Zdroj: Euro
Datum: 07.01.2008
Podtitulek: Myslivost
Autor: DAVID KASL
Rubrika: EURO LIGHT
Podnikatelé a manažeři mají nové hobby. Myslivost a lov budou dobrým byznysem.
Naháňka na černou právě začíná. Proti sobě stojí dvě řady mužů. Odlišují se nejen oděvem a rolí, kterou při naháňce budou hrát, ale i sociálním postavením. Těm s oranžovou stuhou na klobouku se říká střelci. Za lovecké právo platí tisíce korun, na místě a v hotovosti. Těm v oranžových vestách se říká honci. Kromě zaměstnanců pořádající společnosti je mezi nimi mnoho starších myslivců, převážně důchodového věku, kteří za výpomoc dostanou najíst a napít. Ti si dnes nevystřelí. Jsme v honitbě Štít v revírech společnosti Kinský dal Borgo nedaleko Chlumce nad Cidlinou. Kolik stojí organizace jedné naháňky na černou, nedovede přesně vyčíslit ani myslivecký hospodář Kinských dal Borgo Petr Apoštol. Je to však jistě exkluzivní částka za exkluzivní zážitek. "No jo, u Kinských to je ale úplně jiný kafe," říkají lidé, kteří se věnují lovu či myslivosti, když jim vyprávíme své zážitky z poplatkových honů. Měli jsme štěstí, podobné honitby se s běžnými nedají srovnávat. Nejen co do množství zvěře, o kterou se starají profesionálové, zážitkem bylo už jen procházet upravenými a udržovanými lesy a mlázím.
Lovci versus myslivci
Lov zvěře je pravým opakem golfu. Ještě počátkem minulého století býval lov výsadou privilegovaných venkovských vrstev, na zvěř vyráželi jen nejbohatší sedláci, farář, hostinský a pan starosta. Do lidové myslivosti, jak ji známe coby zájmovou činnost ne nepodobnou zahrádkaření, se nyní vracejí zákony tvrdého kapitalismu. Lovu a myslivosti se více a více věnují movití podnikatelé, manažeři, právníci, politici či lékaři. A spíše než myslivci jsou stále častěji pouze lovci. A v tom je rozdíl. Udrží- li se ve společnosti lovců ze zábavy i onen lidový myslivec, bude záležet hlavně na tom, zda bude vůbec dost solventní, aby si vystřelil. Takže zatímco golf se demokratizuje, lov se bude aristokratizovat.
Nic není zadarmo
"Věnovat se myslivosti bude velmi drahé," domnívá se myslivecký hospodář společnosti Kinský dal Borgo Petr Apoštol. Zvěř totiž způsobuje nemalé škody na úrodách podnikatelům v zemědělství i lesnictví. Ty se v některých lokalitách mohou pohybovat v řádech statisíců korun, a až je začnou poškození tvrdě vyžadovat, myslivecká sdružení na jejich náhradu prostě nebudou mít dostatek prostředků. "Představte si situaci, kdy každý člen sdružení bude muset zaplatit ročně třeba třicet tisíc korun navíc. A to dříve, než vůbec ve své pronajaté honitbě vyrazí na lov," říká Apoštol. Je přesvědčen, že myslivost dříve nebo později budou moci provozovat jen opravdu bohatí lidé, podobně jako to funguje nejen v Evropě, ale po celém světě. Nepřímo jeho slova potvrzuje rovněž Luděk Králíček, který má na starost myslivost v Českomoravské myslivecké jednotě (ČMMJ). Tvrdí, že ve společnosti panuje mylná představa, že myslivci přišli k něčemu zadarmo. "Že si jdou do lesa a střelí si tam, co chtějí, což ale není pravda," říká Králíček. Myslivci si musejí často za velmi vysoké peníze pronajmout honitbu a do péče o zvěř musejí investovat další nemalé finanční prostředky. A nejen do hrazení škod, které zvěř způsobí, což jim ostatně ukládá zákon. "Není to jako za Franze Josefa, kdy měl honitbu jeden vlastník," pokračuje Králíček, "proto také existují myslivecká sdružení, která dokážou dostatečné finanční prostředky na pronájem a provoz honiteb nashromáždit." Myslivci si tedy za vlastní peníze, které vydělali a zdanili, pronajímají honitbu, aby v ní de facto mohli vykonávat, co jim nařizuje stát, vysvětluje jednatel ČMMJ Jaroslav Kostečka. Ze zákona musejí v honitbách pečovat o zvěř a udržovat její stavy. To vše v rámci svého volného času jako hobby. "To se týká těch běžných myslivců, méně movitých," podotýká Kostečka. Pro ty bohatší je jednodušší pronajmout si honitbu a zaplatit si člověka, který se o ni bude starat. A čas od času vyrazit na lov.
