Novela Zákona o ochraně přírody a krajiny brzy půjde do třetího čtení. Přírodovědec Pavel Kindlmann, který se aktivně zapojuje do diskuze ohledně Národního parku Šumava, v rozhovoru pro Ekolist.cz popisuje, k čemu měl dle jeho názoru sloužit zamítnutý senátní návrh zákona a jaké tlaky se nyní mohou objevit při třetím čtení právě projednávané novely zákona. „Jde o to, aby poslanci z novely nevytvořili bramboračku a neumožnili novelou zákona prodej státních pozemků v národních parcích a různé machinace s nimi," říká Pavel Kindlmann. To by totiž umožnilo především zbohatnout spekulantům s pozemky a realizovat další luxusní stavby na úkor ochrany přírody.

- Když mluvíte o Šumavě, pak často hovoříte o kupčení s pozemky. To zní trochu divoce. Co tím máte na mysli?

To, co se tu dělo a co by senátní zákon - kdyby byl přijat - umožnil realizovat, by byly mnohamilionové zisky spekulantů s pozemky.

- Pořídit si takové pozemky na Šumavě ale asi není jen tak, ne?

Dost často se to dělá třeba tak, že je získáte prostřednictvím restitučních nároků. V restitucích si můžete zažádat o pozemky, které dřív patřily vaší rodině. Jenže když už na tom pozemku vaší rodiny stojí třeba kravín, který tam vybudovalo JZD, nebo tam je dnes silnice nebo rybník, tak už jej zpátky nedostanete. Ale dostanete místo toho restituční nárok na pozemek stejné ceny, o který si můžete požádat třeba i na nějakém jiném katastru, v jiném okrese. Jako náhradu.

- A dál?

Takže máte restituční nárok, a s tím se můžete obrátit na Pozemkový fond (dnes úřad) třeba v Prachaticích, kde si můžete zažádat o pozemky na Šumavě. Chce to jen trpělivost. A až sem je to všechno v pořádku. Jenže pozor: vy také můžete svůj restituční nárok někomu odprodat. Někomu, kdo má o shánění nejrůznějších pozemků velký zájem. Říkejme mu třeba „spekulant s pozemky".

- Proč by se někdo zbavoval vlastního restitučního nároku?

Pro mnoho obyčejných lidí je ten proces získání náhradního pozemku velice náročný, obnáší to mnoho administrativní práce a vyžaduje to určité zkušenosti a znalosti. Proto jsou často lidé rádi, pokud k nim přijde spekulant a nabídne jim za jejich restituční nárok aspoň nějaké reálné peníze.

- Ale to se zdá, že je legální. V čem je problém?

To, že si někdo za pár korun odkoupí nárok na restituci a získá za něj třeba na Šumavě louku, na které může pást ovce, je v pořádku. Ale představme si, že ten někdo přijde s nápadem, že se vedle této louky postaví lanovka. Z louky tak získá majitel skoro zadarmo pozemek, který bude mít rázem cenu zlata. A vidíte, tohle by se (určitě čirou náhodou) zrovna stalo, kdyby prošel senátní zákon.

- No ale nových lanovek na Šumavě zas tolik být nemělo, ne?

To ne, ale jsou i jiné mechanismy, jak na pozemcích vydělat - jeden se se dá popsat asi takhle: někdo si levně pořídí pozemky ve druhé zóně. Levně proto, že dotyčný pozemek je ve druhé, nezastavitelné zóně a nedá se zde tudíž podnikat jinak, než že tu budete pást ty ovce. A právě zde by býval mohl pomoci tzv. „senátní" zákon, často též v médiích nazývaný „Jirsův", i když není pravdou, že by jej navrhoval jen sám senátor Jirsa. Podle mě se podstatně nepodílel ani na tvorbě jeho textu. Ten přívlastek "Jirsův" však zřejmě vznikl proto, že právě pan senátor patřil k nejznámějším mediálním propagátorům tohoto návrhu. A právě tento návrh zákona navrhoval převést mnohé parcely, které byly již spekulanty získány, z druhé „nezastavitelné", do třetí „zastavitelné" zóny. Tím by došlo k jejich „zhodnocení". Z louky použitelné tak maximálně pro pastvu ovcí by se tak mávnutím proutku stala stavební parcela.

- Dobře, popsal jste obecný mechanismus. Můžete být konkrétnější?

