mluvčí
Většinu našich lesů tvořily kdysi smíšené porosty jedle, smrku a buku prosvětlené i jinými listnáči. Ale průmysl s nastupujícím kapitalistickým hospodářstvím požadoval stále větší množství jehličnatého dřeva. Přirozený les mizel a místo něho se začalo s pěstováním rychle rostoucích jehličnatých dřevin, celých stejnorodých a stejnověkých plantáží, zmizely keře, odešli ptáci i užitečný hmyz, přirození nepřátelé škůdců. Nadějné monokultury, které slibovaly zisky v blízké budoucnosti, se stávaly zdrojem i obětí přírodních katastrof. Desetitisíce hektarů zničeného lesa v minulosti, to jsou miliony znehodnocených krychlových metrů cenné suroviny, miliony krychlových metrů dřeva, které potřebuje naše hospodářství.

Jaromír KUŇÁSEK, dřevař
Ten kůrovec to načne a řeže vlákninu pod kůrou, že tím pádem ten strom uschne, ale tady z tohohle dřeva už je ten kůrovec pryč, už jev čerstvém dřevě, které stojí kolem. Je to navrtané ještě když ten strom stojí, tak se objeví pilinky, začne se sypat jehličí ze stromu dolů prostě ten strom usychá. Můj názor je asi takový, že se prostě vytěžilo vyloženě suché dřevo, které už bylo tím kůrovcem sežrané a další napadené stromy, které byly kolem, nechali stát, tím pádem ten Kurz změna možnost se rozmnožovat. Teď už je to opravdu kalamitní stav, že ty lesy opravdu končí a můj názor je, že prostě toho kůrovce nezastaví.

Ondřej BAČÍK, Společnost přátel Jeseníků
Tady se měla ta situace řešit už před 15, 20, 30 lety, už tehdy bylo známo, že dochází ke klimatickým změnám a že se mění teplota a vlastně všechno, všechno bude fungovat nějak jinak, takže o tom jsme věděli mnohem dřív, ale vlastně to lesnictví na to nereagovalo a dneska tady vidíme tu situaci, kdy máme v Jeseníkách ekologickou katastrofu. Tvrdí se, že primární příčinou té ekologické katastrofy je klimatická změna, tady je potřeba říct, že tou skutečnou hlavní příčinou je dlouhodobá výsadba smrků, do lesů, vlastně do míst, kde smrk nemá co dělat.

Jan PIŇOS, Hnutí Duha
Za kůrovcovou kalamitou v našich lesích, která se rozmáhá jako lavina, rozhodně nemůže kůrovec a ani za ně nemůže změna klimatu tak moc, jak to lesníci tvrdí a jak to na změnu klimatu sucho a teplo rádi svádějí, může za ně především špatné hospodaření v našich lesích, 200 let historie sázení smrků od Marie Terezie a to, že se české lesy staly z poloviny smrkovými monokulturami a v takových monokulturách potom má kůrovec žně, protože naše lesy jsou vlastně plantážemi produkčního dřeva z velké části.

Miroslav KUTAL, Hnutí Duha
Tady ta kalamita vznikla v čistě hospodářských lesích tam, kde měli lesníci plnou, plnou moc uplatňovat všechny tradiční principy ochrany lesa, aby se kůrovec dál nešířil a Lesy České republiky jako majoritní vlastník, vlastník v tomhle naprosto zklamal. Špatné je i to, že nepřesunul kapacity, které měl třeba na jiných polesích k tomu, aby se intenzivně věnovali likvidaci nějakých třeba ohnisek do té míry, kdy tomu třeba bylo ještě možná zabránit, teďka už tomu možné zabránit není.

mluvčí
Stráně vystavené slunci byly napadeny nejdřív. Nálet kůrovců počíná v korunách a šíří se zvolna dolů, jehličí hnědne a opadává, každý den prodlení znamená zvýšené nebezpečí. Napadené stromy musí být poraženy dřív, než se kůrovec vyrojí. Jedna práce následuje rychle za druhou, větve se spalují na ohni, aby se zničily menší druhy kůrovce, jako rez se šíří chodbičky larev, 2-3× do roka se líhne nové potomstvo, 8× se zvětší v prvním pokolení, v druhém už počet naroste 120 ×. To jsou tisíce hlodajících larviček z jedné rodiny, tady je zapotřebí každé ruky, všechny napadené stromy odkorněny ještě v období larev a kukly, aby byla odstraněna nebezpečná líheň. Slunce a déšť zničí zárodky zvyklé na věčnou tmu chodbiček.