Jak na to?
Kdo by se chtěl stát minimálně lovcem, musí splnit dva základní předpoklady: vlastnit zbrojní průkaz skupiny C pro držení lovecké zbraně a lovecký lístek. Zbrojní průkaz na loveckou zbraň má v Česku téměř 114 tisíc lidí a do budoucna by jeho vydání mělo být podmíněno souběžným složením mysliveckých zkoušek a získáním loveckého lístku. "Tím pádem možná poklesne počet držitelů tohoto zbrojního průkazu," domnívá se Králíček z ČMMJ. Ta má v současnosti
kolem 95 tisíc členů, kolik z nich se ale myslivosti aktivně věnuje, je otázkou. "Abyste se stal myslivcem, musíte se myslivosti věnovat mnoho let, nebo pro ni mít zázemí rodinné tradice," domnívá se lesní hospodář sdružení neprofesionálních myslivců a sportovní střelec Josef Novák. Kdo splní oba zákonem dané požadavky, aby vůbec mohl vyrazit s flintou do lesa, má na výběr z několika možností.
Varianta první: Poplatkový lovec
Jednou z nich je zůstat lovcem "na volné noze" a vybírat z poměrně široké nabídky poplatkových honů. Jen na okraj si řekněme, že ani tato varianta není z nejlevnějších a pro mnoho trofejových lovců se může stát i tou nejdražší. Stačí si například uvědomit, kolik stojí jen základní vybavení. "Na veškeré oblečení je třeba kolem dvanácti až patnácti tisíc," počítá Pavel Kočiš z agentury Madison PA. Tato částka pokryje myslivecké holínky, kalhoty, bundu, klobouk a v zimě vhodné prádlo. Dále by měl lovec mít minimálně dva typy zbraní, kulovou například na černou zvěř a brokovou na bažanty. Základní brokovnici lze pořídit od pěti tisíc korun, ceny kulovnic se pohybují kolem patnácti až dvaceti tisíc. Za nejkvalitnější zbraně však lovec zaplatí až stovky tisíc korun za kus. Další platby jsou spojené s vlastním lovem. Například za právo lovu, tedy místo při společné naháňce na černou zvěř, střelec zaplatí kolem dvou až čtyř tisíc korun. A to bez jakékoliv záruky, že během dne vůbec spatří živého divočáka. Natož že si vystřelí. Například u Kinských dal Borgo v Chlumci nad Cidlinou stojí takový post tři tisíce korun. "Plus 1500 až 1800 korun za střelené prase," dodává myslivecký hospodář Petr Apoštol. Samozřejmě bez DPH. V bankovkách přímo na místě. A v ceně není ani možnost si úlovek odvézt, protože ulovená zvěř je majetkem vlastníka honitby a je možné si ji dokoupit, opět za příplatek na základě hmotnosti. "Tuto možnost využívají především lidé z Prahy," podotýká Milan Gruber, jehož agentura poplatkové lovy pro firemní i individuální klienty zprostředkovává. Dostatek hotovosti je třeba mít i v případě lovu na bažanty. Na štontu, tedy palebném postavení, totiž se střelcem stojí zapisovatel, který kromě toho, že pomáhá s nabíjením, také neúprosně zaznamenává každého střeleného ptáka. A co čárka, to je například v bažantnici Luhy, patřící Kinskému dal Borgo, čtyři sta korun na konečném účtu. Luděk Králíček konstatuje, že nejzamilovanější zvěří českých myslivců je srnčí. Loví se kusy, které se z populace vyřazují. "Každá srnčí trofej je jiná, kdykoliv se na ni podívám, vím přesně, kde a kdy jsem srnce ulovil," líčí Králíček. Základní cena za uloveného srnce při poplatkových lovech se přitom v závislosti na ohodnocení trofeje pohybuje od tří do dvanácti tisíc korun, v případě kapitálních úlovků může dosahovat samozřejmě i částek vyšších. Například při lovu na jelena si už ale lovec musí připravit částku přesahující několik desítek tisíc.