Jedním příkladem toho, jak se dá levně přijít k lukrativním pozemkům ve vlastnictví státu, je případ poradce senátora Jirsy, JUDr. Františka Taliána. Je to v podstatě ten výše popsaný model. Důležité je najít někde lukrativní pozemky ve vlastnictví státu, které je možno koupit. Vzhledem k tomu, jak jsou nastaveny státem stanovené kupní ceny, lze takové pozemky získat velice levně.

- Například?

Podle kupních smluv, které jsem si okopíroval na Katastrálním úřadě, tak například JUDr. Talián získal za restituční nároky parcelu č. 237/4 v k.ú. Kvilda o rozloze 7840 m² za 23 520 Kč, tedy za 3 Kč/m², a dále parcelu 1039/49 v k.ú. Stožec o rozloze 9022 m² za 7000 Kč, tedy za 0,77 Kč/m². Povětšinou za restituční nároky získal JUDr. Talián z majetku státu i mnohé další parcely. Průměrná cena přitom činila 8,85 Kč/m².

- Za sice směšné peníze se tu ale pořád kupovaly jen louky a pastviny. Kde jsou ty miliony?

Mnohé z nich měly být (buď celé, nebo jejich části) senátním zákonem převedeny z druhé do třetí zóny, jedna několikahektarová parcela leží u paty plánované lanovky na Hraničník, jejíž stavbu by senátní zákon změnou zonace umožnil, další zhruba stejně velká snad o kilometr dál. Když srovnám kupní ceny se současnými cenami stavebních parcel na Šumavě, byly by podle mých výpočtů jen parcely pana Taliána senátním zákonem zhodnoceny o desítky milionů korun. Je přinejmenším zajímavé, že někdo se vztahem k panu senátorovi nakupuje pozemky, a pan senátor pak podporuje v médiích návrh zákona, který je nebo jejich části navrhuje přeřadit z druhé zóny do třetí či umožňuje u nich postavit lanovku.

- Vy jste zmiňoval, že na Šumavě lze vydělávat i na černých stavbách. Jak?

Ano. To ale nepůjde bez krátkého úvodu. Jak jsem mluvil o těch restitucích, tak kolem roku 2000 bylo takové období, kdy si obce mohly požádat o svoje historické majetky a stát jim je prostě dal, nebo jim dal za ně náhradní. Dotklo se to řady obcí. Jednou z nich byla i šumavská obec Borová Lada.

- A tam to probíhalo jak?

Obec Borová Lada obdržela dne 31.5.2004 na základě Smlouvy o bezúplatném převodu pozemků od Pozemkového fondu ČR mnoho parcel s tím, že pozemky jsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně. Dne 6.5.2005 prodala obec Borová Lada některé z těchto pozemků firmě MEI Moravia za cenu 27 259 200 Kč. Firma MEI Moravia tyto pozemky smlouvou, jež nabyla účinnosti dne 12.10.2005, postoupila firmě Borová Lada Project. A ta na nich připravila projekt výstavby rodinných domů. Stíháte mě sledovat?

- Zatím ano. A obec Borová Lada souhlasila se záměrem výstavby?

Právě. Toto se dělo se schválením obce Borová Lada, a to přesto, že dne 17.4.2005 konstatovala Správa NP a CHKO Šumava na základě žádosti o stanovisko k záměru výstavby rodinných domů a objektu služeb v předmětné lokalitě, že „navrhovaný areál středně silně až silně narušuje významné identifikované hodnoty krajinného rázu, chráněného dle zákona 114/92 Sb. a je proto při zachování tohoto prostorového uspořádání pro danou lokalitu neúnosný."

Navzdory tomu dne 30.10.2006 prodala obec Borová Lada firmě Borová Lada Project další pozemky, za cenu 12 569 256 Kč. A firma Borová Lada Project na získaných pozemcích vystavěla rodinné domky, avšak značná část z nich leží ve druhé zóně NP Šumava.

- Ale stavět v druhé zóně se přece nesmí. To někdo schválil?

O tom, že by pro uvedenou stavbu byla výjimka ze zákona udělena, mi není nic známo a ani příslušný spis na Katastrálním úřadě nic takového, pokud vím, neobsahoval. Přitom písemnou výjimku by měl mít jak stavebník, tedy firma Borová Lada Project, tak místně příslušný Stavební úřad, který stavbu povolil.

- Černé stavby, natož pak na území CHKO nebo NP, se ale mají bourat, ne?

