Ministr Miroslav Toman chce vyjednat sedm miliard do lesů na zalesňování holin a na odškodňování nestátních vlastníků lesů za propad peněz z prodeje dříví. Dalších pět miliard plánuje dát na boj se suchem, z toho 1,2 miliardy na nové nádrže a výkup pozemků pro nové přehrady. O investicích do opatření, jež by mnohem efektivněji pomohla v ochraně krajiny před suchem, ani slovo. Nic o nutnosti zrušit nevhodné odvodnění zemědělské krajiny i lesů, nic o revitalizacích v minulosti napřímených vodních toků. Tato opatření přitom zadrží v krajině mnohem více vody než budování nádrží, rybníků a přehrad a podle Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu je ministerstvo zemědělství (MZe) jejich garantem.
Nesystémová řešení
Vysvětlení je jednoduché – ministerstvo zemědělství nic jiného než betonovat krajinu prostě neumí. Nebylo by tedy namístě převést kompetence vodního hospodářství na ministerstvo životního prostředí? To má s revitalizacemi krajiny zkušenosti, ale nemá na větší investice rozpočet. Bylo by i logické, aby koordinace boje se suchem příslušela ministerstvu životního prostředí nejen na papíře, ale aby k tomu mělo i kompetence a finance.
Peníze do zalesňování holin po kůrovci tak, jak se dnes provádí, jsou do značné míry peníze vyhozené. Velká část uměle vysazených buků, smrků a dalších sazenic předpěstovaných ve školkách usychá. Tak proč vyhazovat další? Oproti tomu přirozené zmlazení ze semen a takzvané přípravné dřeviny, jako jsou břízy, jeřáby, olše atd., odrůstají a lesy takto vzniklé budou i odolnější než lesy z umělých výsadeb.
Pro přerozdělování peněz vlastníkům lesů musí resort zemědělství nastavit pravidla směřující k pestrým a odolným lesům. Především je nutné podporovat přirozené zmlazení ze semen stromů a výsadby či síje přípravných dřevin, nikoliv nákladnou a málo úspěšnou výsadbu stromků z lesních školek. A když už výsadba, pak podsazování dosud nenapadených smrkových lesů listnáči a jedlemi, aby až ty staré uschnou, byl už pod nimi podrost mladého smíšeného lesa.
A především – vysoké stavy spárkaté zvěře v současnosti nedovolují odrůstat mladým stromkům (především listnáčům a jedlím), které se ve velkém vysazují na holiny vzniklé těžbou kůrovcového dříví. Naprostou většinu z nich sežerou či poškodí přemnožení srnci, jeleni a další spárkatá zvěř. Lesničtí experti ze sdružení ProSilva Bohemica odhadují celkovou výši ztrát ve výši až sedm miliard korun. Každý rok.
Ministerstvo selhává
Na podzim přijatá novela zákona o myslivosti zavedla nový systém plánování lovu podle míry poškození lesa spárkatou zvěří. Ministerští úředníci by nyní měli rychle připravit potřebnou prováděcí vyhlášku, aby mohla být dlouho očekávaná změna v přístupu k lovu zvěře konečně zavedena do praxe. Až poté lze přikročit k rozdávání miliard. V opačném případě je s klidným svědomím mohou vysypat z oken svých kanceláří do Vltavy, bude s tím méně práce – a výsledek stejný.
Z dosavadních kompenzací vlastníkům lesů nedostali nic ti vlastníci, kteří udělali to nejlepší – nevytěžili špatně prodejné souše a nechali je stát, aby zbytečně nevznikaly další holiny a na už přeplněný trh se neuvádělo další dřevo. Ministerstvo zemědělství to sice také doporučilo, ale vzápětí takové vlastníky potrestalo a na rozdíl od vlastníků, po nichž zbyly holiny a špatně prodejné dřevo, jim žádné kompenzace nepřiznalo. Chce ministr Toman změnit tento postup?
Debata o nutnosti přechodně snížit stavy spárkaté zvěře je důležitou součástí boje se suchem. Zdravý, druhově i věkově strukturovaný les je vítaným pomocníkem při zadržování vody v krajině. Ještě více pak revitalizace vodních toků a krajiny a zlepšování stavu zemědělské půdy. V tom ale ministerstvo zemědělství dlouhodobě selhává.
Jaromír Bláha
