Jako malý kluk jsem to miloval. Několik desítek kotoučů, na nich snímky z celé Ameriky. Strkaly se do umělohmotného kukátka a zmáčknutím páčky naskočil vždy nový obrázek. Jedním z těch, které jsem měl nejraději, byl kotouč s fotkami obrovských stromů. Tak obrovských, že je lidé nedokázali obejmout, kutali do nich brány a projížděli skrze ně autem.
Pohled do kukátka mě dostával do úplně jiné reality. Dávno před 3D brýlemi byly obrázky udělané tak, že jsem měl pocit, že se procházím v trojrozměrném prostoru. Dlouhé minuty jsem zíral, zda jsem schopný dohlédnout do vzdálených korun stromů. Čas však běžel, mě logicky začaly zajímat jiné věci a na kukátko jsem zapomněl. Před letošními Vánocemi se nečekaně vynořilo.
Babička, která ho dostala kdysi dávno, když jsem ještě nebyl na světě, od svého otce jako dárek z Ameriky, jej někde objevila a dala ho teď mé pětileté dceři. Jsem zvědavý, jaký kotouč si časem nejvíc oblíbí ona, můj favorit se každopádně nezměnil. Znovu jsem sáhl po gigantických stromech, abych o měsíc později poprvé v životě stanul přímo uprostřed nich.
Při své nedávné cestě po Americe jsem měl možnost navštívit Kalifornii a tuhle příležitost jsem nemohl propásnout. Nejliberálnější stát USA není známý jen vstřícností k různým menšinám, marihuaně, mostem Golden Gate Bridge, ale právě i prastarými sekvoji. Mají je tu v několika národních parcích, jeden z nich se jmenuje Muir Woods National Monument a je vklíněný do hlubokého údolí pár kilometrů od Tichého oceánu.
Rozkládá se na pěti stech padesáti čtyřech akrech půdy, sekvoje, které tu rostou, jsou osmdesát metrů vysoké. V obvodu dosahují devíti metrů a řada z nich je starší šesti set let, ten nejstarší strom má letokruhů přes tisíc. Hodně stromů bylo vykáceno na začátku 20. století, některé naštěstí přežily a část z nich nyní tvoří srdce Muir Woods. Park vznikl díky tomu, že půdu, na níž se rozkládá, odkoupil v roce 1907 kalifornský kongresman William Kent a daroval ji státu.
Prodejcem byla soukromá společnost, která plánovala místo průmyslově využít. Kent stromy zachránil. Prezident Theodore Roosevelt se později nechal přesvědčit, že místo je natolik unikátní, aby zde vyhlásil národní park. První v USA vzniklý soukromým darem půdy. Měl se jmenovat po Williamu Kentovi, ten to však odmítl a navrhl, aby dostal název po přírodovědci Johnu Muirovi, muži, jenž stál u zrodu systému národních parků v Americe.
Muir Woods je ještě lepší, než jak jsem si ho představoval z dětských kotoučů. Paprsky slunce jen těžko pronikají hustými korunami, všude je pološero a vlhko. Vydal jsem se sem s několika přáteli, cestou jsem se od nich odpojil, a zatímco oni spěchali na vrcholky kopců, odkud je vidět oceán, já dal přednost samotě v nitru lesa. Co mě nejvíc překvapilo, bylo absolutní ticho.
Ve vyšších partiích lesa, kam už turisté tolik nechodí, je skoro až magické. Před časem došlo k odklonění dráhy letadel, které přistávají v nedalekém San Francisku, i odstranění dalších rušivých hluků. Návštěvník tak má pocit, že stojí uprostřed středověké katedrály, kde je slyšet spadnout i špendlík.
Sekvoje nyní ohrožuje globální oteplování a časté průtrže mračen, které nad Kalifornií hlavně v zimních měsících řádí. Jestli zde budou stát i v dalších stovkách let, je tak hodně nejisté. Věřím, že ano. Se svými přáteli jsme se později, když jsme se opět shledali, za podvečerního slunce autem vydali k oceánu. Moje mysl ale zůstávala dál uprostřed lesa. Přál jsem si, aby tenhle den trval věčně.
ONDŘEJ KUNDRA