Jiří GRODA, Lesy České republiky, s.p.
Já myslím, že lesník s tím nic nenadělá a jak je vidět, nenadělají s tím ani ostatní vlastníci, protože pořád jsou zase Lesy České republiky, ale problém mají města, obce, vojenské újezdy, všichni vlastníci, kteří spadli do oblastí se sníženou distribucí srážek, se dopracovali ke stejným problémům a ke stejnému výsledku, musí řešit obnovu, musí řešit změnu druhové skladby. Lesy České republiky přece nemůžou za změnu klimatu, když si představíme, že tady v oblasti padá polovina srážek a jak jsem řekl, i jiní vlastníci trpí úplně stejně, mají stejné problémy, hynou jim porosty, rozpadají se a můžeme za to jenom Lesy České republiky, to je přece nesmysl, my neumíme ovlivnit, kolik těch srážek bude padat.

Jaroslav HERMAN, lesní správce Městské Albrechtice
Tak to je na albrechtických lesích největší holina, která vznikla, dohromady má kolem 35 hektarů, my už tam máme hotový oplocenky, který už jedna je celá, zalesněná, druhá je z větší části zalesněna. Dneska budeme prostě tady v okolí shánět břízu bude se set.

Žaneta GREGOROVÁ, dobrovolnice
Praktická ukázka práce, je potřeba tu vrchní část půdy shrabat motykou, aby vlastně to, co je suché na té holině, aby se jako odekrylo a dostali bychom se k tomu vlhčímu a potom je potřeba předem nasbírané jehnědy, břízy takhle rozprášit do toho místa, tady těch ploch na té holině je vlastně jako několik set a vzniknou takové ostrůvky bříz, které potom pomůžou udělat zastínění pro další dřeviny, které sem buď naletí nebo sem budou vysazené.

Marcela POVOLNÁ, dobrovolnice
Tak já tady teď řežu, rozřezávám břízu na menší větvičky, které potom budeme zapíchávat do připravených takových důlků a ty jehnědy, co už tady jsou, se tam vysemení až ty břízy vyrostou, povyrostou trošku, tak tam poskytnou zástin dalším dřevinám, kterým to úporné vedro úplně nesvědčí.

Milan KOŠULIČ, lesník
Tady to dosud v republice běžné nebylo, ani u nás to běžné nebylo, protože pořád v platné vyhlášce je bříza považovaná za dřevinu v podstatě nežádoucí, jejich zastoupení v obnovovaných porostech může být přibližně do 20 % a ne více, ten názor lesáků z dřívějších dob, kdy bříza považovaná za plevel, tak ten je stále podporovanej tou platnou vyhláškou, která břízu takovýmhle způsobem omezuje při obnově porostu.

Žaneta GREGOROVÁ, dobrovolnice
Já si myslím, že každý, kdo má rád přírodu a cítí, že by se mělo něco prakticky udělat jako fakt rukama, tak tohle to je vlastně jako ten nejjednodušší způsob, přidat ke skupině lidí, která dělá něco celý týden fyzicky dře a ještě ke všemu to má ten dobrý výsledek.

mluvčí
To jsou výhledy co. Schválně jdeme po těch vrškách, to není nejpěknější cesta tady, protože se tady otevírají krásné vyhlídky do těch pasek, kde my vidíme, jak to rychle postupuje, když tady člověk byl před třemi lety, tak tady tohle to bylo ještě samé jehličí, teď je tam tráva. Ta kalamita je obrovskou šancí, řekl bych, že tady takovou lesníci neměli mnoho set lét a nebýt toho, že se to stalo, tak by ani neměli v budoucích letech, prostě tohle i lidi, kteří se brání jakýmkoliv změnám, tak donutí ty změny akceptovat, prostě ty změny přinese samotná příroda, že bychom ty holiny nakrásně podle zákona všechny zalesněli najednou do dvou let tak, tak prostě vlastně podle zákona, tak je nedokážeme udržet do stavu, kdy odrostou působení buření zvěře a tak, prostě nezvládnutelný je i ten rozsah té péče o kultury, prostě je nezvládnutelný. To už jsme si vyzkoušeli.

Milan POSPÍŠIL, lesní správce LČR, s.p.
Vody je tady poměrně velice až překvapeně. Naším cílem je vytvořit nějaký nový porost, který bude v rámci současného klimatického stavu odolnější a budeme s ním moci pracovat i jaksi v řádu dalších let, desetiletí, co je evidentní, jdeme do jiného druhového zastoupení Zkrátka 70 % smrku se ukázalo v těchto nadmořských výškách, což je zhruba kolem 500, 400-500 metrů je, je, je bohužel mnoho, ale že bysme něco jakoby neudělali, co jsme udělat mohli, dneska samozřejmě jsme chytřejší, řadu věcí jsme odkoukali od té přírody, ale skutečně ten lesní hospodář je, je pouze člověk a větru, dešti neporučíme zkrátka, když to řeknu takto. Tohle je to, bysme tady chtěli mít, bříza, modřín, javor /nesrozumitelné/. No a tady je možné ukázat ta výšková struktura toho porostu, kterej bysme chtěli nebo těch porostů, které bychom chtěli dosáhnout, to znamená, tato první etáž, to znamená tady ty metrové záležitostí do metru, pak tady vidíte zpravidla z přirozené obnovy naletěl buk, bříza, javor, to je do těch, dejme tomu pěti metrů a nad tím ta horní etáž těch semenných modřínů, borovic a to je v této výškové struktuře bysme to, pokud se nám to podaří, samozřejmě chtěli udržet co nejdéle.

