Kamerun, nacházející se u Guinejského zálivu, splňuje všechny představy o kouzelné a dobrodružné rovníkové Africe. Najdeme zde takřka všechno, co tento kontinent nabízí – od ruin otrokářských přístavů až po hluboké deštné pralesy a dokonale tak odpovídá svojí přezdívce Malá Afrika. Velkou výhodou Kamerunu pro cestovatele byla snadná domluva, neboť na severozápadě státu se hovoří anglicky, zbylé oblasti jsou frankofonní. Též poklidná politická situace, v těchto oblastech Afriky vzácná, umožňovala pobyt všem trochu dobrodružnějším turistům. To bohužel od loňska neplatí. Od jara 2017 zmítají zemí občanské nepokoje a snahy o vznik samostatného anglofonního státu Ambazonie.
Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak.
Zapomněli jste heslo? Změňte si jej. Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.
Kamerun, ač na africké poměry nijak veliká země, je jedním ze států s nejvyšší biodiverzitou. Najdeme zde 900 druhů ptáků, 300 druhů savců (z toho 29 druhů primátů) a velké množství vzácných rostlin. Na severovýchod země okolo města Bamendy, do tzv. Bamendské vrchoviny, zasahuje oblast „ biodiversity hotspots ". Tak je nazýváno třicet pět nejohroženějších oblastí světa s největším zastoupením endemických a vzácných rostlin a živočichů. Toto ohrožení je způsobeno problémy, s nimiž se potýká většina států v tropech: těžbou dřeva, pytláctvím chráněných druhů a šířícími se plantážemi banánovníků, kakaa a olejné palmy. Velký dopad má na oblast i nárůst obyvatelstva, které se často živí zemědělstvím a pastevectvím, což má za následek vypalování zbytků tropického lesa. Jen v druhé polovině minulého století zde zmizela více jak polovina pralesa, v tom stávajícím dalších deset tisíc hektarů.
Likvidace této části kamerunské přírody si všiml i Martin Mikeš, tehdejší student Evoluční a ekologické biologie na Karlově Univerzitě, který se zde v roce 2008 podílel na výzkumu. Krásám zdejší přírody rychle propadl a při druhém návratu do oblasti Abongphen v Bamendské vrchovině se přistihl při lehkovážném slibu místním, že jim zde postaví školu. O dva roky později založil neziskovou organizaci Kedjom – Keku s cílem chránit místní les a vzdělávat farmáře. V roce 2012 se v Abonghpenu usadil natrvalo. Spolu se skupinkou dobrovolníků postavil i slíbenou školu a začal pracovat na ochraně a obnově horského mlžného lesa. Velkým úspěchem nově vzniknuvší organizace bylo objevení malé skupiny poddruhu šimpanzů Pan troglodytes ellioti, která se v oblasti dosud udržela. Vzhledem k tomu, že tento poddruh je ze všech nejvíce ohrožený vyhynutím, způsobilo toto zjištění velkou radost a vlilo dobrovolníkům do žil další energii pokračovat v boji o záchranu pralesa, z nějž podle Martina Mikeše v současnosti zbývají jen necelá 2 %.
Škola v horách pro místní děti úspěšně fungovala pět let. Nyní kvůli politické situaci došlo k vynuceným prázdninám, trvajícím už více než rok. Oproti státním školám, ve kterých je často až 150 dětí v jedné třídě a jejich absolventi se mnohdy ani nenaučí číst, v tzv. Mountain Misty School se věnuje místní učitel skupince dvaceti dětí. Mikeš věří, že vzdělání jim umožní pokračovat v dalším studiu a najít si práci ve vesnici v podhůří. Díky tomu nebudou muset následovat svoje rodiče a shánět si obživu zemědělstvím a pastevectvím na horách, které by tak mohly v budoucnu zůstat lesu. Místo toho budou vědět, jak se ekologicky a udržitelně postarat o půdu v nížině. Stejně tak ve škole získají povědomí o základní ekologických principech a důležitosti deštného lesa pro zadržování vody v celém kraji. Půda v horách jim ale zůstane i nadále, ovšem k využívání šetrnému k lesu.
Důležitým projektem neziskovky je i vzdělávání dospělých, místních farmářů a pastevců formou různých workshopů. Rozjíždí se výuka agrolesnictví, také od počátku panuje snaha naučit zemědělce kompostování, aby si mohli pole svépomocí zúrodňovat a nebyli odkázáni na průběžné vypalování pralesa. To se ale potýká s nezvykem obyvatel myslet do budoucna, a odnaučit je zažitý zvyk vypalování kvůli nové půdě je běh na dlouhou trať. Největší úspěch slaví projekt včelaření. Med je v Africe cennou komoditou a zájem o něj se zvyšuje o 10 % ročně. Ten nejlepší pochází z květů lesních stromů. Navíc zisk z medu přijde už po roce od postavení úlu. Díky tomu si každý Kamerunec, který včelaří, uvědomuje důležitost ponechání lesa a podporuje vysazování mladých stromů. Projekt je financován pomocí mikropůjček, zvaných v této oblasti Njangi, umožňující chudým obyvatelům rozjíždět drobná podnikání. Tato půjčka jim umožní začít a se splátkou se čeká na okamžik, kdy aktivita začíná přinášet zisky. Navrácené peníze jsou následně použity pro školení a nový úl pro dalšího farmáře. V Kedjom – Keku tak naučili včelaření dvacet lidí a následují další.
