Zkratka WWW označuje úžasně rozsáhlou informační síť, jež zrychluje interakci mezi velkou a rozmanitou populací jedinců. Umožňuje jim nejenom komunikovat, ale třeba si i pomáhat. Kdo si myslí, že mluvím o zkratce World Wide Web (celosvětový web) a internetu, je vedle jak ta jedle. Zmíněná zkratka může totiž také znamenat Wood Wide Web (tedy lesní komunikační síť), prostřednictvím níž si třeba ona zmíněná jedle povídá s ostatními stromy.
Wood Wide Web je vlastně myceliální síť, tedy spleť kořenů a hub, která nám při procházkách přírodou protkává půdu pod nohama. Stromy mohou touto cestou například posílat vodu, cukry a živiny svým méně vzrostlým „potomkům", umírající stromy dokonce posílají zbytky vlastních zdrojů těchto látek zpět do „sítě", aby nepřišly vniveč.
Stromy si ale také mohou posílat zprávy o blížícím se nebezpečí. Třeba o škodlivém hmyzu nebo o příchodu sucha. Rostliny ovšem nekomunikují jen v podzemí, dokážou se dorozumívat i vzduchem. Jak prokázalo hned několik studií, děje se tak prostřednictvím chemických látek, jimiž se rostliny vzájemně varují před nebezpečím. Jde to dokonce tak daleko, že se rostliny a stromy v některých případech dokážou společně bránit před útokem škůdce. Třeba javor – je-li napaden hmyzem – vyšle do vzduchu feromon. Když jej vedlejší stromy „ucítí", začnou vyrábět obranné látky, které hmyz odeženou. Podle izraelského biologa Daniela Chamovitze, který komunikaci rostlin zkoumá, bychom nicméně měli být opatrní v úvahách o tom, že si stromy altruisticky pomáhají. Podle něj spíše jedna větev vysílá signál o nebezpečí jiným větvím téhož stromu, okolní stromy pak tuto komunikaci zachytí a náležitě na ni reagují.
Jak doložila nedávná studie izraelského týmu badatelů z Telavivské univerzity, rostliny rovněž slyší zvuky. Když jim vědci pouštěli záznam zvuku včelích křídel, reagovaly květiny tím, že během pouhých tří minut zvýšily koncentraci cukru ve svém nektaru o pětinu. Snažily se tím přirozeně přilákat co nejvíc včel, aby je opylovaly, a zvýšily tak šanci na co nejpočetnější potomstvo. Podle vědců květiny přijímaly zvuk prostřednictvím svých okvětních lístků, které se při zvuku včelích křídel rozvibrovaly.
Filmoví fanoušci si asi vzpomenou na deset let starý filmový hit režiséra Jamese Camerona Avatar. Na planetě Pandora, kde se děj odehrává, spolu stromy a rostliny komunikují a rozdělují zdroje živin prostřednictvím elektrochemické komunikace mezi svými kořeny. Ukazuje se, že tato poněkud kýčovitá filmová pohádka nebyla v tomto ohledu zas tak vzdálená realitě. Avatarský happy end ale v našem reálném světě bohužel nečekejte. Na planetě Zemi zatím domorodci, zvířata a rostliny boj s hamižnými těžařskými společnostmi prohrávají na celé čáře. Stačí se podívat do dnešní Brazílie.
PETR KAIN