Varianta druhá: Pronájem honitby
Případný lovec si také může sám pronajmout honitbu. Jde ale o poměrně náročnou investici. Dražší jsou především velké honitby ve vlastnictví státu, které prostřednictvím svých správců pronajímá. To je případ honiteb Lesů ČR, největšího správce státních lesních pozemků. Nejkvalitnější honitby, historicky využívané k lovu, si nechávají ve vlastní režii a další pronajímají jak jednotlivcům či mysliveckým sdružením, tak firmám. Za pronájem tisícihektarové honitby si Lesy ČR účtují i kolem sedmi set tisíc až milionu korun za rok. K tomu je třeba připočítat zhruba 400 tisíc korun na krmení pro zvěř, na částku až 300 tisíc korun se mohou vyšplhat úhrady za škody na lesích nebo na polích. "Škody jsou vždycky, protože jelen i divočák musejí žrát," říká Kostečka. Například jelen se potřebuje napást šestnáctkrát denně, takže samozřejmě kousne i jinam než do krmení v krmelci. "A jak do něčeho kousne, přibíhá vlastník pozemků a začne požadovat náhrady. A za ním následuje ekologický aktivista s tím, že máte v honitbě přemnoženou zvěř," popisuje Kostečka. Připočítáme- li ke zmíněným nákladům ještě výdaje na lidi, kteří se musejí o honitbu starat, můžeme se na tisícihektarové honitbě dostat k roční částce kolem 2,5 milionu korun. "A pak si vezměte, že jste ve své honitbě schopen za rok ulovit třeba pět jelenů," pokračuje Kostečka. "Budeme- li vycházet z oficiálního ceníku, může se jejich cena pohybovat okolo 200 až 350 tisíc." Kostečka dodává, že se bohužel dost často stává, že si movitější lovec pronajme honitbu, a když za dva tři roky vidí, že ekonomická efektivita je nízká a nemá na ni čas, nájem vypoví. "Takové honitby se potom objevují ve veřejných dražbách," podotýká Kostečka, "a bohužel v současné době platí praxe, že je většinou správci státních pozemků pronajímají nejvyšší finanční nabídce bez ohledu na to, jaké tam je myslivecké hospodaření."
