Rozhovor s šéfem CHKO Žďárské vrchy Václavem Hlaváčem o kácení v turisticky atraktivní lokalitě, návratu vlků či sokolů, ale také o trávení vzácných orlů.
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU / Kácení ve Žďárských vrších bude pokračovat i letos. A bude se týkat i nejvyššího vrcholu této turisticky oblíbené lokality, Devíti skal. Plánu ochranářů tam jde naproti lýkožrout smrkový neboli kůrovec.
„V loňském roce se kůrovec v okolí skal projevil docela výrazně, způsobuje rozsáhlé usychání smrkových porostů. Je to činitel, který svým způsobem trochu urychluje náš záměr. Obtížně se však předpovídá jeho vývoj," říká ředitel CHKO Žďárské vrchy Václav Hlaváč. „Až vyhodnotíme rozsah kůrovce, ve spolupráci s lesní správou zaktualizujeme harmonogram odcloňování," dodává. Záměr částečného odlesňování (nebo jak říkají ochranáři odcloňování) skalních vrcholů začal už v roce 2015.
* Dříve se mluvilo o částečném odlesňování, takže teď razíte spíše termín odcloňování?
Odlesňování je zjednodušený termín a nevystihuje přesně to, o co usilujeme. Lesy kolem zůstanou, ale odstraníme souvislé smrkové porosty nepříliš hodnotné z hlediska biodiverzity (druhové rozmanitosti). Pod vysokými smrky v podstatě není žádná vegetace a zakrývají i skalní vrcholy. Náš cíl je nahradit smrky rozvolněným lesem přirozené druhové skladby tak, aby zůstaly otevřené pohledové osy a skály byly alespoň částečně osluněné. V některých částech jde skutečně o odstranění současného porostu, ale není to odlesňování v tom smyslu, že zůstane plocha bez lesa.
* V jaké fázi je kácení na Devíti skalách?
Devět skal je jeden z vrcholů, kde plánujeme poměrně intenzivní zásahy. Chtěli bychom dosáhnout výraznějšího rozvolnění lesů a otevření výhledů. Právě na Devíti skalách se kůrovec projevil ve velké míře. V některých místech šel přímo naproti našemu záměru. Některé části lesa jsme totiž plánovali odtěžit, je to spíše urychlení záměru. Chráněné území má rozlohu asi 3,5 hektaru, proto zde nemůžeme zásah udělat najednou. To by ohrozilo stabilitu porostů. Chtěli jsme začít kácením v okolí vyhlídky, je ale možné, že nyní budeme muset postup upravit. Je to závislé na vývoji kůrovce, projednáme to s lesní správou.
* Devět skal coby nejvyšší vrchol Žďárských vrchů je turisticky velice oblíbené místo. Je možné, že budou některé cesty nebo přístup omezené kvůli těžbě?
Veřejné turistické cesty zpřístupňují hlavní vrchol. Zbytkem chráněného území žádná cesta nevede. Ale je možné, že v souvislosti s těžbou bude i na veřejné cestě přístup krátkodobě omezený. To řeší standardně lesní správa, místa těžby by označila a dopředu bychom to veřejnosti oznámili.
* Jak vážné je rozšíření kůrovce? Podle Lesů ČR se loni vytěžilo kvůli kůrovci 70 kubíků v lokalitě Devět skal a tři kubíky na Malinské skále. To nejsou velká čísla...
V okolí Malinské skály se kůrovec objevil v loňském roce, těžba zde však dosud neproběhla kvůli nepřístupnému terénu. Podle sdělení lesní správy bude nutné použít technologii lanovky, těžba se tedy předpokládá až v letošním roce. V lokalitě Devíti skal už byly napadené stromy vytěženy. Je nutné si uvědomit, že těžba se realizovala ve zvláště chráněném území, kde byl dosud uplatňovaný bezzásahový režim. Za této situace může být i uvedených 70 kubíků považováno za významný zásah. Rozsah poškození stromů kůrovcem v obou lokalitách zatím nehodnotíme jako kalamitní, hodně bude záležet na vývoji počasí v letošním roce. Pokud bude vlhké a chladné jaro a léto, je možné, že se postup kůrovce zastaví. V případě dlouhodobého sucha ale někdy smrky uschnou i bez „pomoci" brouka.
* Máte přehled, jaké byly v posledních letech srážkové úhrny?
Nejde ani tak o čísla za celý rok, důležité je především rozložení srážek v průběhu roku. Extrémně se to projevilo v roce 2015, loňský rok byl v rozložení srážek příznivější, i když celkový deficit trvá. Hladina podzemních vod ani zásobení vodních toků se vůbec nespravily, některé potoky s výskytem chráněných druhů, třeba střevlí potoční, úplně vyschly.
* Váš záměr před čtyřmi lety „posvětili" v anketě i návštěvníci Žďárských vrchů. Panuje tedy obecná shoda?
