Jaroslav Vrba ve svém článku Skryté zájmy v boji s ochranou přírody (Právo 6. 2.) otevřeně říká, že se národní parky nevyhlašují za účelem rozvoje obcí.
Po častých prohlášeních ekologů o tom, jak jsou na tom šumavské obce dobře a že si nemají na co stěžovat, je toto prohlášení překvapivé a víceméně dokazuje to, co tvrdí někteří starostové obcí, které jsou součástí šumavského národního parku, a sice že se ekoaktivisté nechtějí ohlížet na potřeby těchto obcí a zájmy ochrany přírody budou nadřazeny nad potřeby obyvatel Šumavy.
Autor článku dále uvádí, že některé obce v šumavském národním parku patří mezi ty, které mají nejvyšší příjmy na jednoho obyvatele. Překvapuje mne, že ochránce přírody měří kvalitu života finančními prostředky, nehledě na to, že toto jeho tvrzení je silně zavádějící.
Na webu obce Modrava je zde rozpočet obce, kde sice zjistíte, že na počet obyvatel jsou příjmy vysoké, ale zároveň se dozvíte, jaké jsou náklady na údržbu lyžařských stop a tras, nakládání s komunálním odpadem, odklízení sněhu a další služby.
Ty neslouží pouze obyvatelům Modravy, jichž je několik desítek, ale především tisícům turistů, kteří navštíví Šumavu. Oni totiž proti příjmům většinou bývají i náklady a důležitý je konečný výsledek.
Dále se v článku píše, že pro vodní režim Šumavy je spásou výskyt rašelinišť.
Rašeliniště skutečně zadržují velké množství vody, ale pro celou Šumavu nejsou dostačující a skutečně nevím, co je špatného na obnovení historických nádrží nebo výstavbě nových, do krajiny vhodně umístěných. Odsouzení starosty Kvildy za to, že nechal zasněžovat skiareál, je už jenom úsměvné. Starosta je povinen udělat vše pro to, aby lidé podnikající v ,,jeho" obci měli dobré podmínky pro své podnikání, a to zabezpečení provozu skiareálu bezesporu je.
Kdyby byl ekoaktivista, skiareál by zrušil a občany obce vyhnal z parku.
Autorova poznámka o zbytečnosti lesníků mě nepřekvapuje. Od založení šumavského národního parku v roce 1991 byly všechny ,,průšvihy" parku dávány za vinu právě jim.
Ale právě lesníci a zemědělci to byli, kteří svým historickým i nedávným hospodařením uvedli Šumavu do podoby, kdy ji ministerstvo životního prostředí označilo za zcela unikátní ekosystém a Šumava byla vyhlášena národním parkem.
Petr Lebeda (Autor je lesník)