Varianta třetí: Myslivecké sdružení
Zřejmě nejlevnější možností, jak se dostat k lovu, je stát se členem nějakého mysliveckého sdružení, kterých v Česku funguje více než pět tisíc. Myslivecká sdružení si zpravidla pronajímají honitby od vlastníků honebních pozemků, což mohou být stát prostřednictvím svých správců, jako jsou zmíněné Lesy České republiky, nebo soukromí majitelé. Myslivecké sdružení platí roční nájem za honitbu plus například příspěvky na krmení, případně se o zvěř stará svépomocí. Například Pavel Kočiš z agentury Madison PA je členem sdružení 22 venkovských myslivců, kteří mají od vlastníků pozemků v pronájmu 2200 hektarů honiteb. "Roční pronájem činí 35 tisíc korun za rok, další náklady se pohybují kolem 60 tisíc," vypočítává Kočiš. "V rámci své činnosti například pomáháme zemědělcům na polích (říkají nám ozbrojená brigáda) a na oplátku od nich dostaneme krmení," popisuje Kočiš. Náklady spojené s honitbou zaplatí z prodeje zvěřiny a poplatkových lovů. "Myslivecká sdružení pořádají například tři nebo čtyři společné hony na drobnou zvěř a dvě naháňky na černou zvěř. A na srnčí vyrážejí členové individuálně," popisuje Králíček z ČMMJ. Mezi sdruženími funguje také jakýsi výměnný obchod. "Někdo má dostatek vysoké, kterou si sám loví, a třeba dva kusy nechá střelit někoho jiného," popisuje vzájemnou "výpomoc" Tomáš Divíšek, který se v civilu věnuje nákupu a prodeji pohonných hmot. Na oplátku se zase nechá pozvat třeba na drobnou zvěř. Záleží na tom, kdo má kde známé.
Zahraniční injekce
Značnou část příjmů jak tradičních majitelů honiteb, tak i sdružení, která inzerují možnost poplatkových lovů ve svých revírech, v současnosti přinášejí zahraniční lovci. V porovnání s pronájmy honiteb v jejich zemích jsou v Česku ceny stále ještě nižší, kromě toho je také láká především slavnostní atmosféra honů a dodržování tradic, jako jsou fanfáry a troubené signály či vzdávání pocty zvěři při slavnostních výřadech na závěr honu. "Česká myslivost je silně založena na tradicích, které jsou rovněž součástí poměrně náročné zkoušky pro získání loveckého lístku," vysvětluje Luděk Králíček. A v neposlední řadě láká lovce ze zahraničí množství zvěře. "Ve srovnání s Evropou má Česká republika stále ještě velmi vysoké stavy především zvěře drobné," říká Králíček, "zahraniční lovci jsou překvapeni množstvím zajíců, bažantů i koroptví. Jejich údiv je o to větší, když si stěžujeme, že je to bída a tak desetina toho, co jsme měli před třiceti čtyřiceti lety." V industrializované západní Evropě s průmyslovým zemědělstvím dnes drobná zvěř de facto neexistuje, problém naopak způsobuje zvěř černá, která se vyskytuje téměř všude. "Nedávno jsem viděl v televizi záběry z předměstí Paříže, kde policisté a hasiči chytali divočáka," líčí Králíček. Černé se ovšem "daří" i u nás, především proto, že se beze zbytku přizpůsobila civilizaci podobně jako liška, kuna skalní nebo některé druhy dravých ptáků. "Divočáci nakladou mladé v lese, s nimiž - jakmile dorostou velikosti zhruba pěti kilogramů - odcházejí bachyně do lánů kukuřice nebo řepek. Tam je nedohledá ani Vinnetou," popisuje Králíček chování divočáků. Přečkají období do konce prosince, kdy se sklízí poslední kukuřice na zrno, a potom se vracejí do lesa.
Bez peněz do lesa nelez
Poplatkoví lovci se stávají nezbytnou součástí tradiční české myslivosti a možná paradoxně mohou přispívat k tomu, aby v Česku zvěř nevymizela. Jednatel ČMMJ Jaroslav Kostečka uvádí příklad loveckých farem v Africe. "Lovecká turistika tam přináší největší množství finančních prostředků na ochranu přírody," poukazuje na fakt, který může mnohým připadat těžko pochopitelný. Lovci totiž chtějí lovit tu nejstarší zvěř s nejlepšími trofejemi, takže dorůstá velké
množství mladých. "V oblastech, kde byl lov zakázán, byly velmi brzy totálně vyhubeny původní druhy," upozorňuje Kostečka. Se zákazem loveckých farem se o zvěř nikdo nestaral a postupně byla vypytlačena. Králíček také dodává, že lov veškeré zvěře podléhá přísným zákonným podmínkám, v určité honitbě je možné odlovit jen předem určené množství konkrétní zvěře, aby byla zachována ekologická rovnováha. Říká, že myslivci chtějí, aby tu zvěř byla, a přirovnává jejich činnost k chovu dobytka: "Budu- li jeho chovatel, také nebudu blázen, abych jeden rok poslal všechna zvířata na jatka, protože bych přišel o chov."
