Statisíce kubíků dřeva napadených kůrovcem byly vytěženy NA ŠUMAVĚ V ROCE 2010. Vrcholilo sporné čištění lesů po orkánu Kyrill.
Padlé kmeny a šeď sice stojících, ale mrtvých stromů. Pohled na Šumavu v roce 2010 byl truchlivý. S tím se pojila otázka, jakou mají zdejší lesy šanci na obnovu košatosti.
Ničivý orkán Kyrill se v noci z 18. na 19. ledna 2007 Evropou prohnal rychlostí až 250 km/hod. Stromy lámal obrovskou silou, vyvracel je z kořenů včetně dubů a buků, obvykle proti vichřicím odolných. Jen ve státních lesích za sebou Kyrillovo několikahodinové běsnění zanechalo na 6 milionů kubíků poničeného dřeva. Z toho milion právě na Šumavě.
O další problémy se postaral lýkožrout smrkový, řečený kůrovec, který si v oslabených lesích začal dopřávat hostinu. A souběžně s tím se rozhořel už tradiční spor: kácet, nebo nekácet v napadeném území? Je třeba žravého broučka razantně zastavit? Nebo si příroda pomůže sama a má se nechat všechno samovolnému vývoji?
Hlavně nekácejte!
Pro druhou verzi hlasovala nejen část lesáků, ale zejména ekologické organizace, které pozornost zaměřily hlavně na Šumavu.
Právě v roce 2010 se jmenovitě Hnutí Duha ostře postavilo proti kácení v Královském hvozdu, ležícím v chráněné krajinné oblasti na západě Šumavy. Lesy ČR obvinilo, že používaná těžká technika devastuje půdu.
Rok nato Hnutí Duha protestovalo proti kácení horského lesa v oblasti Ptačího potoka na Modravsku. A to s argumentem, že správa Národního parku Šumava tu dřevo těží bez náležitého povolení čili ilegálně, přestože lokalita patří k vysoce chráněným. Členové hnutí se dokonce snažili těžbu blokovat, přesněji řečeno, ke stromům se připoutávali. Proti protestujícím tehdy dost razantně zasáhla policie, což rozbouřilo další emoce a spory. V roce 2013 správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava připustily, že kůrovcová kalamita v podstatě končí a těžba se vrací k normálu. V létě 2018 dokonce vedení národního parku oznámilo, že vývoj potvrdil sílu přírody pomoci si bez lidí. Lesy se přirozeně zmlazují, navíc se v nich množí druhy ptáků, brouků i hub.
Přesto spor, jestli se kůrovci bránit kácením a chemickým postřikem, či nechat lesy, ať si poradí samy, neskončil.
Lesů přibývá
Ne že bychom museli bojovat o každý strom ze zoufalství, že jich snad máme málo.
Lesy zaujímají 34% republiky a v Evropě nás tak řadí na 5. místo. Jejich plochy od konce 18. století, kdy představovaly necelé 2 miliony hektarů, vzrostly do dnešních dnů na víc než 2,6 milionu hektarů.
Lesní porosty ovšem tvoří příliš významnou část našeho přírodního bohatství a kůrovcové problémy po řádění Kyrilla upozornily na jejich možnou zranitelnost. Historicky to navíc nebyla zkušenost jediná, vichřice umějí v lesích nadělat paseku poměrně často - udeří zhruba jednou za 10 let.
Šumavu kupříkladu zasáhla jedna z ničivých v říjnu 1870 a vyvolala legendární „broučkovou kalamitu". Čtenáři Karla Klostermanna o ní dobře věděli.