...nebo je můžete chytře zlegalizovat. S tím asi souvisí, že tyto lokality byly také součástí senátního návrhu převodu do třetí zóny. Parlament jej tehdy zamítl, ale pokud by tento byl býval prošel, byla by celá tato pravděpodobně černá stavba zákonodárci zlegalizována. Dnes je zřejmě nelegální, přitom tu firma Borová Lada Project podle kupních smluv, které mám k dispozici, prodávala domky v ceně kolem 7 milionů Kč za kus. Nutno poznamenat, že tehdejší starostku Borových Lad, Stanislavu Barantálovou, která smlouvy podepisovala, po jejím odchodu z funkce údajně jistou dobu platil senátor Jirsa. Aspoň to tak chápu z toho, co pan senátor při výslechu říkal do audiozáznamu, který jsem si pořídil při soudním líčení, jímž se mě pokoušel zastrašit žalobou týkající se právě mých výroků o pozemcích na Šumavě. Nakonec byl rád, že jsem se nechal přemluvit ke smíru...

- Takže když to shrneme?

Obec Borová Lada obdržela od státu pozemky, které v průběhu dvou let prodala se ziskem cca 40 milionů Kč. To je pro obec s tuším 272 obyvateli docela terno. Jenže podmínkou bezúplatného převodu pozemků bylo, že budou využity pro veřejně prospěšné stavby, stavby pro bydlení nebo k realizaci zeleně. Místo toho tu ale vyrostly luxusní „rodinné domy", které slouží spíš k rekreaci osob, než k bydlení. Slyšel jsem, že v těch domcích je trvale hlášen jen jeden obyvatel či rodina, zbytek domů prý slouží jako chalupy k rekreaci - tuto skutečnost jsem ale neověřoval. Pokud tomu tak je, tak i tím je pravděpodobně porušena podmínka bezúplatného převodu a obec by měla státu peníze, co za pozemky získala, vrátit. Navíc tyto domy většinově stojí ve druhé zóně Národního parku, tedy v zóně nezastavitelné, a proto by zřejmě měly být zbourány. Ale to už musí vyšetřovat někdo jiný.

- Obec vydělala 40 milionů, zisk odprodejem činí zhruba 150 tisíc Kč na každého obyvatele Borových Lad, a to včetně starců a nemluvňat. To není špatné...

Tratí na tom jenom ten stát chudák... ze státu se touto kličkou vyvedly peníze, a v podstatě jsme je ztratili všichni. Ten problém je ale někde jinde. Ty domky přece stojí ve druhé zóně, kde se stavět nesmí, a oni to tam přesto postavili. To odporuje zákonu. A celé by se to dalo vyřešit tím, že by se ta třetí (zastavitelná) zóna v těchto místech zvětšila na úkor té druhé. A to přesně činil ten návrh senátního zákona. Tím by se to zlegalizovalo a byl by klid, kruh se uzavírá.

- Dobře. A proč je tohle aktuální právě nyní?

Druhé čtení novely zákona o Ochraně přírody a krajiny v Parlamentu proběhlo na začátku května. Teď se ale přiblížilo třetí čtení a tam už se bude hlasovat o přijetí či odmítnutí pozměňovacích návrhů. A tady už půjde do tuhého. Jde totiž o to, aby poslanci z toho upravovaného zákona nevytvořili bramboračku. Aby lidé, kteří se pokoušeli prosadit senátní zákon, nějak tiše do novely nevpašovali paragrafy, které by umožňovaly podobné kupčení s pozemky, o kterém jsem tu mluvil v souvislosti se senátním zákonem.

Skutečnosti, které jsem vám vyprávěl, a o nichž mám písemné důkazy okopírované z Katastru nemovitostí, totiž vrhají nové světlo na to, proč byl senátní zákon tak vehementně podporován různými politiky, z nichž někteří mají či měli třeba majitele rozsáhlých pozemků v zájmovém území jako své poradce či spolupracovníky. Zde pravděpodobně nejde o zlepšení blahobytu místních obyvatel, kteří zde slouží jen jako zástěrka skutečných úmyslů. Ve skutečnosti se jedná o zisky oněch spekulantů, poradců a o mocenské záměry s nimi spřízněných politiků. „Senátní" návrh naštěstí neprošel, avšak pokud právě projednávaná novela umožní další zcizování státních pozemků či otevře další oblasti pro výstavbu, otevře tím dveře dalším spekulacím podobného druhu, které jsem teď popsal.

Radomír Dohnal

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.