhoršuje. Tyto státy přitom mají na obyvatele mnohonásobně nižší emise CO2 a dalších skleníkových plynů. Taková kritika je ze strany vyspělých států pokrytecká. Už proto, že ze slibované pomoci rozvojovým státům snižovat emise CO2 splnily jen velmi málo.

Ekolist jako nejvhodnější nástroj vidí i nadále tzv. obchod s povolenkami na emise CO2. Jde ale o derivát finančního trhu a tudíž se chová spekulačně. Tento obchod žádné snižování emisí CO2 nestimuluje. Prokázat lze jen nezasloužené zisky například ČR v důsledku špatného výchozího nastavení (možná proto je u nás příznivě hodnocen) a rozsáhlé podvody s tímto obchodováním spojené. Ty z dob vlády Julie Tymošenkové na Ukrajině jsou jen špičkou ledovce. Zcela čerstvě je pro podezření z machinací s těmito emisními povolenkami vyšetřováno vedení největší německé banky Deutsche Bank.

Rozvrat klimatu postupuje

Nebezpečí hrozící lidstvu od sílících změn klimatu je veliké. Brzy bude zveřejněna nová zpráva expertů takzvaného Velkého klimatického panelu. Bude to prý smutné čtení. Rozvrat klimatu postupuje rychleji. Šance udržet oteplování v kritické hranici do 2^o C proti předprůmyslové éře se blíží nule.

Hrozí zvýšení průměrné teploty povrchu Země až o 4o C, rozsáhlé tání ledovců a zatápění nízko ležících pobřeží, vysušení mnohých regionů, další nárůst zkázonosných such, povodní, tajfunů aj. Jak ukazuje nedávné řádění Sandy v New Yorku, oblast řádění tajfunů se významně rozšiřuje.

Zdaleka nejvíce postižené budou chudé státy a chudí občané, kteří sice rozvrat klimatu nezpůsobili, ale nebudou mít větší možnost jeho následkům čelit.

Emise snižovat lze

Pokud lidstvo chce zabránit nejhoršímu, musí zcela zásadně změnit svoji klimatickou politiku. V prvé řadě musí zastavit nehorázné plýtvání, vedení neospravedlnitelných válek spojených s astronomickými náklady na zbrojení, rozšiřování bídy neoliberální politikou, zvýhodňování mezinárodní dopravy (mezinárodní mnohostranné smlouvy o jejím osvobození od placení daně z přidané hodnoty a v případě námořní, říční a letecké dopravy i od placení spotřební daně za pohonné hmoty musí být ihned zrušeny, leč ani v Daudá to nikdo nenavrhnul), a preferenci energeticky náročné a silně devastační silniční dopravy proti šetrné dopravě kolejové.

Místo neefektivního obchodu s povolenkami na emise CO2 je nutné zavést dostatečně vysokou daň za emise skleníkových plynů, tzv. CO2ekv. Také pokračující křižácké tažení proti mírovému využívání jaderné energie situaci dál zhoršuje, podobně i přehnaná podpora spalování biopaliv.

Minimalizovat se musí emise všech skleníkových plynů, nejen CO2, a to v jejich celém reprodukčním cyklu od geologického průzkumu až po spotřebu fosilních paliv. Přísně je pak nutné chránit hlavní likvidátory, asimilátory skleníkových plynů, což jsou moře, lesy a mokřady.