Při projednání v Křižánkách jsme i přes trošku zjitřené emoce dospěli ke shodě jak s odbornou, tak s laickou veřejností. Náš záměr má širokou podporu v té podobě, jak jej chceme uskutečnit. Všechna území skalních vrcholů byla dosud v podstatě bezzásahová, desítky let se v nich netěžilo, což dospělo k nevyhovujícímu stavu. Nezaznamenávám výrazný odpor z žádné strany. I když zvuk motorové pily v chráněném území vždy budí emoce, zde jsme ve shodě, že je to v zájmu věci.
* Kterých dalších vrcholů a přírodních památek Žďárských vrchů se kácení dotkne?
Soustředíme se na hlavní hřeben právě kvůli obnově hospodářských plánů lesní správou Lesů ČR v Novém Městě. Tyto lokality patří také z krajinářského hlediska k nejvýznamnějším. Další skály spadají do jiných cyklů obnovy lesních plánů, například přírodní rezervace Čtyři palice a některé další patří pod Lesní správu Choceň. Tam nás obnova lesních hospodářských plánů teprve čeká.
* Kromě státního podniku Lesy ČR jsou některé přírodní rezervace na pozemcích patřících například rodině Kinských nebo Belcredi. Jak složité je vyjednávání s vlastníky?
S Lesy ČR je spolupráce velmi dobrá. S dalšími vlastníky nás jednání čekají, ale spolupracujeme se všemi standardně. Ochrana přírody má dnes možnost finančně podpořit přírodě blízké hospodaření nebo kompenzovat případnou ekonomickou újmu. Nejsme tedy v pozici, že bychom jen něco zakazovali.
* V kurzu je z různých důvodů zase trávit dovolenou v tuzemsku. Projevuje se ve Žďárských vrších zvýšené množství turistů?
Sčítání sice neděláme, ale je pravda, že návštěvnost rok od roku roste. Konkrétně na Devíti skalách bývá v atraktivních dnech na vyhlídce nepřetržitý proud lidí. My se snažíme veřejnosti jednak ukázat krásné části přírody, na druhou stranu musíme chránit místa citlivá na rušení. Snažíme se udržet klidový režim na nepřístupných místech, kde hnízdí výr, krkavec nebo jiné druhy. Hodně se mluvilo také o návratu sokola stěhovavého, což je druh, který tady dříve hnízdil. Zatím jsme preventivně nezavřeli přístup na skály, jediným celoročně uzavřeným místem je Pohledecká skála. Počítáme s tím, že pokud by se sokoli někde objevili, omezení bychom zavedli podle situace.
* Uzavření Pohledecké skály je novinka, nebo platí už delší dobu?
Přístup byl omezený již v minulosti, omezení se však nekontrolovalo, a tudíž ani nedodržovalo. Není to turisticky ani horolezecky příliš navštěvovaná skála, proto jsme se rozhodli toto místo vymezit pro přírodu. Ptáci sice hnízdí na jaře, u řady druhů dravců a sov však probíhá i takzvaný podzimní tok. Ptáci si v tomto období v předstihu ověřují kvalitu budoucího hnízdiště. Pokud je na podzim lokalita rušená, místo opustí a hledají jinde. Proto se snažíme alespoň jednu skálu držet v klidovém režimu celoročně.
* Je zrovna sokol váš vysněný druh, jehož návrat byste si přál?
Ano. Je to impozantní pták, který sem historicky patří. Jeho ochraně jsem se v minulých letech intenzivně věnoval. V Česku vymizel v 60. až 70. letech minulého století kvůli používání látek na bázi DDT (toxický insekticid), které způsobují neplodnost ptáků. Po jeho zákazu se populace začala postupně obnovovat. Je pravda, že sokol je taková vlajková loď ochrany přírody a byla mu věnovaná veliká pozornost. Sokol se vrací na svá historická hnízdiště, v Česku hnízdí kolem 70 párů, bohužel ve Žďárských vrších na něj stále čekáme.
* Loni jste však umístili hnízdní budky na výškové budovy. Jsou prázdné?
Ano. Výškové stavby nahrazují dnes sokolovi původní skalní hnízdiště. Oproti skalám mají navíc řadu výhod – nehrozí zde rušení lidmi ani ničení hnízd predátory. Jednu budku jsme umístili na komín Žďasu, druhou na vysílači na Pohledecké skále, třetí pak na silu v Havlíčkově Brodě. Budeme s napětím očekávat jaro.
* Zdá se mi, že se dravcům obecně daří a přibývá jich, tím pádem roste také nevole myslivců. Je to jen můj dojem, nebo se shodneme?