Toho, že většina lesa v horách již vzala za své a dopadů s tím spojených, si všimli i lidé z okolních vesnic. Vyschly některé prameny a spousta opuštěných pastvin je porostlá nekonečným mořem hasivky. Kedjom-Keku proto pracuje nejen na záchraně starých lesních porostů, ale také založilo vlastní školku v současnosti pečující o 10 000 semenáčků místních ohrožených druhů a na vybraných místech se snaží les obnovovat. Zejména v oblastech pramenišť jsou místní ochotni tuto snahu podpořit – když už ne přímou pomocí, tak alespoň slibem, že v těchto místech nebudou pást dobytek. Vzhledem k nutnosti zalesnění pramenných oblastí netrvá organizace bezpodmínečně na původní druhové skladbě – i ovocné stromy, které se dají u farmářů lépe prosadit, jsou vhodnější než pustina nebo půdu vysušující eukalyptové háje. Vody se týkají o problémy vážného znečištění pesticidy a fungicidy. Plánu na laboratorní testy vodních zdrojů v oblasti a možným aktivitám z nich vyplývajících stojí v cestě pouze nedostatek financí.
Specifikem Kedjom-Keku je minimum dobrovolníků z Česka přímo v Kamerunu. Místo toho se snaží zaměstnávat místní lidi, kterým nabídnou práci a zároveň jim umožní dozvědět se víc o důležitosti lesa. Pro cizince toužící po návštěvě anglické části Kamerunu funguje program „Holidays that matter", ekoturismus přímo na místě, při níž člověk pozná okolní přírodu, místní obyvatele a vyzkouší si i aktivity, jimž se zde věnují. Tak jsem mohla potkat například Chrise, bývalého lovce, který se proměnil v nadšeného ochránce deštného lesa s obrovskými znalostmi o všem, co v něm žije. V současnosti zde osm místních farmářů pracuje pouze za stravu, ale Martin Mikeš doufá, že se to brzy změní a bude možné jim poskytovat aspoň základní plat.
Celou organizací se vine hlavní myšlenka, že k ochraně místní přírody je hlavní vzdělat místní obyvatele a zejména jim pomoci najít si obživu, která pro les nebude destruktivní, protože bez spolupráce místních účinně přírodu ochránit nelze. V současnosti se rozbíhá budování kamerunské Kedjom-Keku CASUD, s cílem zapojit do ochranářských projektů místní obyvatele. Česká část se věnuje především fundraisingu. Organizace tak spolupracuje na více rovinách s šesti kamerunskými a dvanácti českými neziskovkami. Dobrovolníci, kteří v Kedjom-Keku pracují teď, odhodlání zachránit prales naprosto propadli, což je vidět i na jejich neustávající práci, za níž v současnosti ani nemůžou dostat zaplaceno.
Současná situace v zemi práci Kedjom – Keku silně komplikuje. Anglicky mluvící obyvatelé jsou v zemi silně diskriminováni a ačkoli na anglofonním území země leží většina zdrojů, ti, co s nimi manipulují, patří k francouzsky mluvící skupině napojené na politiky. Touha po samostatnosti v této části země byla zmiňována dlouho, ale letos propukly aktivity k jejímu dosažení naplno. Vše začalo stávkami, bohužel nikoli čistě dobrovolnými. Učitelé v Mountain Misty School byli místními separatisty donuceni ke stávce, ačkoli chtěli zůstat nestranní.
Kvůli gradujícím nepokojům spojeným s občanskými protesty, přerůstajícím až v ozbrojené střety, začal mít Martin Mikeš obavy o bezpečí své rodiny, která se proto v létě vrátila na čas zpět do Česka. Poté, co začala vláda v oblasti i vypínat internet, což znemožňovalo fundraising a situace ještě přituhla, odcestoval i Martin Mikeš. Nyní v Česku pořádá přednášky o Kedjom - Keku a vyčkává, než se situace trochu uklidní. Vzhledem k posledním prohlášením prezidenta, který koncem listopadu prohlásil separatisty za teroristy a hrozí jim válkou, naděje ale zase poklesla. Nejpozději v březnu by se ale chtěl alespoň na měsíc do Kamerunu vrátit, zjistit, jaká je v místě situace a co se dá dělat. Nezbývá než doufat, že všechny tyto komplikace příliš nenaruší fungování organizace a postupně se budou všichni moci věnovat své práci pro záchranu mlžného lesa znovu naplno.
