Za jednu z nejkrásnějších dřevostaveb současnosti považuje novou víceúčelovou halu švédského Národního muzea vědy a techniky. Tvrdí, že kdyby se mu podařilo navrhnout podobnou samonosnou dřevěnou mřížovou skořepinovou konstrukci, mohl by už do konce života odpočívat. Jenže tomu se těžko věří – plánů, a rozhodně ne malých, má totiž nespočet. O kom je řeč? O Tomáši Nemravovi, výkonném řediteli skupiny NEMA, se kterým jsme si povídali o jeho vizích, budoucnosti velkých dřevostaveb, ale i dřevařské komunitě.
* Na trhu jste 32 let, které roky byste označil za nejnáročnější?
Jsme v neustálém růstu, a tak je to náročné pořád. Když jsem do firmy nastoupil, vyráběly se zde palety a roční obrat činil přibližně 18 milionů. Dnes celá skupina dosahuje obratu 900 milionů. Nicméně náročnost spočívá zejména v tom, že v našem oboru jednoduše chybí specialisté, které bychom mohli okamžitě zaměstnat. Ačkoli se náš segment podobá stavařině a nabíráme z něj zkušené odborníky, dřevěné konstrukce jsou úzce profilovaný obor, ve kterém je nutné se specializovat. Proto když vezmeme nové projektanty, stavbyvedoucí, přípraváře, všechny musíme zaučit a stojí nás to spoustu času, energie i financí. S procesem učení totiž přirozeně přicházejí chyby, kdy neustále něco opravujete, řešíte a korigujete. Když ale po dvou letech vidíte, kam se daný člověk posunul, víte, že investice stála za to. Vždy říkám, že 80 % firmy představují lidé a procesy – stroje si může pořídit kdokoli, ale skutečnou hodnotu a sílu tvoří tým lidí, kteří přesně vědí, co dělají, a dokážou efektivně spolupracovat. V tomhle směru mě hodně inspirovala návštěva automobilky Porche, kde jsem měl možnost se podívat na průběh montáže.
Celý rozhovor najdete v magazínu Konstrukce.