To je složitý problém. To, že vidíme sedět na jednom poli dvacet kání, znamená, že je tam vysoká potravní nabídka, hodně hrabošů a myší. Neznamená to, že jsou dravci přemnožení, ale že se tam zdaleka slétnou. Na podzim sem přilétají ptáci ze severní Evropy. Dravců spíše ubývá, jsou to druhy, které si určitě zaslouží naši pozornost. Je pravda, že některé druhy se vrací, kromě sokola to je i orel mořský. Teď už je v Česku včetně Vysočině kolem stovky párů těchto orlů. Bohužel pořád musí překonávat řadu problémů.
* Myslíte tím trávení?
Řada lidí se uchyluje k této drastické metodě a snaží se hubit predátory otrávenými návnadami. Na území Vysočiny máme za posledních asi deset let zdokladovaných minimálně osm případů otrávených orlů. Dokonce i případ dvou mláďat v hnízdě na Třebíčsku, kterým rodiče přinesli otrávenou rybu. Pitva prokázala otravu karbofuranem. Tento pesticid je sice zakázaný, ale pořád je mezi lidmi rozšířený. V Roštejnské oboře uhynula mláďata a pravděpodobně i dospělí orli. Cílem travičů jsou kromě dravců také vydry a další predátoři, přestože stát hradí škody, které vydra působí na rybách. Orel mořský bývá často nechtěnou obětí, živí se totiž mršinami a díky svému zraku je většinou bohužel první, kdo návnadu z výšky vidí.
* Mluvíte o návratech historických druhů. Jedním z nich je vlk. Nedaleko Lísku na Bystřicku je památník posledního zastřeleného vlka z roku 1830. Očekáváte, že se jednou vrátí i sem?
Vyloučit to nejde. Stálá populace vlka žije na Kokořínsku, Broumovsku, vlk se objevuje i na Šumavě, v Krušných horách a na řadě dalších míst. Má schopnost rychle překonávat vzdálenosti stovek kilometrů, ovšem za předpokladu, že je krajina alespoň trošku průchodná, což je stále větší problém. Oplocené dálnice jsou zcela neprůchodnými bariérami. Stálá populace žije v Beskydech, vlci ale nejsou schopní překonat hustě osídlené území Moravské brány a navazujících úvalů, proto se dál do Česka nešíří. Vrátili se k nám oklikou z Polska přes Německo, kde již vytvořili novou populaci. Dálnice jsou problém i pro rysa či losa, který tu původně žil.
* Zajímal by mě váš osobní tip, za jak dlouho se vrátí vlk do Žďárských vrchů?
Pokud by naše krajina byla průchodná a neexistovalo by pytláctví, vlk by se u nás jistě objevil v horizontu několika let. V hustě osídlené krajině to nebude mít jednoduché. Potravy by zde měl dostatek, protože hlavně stavy divokých prasat, které jsou společně se srnčím jeho nejčastější potravou, jsou velmi vysoké. Jako velký predátor se ale vlk dostává do konfliktu se zájmy myslivců a nelegální lov může jeho populaci zcela zdecimovat.
* V souvislosti se silničními tepnami se mluví o přechodech pro zvěř. Jak aktuální je to v našem kraji?
Dálnice D1 přes Vysočinu je pro velké savce prakticky neprůchodná, nejsou tu žádné velké mosty, kde mohou zvířata dálnici bezpečně překonat. Při modernizaci D1 bude navíc celá dálnice oplocená, čímž se její bariérový účinek ještě zvýší. Proto zde budou vybudovány čtyři ekodukty, které mají za cíl umožnit zvířatům bezpečný průchod.
* V souvislosti s ekodukty byl v minulosti kritizován výběr některých míst. Dá se vyhnout chybám?
Ekodukty jsou nákladné stavby za desítky, v některých případech stovky milionů korun. Místa pro jejich výstavbu je proto nutné pečlivě vybírat. V Česku existuje bohužel řada případů, kde ekodukty svoji funkci neplní. Nejvyšší hustota ekoduktů v Evropě je na Pražském okruhu, kde si všichni biologové lámou hlavu nad tím, proč jsou zde čtyři ekodukty vedoucí v podstatě jen do města. Přírodě to nepomůže a naopak to staví ochranu přírody v očích veřejnosti do velmi špatného světla. Naproti tomu existuje řada míst, kde jsou ekodukty velmi potřebné, ale bohužel zde chybí. Na Vysočině jsou naplánované v místech, kde mají opodstatnění. Mají návaznost na skutečné migrační koridory zvířat. První by se měl stavět v příštím roce u Humpolce. Někdy však ani ekodukty situaci neřeší, je vždy nutné chránit také přístupové cesty k nim. Pokud totiž dojde k přerušení migrační trasy, stavba nákladného ekoduktu ztrácí smysl. Staly se případy, kdy si po výstavbě ekoduktu na správném místě obec změnila územní plán a ekodukt dnes vede z lesa přes dálnici do supermarketu.