Kdo přežije?
"Nejlepší na tom je, že jsme to přežili," poznamenal s trochou nadsázky nadlesní Milan Ornst po skončení naháňky na černou zvěř v honitbě Štít nedaleko Chlumce nad Cidlinou. Čtyři století od doby, kdy v českých zemích František Antonín hrabě Sporck obnovil řád svatého Huberta a zavedl myslivecké zvyky vycházející z francouzských loveckých tradic, se myslivost v českých honitbách pomalu vrací do původních kolejí. Zda se naplní slova mysliveckého hospodáře Petra Apoštola, že lov zvěře se stane doménou movitějších lovců, ukáže čas. Pohled na věk většiny dnešních myslivců dává tušit, že jejich počty časem začnou znatelně řídnout, takže se náklady jednotlivých členů na provozování myslivosti v pronajatých honitbách budou zákonitě zvyšovat. Vystřelit si potom na zvěř budou moci - jako kdysi - jen ti nejbohatší.
Sedmimilionová střelnice
Zákonem stanovená minimální rozloha honitby je 500 hektarů, což je kompromis mezi požadavky ekologů a soukromých vlastníků. Ti se snaží o uznání honiteb od 125 hektarů, jako tomu bylo za Rakouska- Uherska.
Výměra honiteb v ČR (v ha)
druh honební celková z toho bažantnice plochy výměra obory
zemědělská půda 3 892 764 4806 62 256
lesní půda 2 574 003 36 248 25 309
vodní plocha 95 445 452 2823
ostatní pozemky 288 884 2719 4517
celkem 6 851 096 44 225 94˙905
Vlastnický vztah k honitbám
počet ha vlastní 1636 1 965 750
společenstevní 4105 4 885˙346
Způsob využívání honiteb počet ha
ve vlastní režii 715 1 010˙925
pronajatá 5026 5 840 171
Pramen: Český statistický úřad (podle stavu k 1. dubnu 2006)
Co minuta, to střelený bažant
Počet kusů ulovené zvěře odstřelem v ČR v roce 2006
bažantí zvěř 579 065
kachna divoká 247 322
srnčí zvěř 99 066
zajíc polní 66 569
černá zvěř 59 868
jelení zvěř 16 853
daňčí zvěř 9760
zvěř siky 6705
mufloní zvěř 6624
zvěř jelence 42
kamzičí zvěř 19
Pramen: Český statistický úřad (údaje k 31. březnu 2007, kdy končí myslivecká sezona)
Vloni 4. srpna ulovil Milan Javorský z Mysliveckého sdružení Lesna kapitálního kňoura v Chocenickém Újezdu u Blovic na jižním Plzeňsku. V plné váze měl 200 kilogramů, po vyvržení a očištění vážil 170 kilogramů.
Od března do března
Doby lovu zvěře v České republice Na rozdíl od mnoha jiných zemí se v Česku loví po celý rok. Lov se řídí zásadami selektivního průběrného odlovu a po celý rok se loví zvěř, která je z nějakého pohledu problematická.
Celoročně: liška obecná, sele a lončák prasete divokého. V oborách všechny druhy zvěře, pro které byla obora zřízena.
