Všichni dobře známe tradici sušického sirkařství, ale už méně lidí ví, že sirky se vyráběly i v Klatovech. Sirkárnu se ve městě pod Černou věží pokoušel založit na sklonku 19. století jistý Adolf Wollner, ale jeho pokus zřejmě záhy skončil nezdarem. Další pokus už byl úspěšný a v roce 1888 nový sirkařský podnik uvedli v život bratři Löwyové. V jejich podniku byly zpočátku čtyři zakládací stroje (to byly velmi jednoduché přístroje, do kterých se připevnilo značné množství dřívek najednou a tím bylo možné na jejich konci namočením v zápalné hmotě vytvořit u všech „hlavičku”) a pracovalo zde 27 zaměstnanců. Továrna svou produkci dodávala na domácí trh i vyvážela do Orientu či Německa. To ostatně dokládají i nápisy a obrázky na nálepkách obalů klatovských sirek. Schválně píšeme sirek, protože sirky nebyly jako zápalky, které známe dodnes. Fosforové sirky byly totiž jedovaté a značně čoudily. Navíc se zapalovaly při energickém škrtnutí o jakýkoliv suchý a drsný povrch (třeba o podrážku boty). Bylo tedy nebezpečné je nosit jen tak v kapse, neboť oheň mohl vzplát i vzájemným třením sirek. Problematická byla při výrobě sirek i manipulace s bílým fosforem, který způsoboval četné otravy a poškozoval trvale zdraví dělníků.

Poloha i velikost sirkárny je dobře vidět na plánu Klatov z počátku 20. století, který vytvořil Adolf Schořík. Z něj je patrné, že továrna s čp. 166/III stála zhruba naproti mostu přes Drnový potok (vede do ulice Dr. Sedláka) v Koldinově ulici, která pak přecházela v silnici do Svrčovce. Mnohem později byla v jejím areálu Strojní a traktorová stanice Klatovy, státní podnik. Dnes zde najdeme několik firem. Vedle je dřevozpracující firma Holz Schiller, s.r.o.

Sirkárna měla v Klatovech úspěch, a tak podnik prosperoval a jeho výroba byla postupněrozšiřována. Ještěpřed vypuknutím první světové UKÁZKY nálepek. Foto: Martin Kříž války však rozvoj klatovské sirkárny zastavil vznik sušické akciové společnosti Helios. Nejdříve vzniklaužvroce 1903 „Solo” – továrna na zápalky a leštidla, akciová společnost se sídlem ve Vídni, do které se spojilo šest největších rakouských továren na zápalky. Na návrh zakládajících bank udělilo ministerstvo vnitra 11. prosince 1912 povolení ke zřízení druhé významné akciové společnosti s firemním označením „Akciová společnost pro zápalkové zboží „Hélios” se sídlem ve Vídni, kam byly začleněny ostatní sirkárny na území monarchie nesdružené do společnosti „Solo”. Tyto dvě společnosti pak měly prakticky monopol, což vedlo k likvidaci klatovské sirkárny. V roce 1913 akciová společnost „Helios” klatovskou sirkárnu koupila a záhy ji uzavřela. V průběhu let se v klatovské sirkárně, později výrobně zápalek, objevilo několik typů výrobků, mezi nimi i tak zvané „tobolky”, které byly zaslepeny podlouhlou nálepkou. Bratři Löwyové používali řadu ochranných známek, mezi nimi i klatovskou věž, ale i letící šíp, který byl na vývozních zápalkách, lva (Löwy) a podobně.

Seriál odhaluje méně známá místa

Tento seriál je společným projektem Klubu přátel Klatovska, televizního studia FILMpro a Klatovského deníku a jeho průvodcem je předseda Klubu přátel Klatovska Martin Kříž. Nový díl najdete na stránkách Klatovského deníku vždy v úterý. Na klatovské televizi FILMpro budou jednotlivé díly seriálu vysílány nepravidelně jako magazín od středy do neděle vždy na konci zpravodajského bloku.