V úterý to bude přesně rok, co ministr životního prostředí Tomáš Chalupa jmenoval Jana Stráského ředitelem šumavského národního parku. Ekologové k této příležitosti vypracovali přehled rozhodnutí, jež Stráský od svého jmenování učinil.

V úterý uplyne přesně rok ode dne, kdy ministr životního prostředí Tomáš Chalupa oznámil, že novým ředitelem Národního parku Šumava nejmenuje nikoho ze soutěžících v konkursu, nýbrž předsedu komise Jana Stráského, a to přesto, že nesplňuje odborné požadavky pro uchazeče ve výběrovém řízení.

Hnutí DUHA k tomuto výroči zpracovalo přehled nejvýznamnějších kroků a rozhodnutí, jež Stráský za uplynulý rok ve funkci učinil, většinou v součinnosti s Jiřím Mánkem, kterého jmenoval svým náměstkem a jemuž má v budoucnu funkci předat.

Podle Jaromíra Bláhy z Hnutí DUHA seznam Stráského opatření dokládá, že nepochpil, co je národní park. „Jedním slovem: umanutec, který nepochopil, co je národní park. Jan Stráský je státní úředník, který otevřeně říká, že se nehodlá zdržovat dodržováním nějakých zákonů – a také podle toho postupuje,” uvedl Bláha v tiskovém prohlášení.

A seznam je to skutečně pozoruhodný. Jen několik dnů poté, co se Stráský ujal funkce, oznámil, že rozpustí vědeckou sekci Rady národního parku. Čtrnáct ze šestnácti vědců poté na členství v této radě okamžitě rezignovalo.

V březnu pak Stráský odmítl přijmout Diplom Rady Evropy za vzorně spravované chráněné území. Součástí diplomu by totiž podle ekologů byly podmínky pro jeho udržení. Ředitel by se tak musel zavázat, že bude nadále dodržovat pravidla běžná v evropských národních parcích.

Na sklonku března pak Stráský předložil plán razantního zmenšení území, která jsou v národním parku ponechána přírodě. Těžit se podle něj mělo začít například v Modravských slatích, v oblasti Ptačího potoka, v Černohorském močálu, v kaňonu Křemelné, kolem Vysokých Lávek a v Hůreckých slatích, na Smrčině, Hraničníku a řadě dalších unikátních míst s divokou přírodou. Tento návrh vyvolal podle ekologů mezinárodní skandál.

„Ministr Chalupa později tento plán seškrtal. Ačkoliv nikdy neprošel posouzením, zda a jak poškodí vzácnou přírodu, které vyžaduje zákon, začalo se podle něj v parku později skutečně kácet. V některých cenných místech zastavila těžbu Česká inspekce životního prostředí (například na Smrčině), jinde veřejnost (Ptačí potok),” uvedli ekologové v tiskovém prohlášení.

V polovině následujícího měsíce pak začal Jan Stráský v šumavském národním parku ilegálně používat chemii, když nechal rozmístit otrávené kmeny, které ale podle ekologů hubí nejen kůrovce, nýbrž také ostatní hmyz a při chybném umístění mohou otrávit i vodní zvířata.

Zákon přitom použití takových chemických látek v národním parku zakazuje a Jan Stráský neměl speciální povolení, které by použití jedovatých pesticidů navzdory zákazu umožnila. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) proto vede řízení o udělení pokuty.

Začátkem května pak ředitel šumavského parku nechal vykácet kolem cest v území ponechaném přírodě všechny suché stromy a většinu jich nechal vyvézt a prodat. Turisté tak přišli o možnost pozorovat kolem cest divokou přírodu a ČIŽP vede řízení o udělení pokuty správě parku.

V září nakonec Stráský ze správy parku vyhodil – a zrušil místa – mnoha kvalifikovaných odborníků, kteří v národním parku dělali podle ekologů například výzkum zvířat, připravovali odborné podklady pro péči o přírodu, bránili černým stavbám a měli na starosti služby turistům.

Podle Bláhy přehled Stráského kroků ve funkci ředitele národního parku dokládá, že nemá ve srovnání s řediteli jiných národních parků u nás či v evropských zemích obdoby.

„Během roku stihl seškrtat důležité služby pro turisty, devastovat vzácnou přírodu, ilegálně rozmístit zakázané chemické pasti u turistických stezek a vyházet špičkové odborníky. Tím co dělá, systematicky popírá smysl existence národního parku. Kmotři a developeři z něho musí mít velikou radost,” nepochybuje Bláha.