15. 3. - 15. 4. krocan divoký (pouze krocan)
16. 5. - 30. 9. srnec obecný (srnec)
1. 7. - 28. 2. straka obecná, vrána obecná
1. 8. - 15. 1. jelen evropský, sika japonský (u obou jelen, laň, kolouch)
1. 8. - 31. 12. muflon (muflon, muflonka, muflonče), prase divoké
1. 8. - 31. 10. holub hřivnáč
16. 8. - 31. 12. daněk skvrnitý (daněk, daněla, daňče), sika Dybowského (jelen, laň, kolouch)
16. 8. - 15. 1. husa běločelá, velká a polní
1. 9. - 30. 11. kachny (kachna divoká, polák velký, polák chocholačka), lyska černá
1. 9. - 31. 12. jelenec běloocasý (jelen, laň, kolouch), koza bezoárová (kozel, koza, kůzle), srnec obecný (srna, srnče), loveckými dravci bažant obecný a zajíc polní
1. 10. - 30. 11. jezevec lesní, kamzík horský (kamzík, kamzice, kamzíče)
1. 10. - 31. 12. krocan divoký (krocan, krůta)
16. 10. - 15. 3. bažant královský (kohout)
16. 10. - 31. 12. jen v bažantnicích bažant královský (slepice), odstřelem bažant obecný (kohout)
16. 10. - 31. 1. jen v bažantnicích odstřelem bažant obecný (kohout i slepice)
1. 11. - 31. 12. králík divoký a odstřelem zajíc polní
1. 11. - 28. 2. kuna lesní a skalní, ondatra pižmová
1. 1. - 31. 1. odchytem zajíc polní
1. 1. - 31. 3. odchytem bažant obecný
1. 2. - 31. 3. odchytem jen v bažantnicích bažant obecný Pramen: Českomoravská myslivecká jednota
Úlovek zaručen
O kvalitě honitby svědčí jednak počty ulovené zvěře, které hlavně u té drobné odrážejí kvalitu životního prostředí a správného zemědělského hospodaření (kromě bažantnic) - tedy jistota, že se lovec za své peníze dočká kýženého terče. A jednak prostředí a ceremoniály, které samotný lov doprovázejí. "Například bažantnice z dob Rakouska- Uherska jsou na daném území více než tři sta let a zachovávají si určitou estetiku, pro kterou jsou vyhledávány i mezi lovci ze zahraničí," přibližuje kritéria nimrodů Luděk Králíček z ČMMJ. A doplňuje stručný přehled lokalit, z nichž by lovec rozhodně neměl odejít s prázdnou.
SPÁRKATÁ ZVĚŘ
- obora Poněšice u Hluboké (v režijní správě Lesů ČR)
- honitby Lesního závodu Kladská
- honitby Vojenských lesů a statků ČR ve Velichově, Mimoni, Hořovicích, Horní Plané, Plumlově a v Lipníku nad Bečvou, kde jsou nejsilnější jeleni ve střední Evropě
DROBNÁ ZVĚŘ
- bažantnice Židlochovice a Konopiště jsou světoznámé od dob habsburské monarchie, v konopišťské například před dvěma roky lovil španělský král a jezdí do ní honorace z celé západní Evropy
ZAJÍCI
- nejlepší honitby jsou v okolí Prahy a na Břeclavsku
ČERNÁ ZVĚŘ
- vyskytuje se celoplošně po celé republice, největší kusy naleznete především na severní Moravě, kde se vyskytuje karpatský typ divočáka dosahující hmotnosti až 300 kilogramů
- nejsilnější kaňouři byli v posledních letech uloveni v okrese Písek a v oboře Sedlice patřící Lesům ČR
Nejsilnějšího kamzíka v Jeseníkách ulovil Anton Salva v honitbě Sedmidvory v okrese Šumperk vloni 5. listopadu. Kamzíkovi bylo osm let a měl hodnotu 105 CIC bodů. Je to první stříbrná trofej z Jesenicka.
DAVID KASL (david. kasl@ euro. cz)