mluvčí
Všechny naše domácí dřeviny by měly růst tak, aby nám v tom porostu se vyskytovalo jednak víc druhů dřevin, ale jednak, aby byly rozvrstvené výškově, aby tam rostly malé stromky, střední stromky, velké stromky, aby to bylo co nejblíž vedle sebe, protože prostě takový les je obvykle stabilnější, zůstává tam zachována dostatečná produkce.

Aleš ERBER, lesní specialista
Každej lesní porost nebo každý strom potřebuje nějaký optimální životní podmínky jako ve společnosti, společnost samo o sobě musí taky musí mít dobrý podmínky k životu, aby byla určitým způsobem stabilní a odolná vůči větrným vlivům, takže i ten les a /nesrozumitelné/ stromy v něm potřebujou ten životní optimální životní podmínky, aby dobře rostly, aby měli dostatek živin a ty optimální podmínky vytváří v různých stadiích jiných dřevin.

mluvčí
Zajímavá věc tady je velmi dobrý příklad, řekl bych ukázkový příklad správného hospodaření s břízou, nejen z toho hlediska, že tady vůbec zůstala, ale i z hlediska, jak ten revírník tedy citlivě tu břízu vyřezával, oni, on s ní pracoval jako s každou jinou hospodářskou dřevinou. Ty pařížský pobřízky, ty kmínky na zemi, to je výsledek úžasně citlivé práce s břízou, kdy ten revírník jí prořeďoval přiměřeně takovým způsobem, aby ta bříza sama následkem toho proředění zesílila, udržela si o něco delší korunu. Přitom, aby se do příští prořezávky zase zapojila, a to, to ta korunová vrstva opět přiměřeně přistínila všecko to, co roste pod ní a když sem přijdete v letním parnu, tak tady jste jak v jiném světě. To prostě tady, tady porostní prostředí úplně úžasný. Celé generace lesníků jsou vychovávány k pěstování smrků, respektive jak to říkal jeden věhlasný kolega, jméno si bohužel nepamatuji, celý život po mně chtěli, abych zalesňoval bukem, ale abych dodával smrk, takže takhle byly vychovávané celé generace, samozřejmě to vedlo k tomu, že se zalesňoval především smrk nikoliv bohužel a výsledek je tady toto. Když se tady změnil režim, tak to potřebovalo nějakou revoluci, nechci říct, že jsme disidenti, ale v podstatě těch lesníků, kteří takhle uvažovali od devadesátých let tak, tak ti byli a dodneška tak trochu jsou v postavení disidentů, prostě je nás málo. Zvyk, zvyklosti, právní předpisy, jsme nedokázali změnit, zvyklosti jsme masově nedokázali změnit, prostě je nás pořád málo. Ne, já říkám, máme si uvědomit chyby, jaké jsme všichni udělali, nehledat viníky, ty prostě, to není jeden viník ani 10 viníků. Máme hledat, musíme si uvědomí, jaký jsme dělali chyby a musíme přestat ty chyby opakovat.

Jan PIŇOS, Hnutí Duha
Politickou odpovědnost za tu situaci, za kalamitu vrcholnou nese ministerstvo zemědělství, které odmítalo 25 let změnit pravidla pro hospodaření v lesích a sekundárně potom nesou za to odpovědnost státní lesy, vojenské lesy a všichni vlastníci až na výjimky, protože bych chtěl zdůraznit, že to byli statečný lesníci, kteří navzdory systému špatnému hospodařili na svou vlastní pěst, často i proti tomu systému, takže sázeli listnaté stromy, nedělali velké holoseče. Nepoužívali tak těžkou techniku, která devastuje půdu a ty jejich lesy dneska žijí navzdory kalamitě, jsou odolné, zdravé, zatímco ty lesy pěstované podle dosavadních představ státu, skomírají.

mluvčí
Kde chcete najít viníka, za několik staletí 200 nebo 300 let pěstování smrku v tak velkých plochách. To prostě nejde. Když řekneme, že viníkem je společnost, tak máme pravdu, když řeknu, že viníkem jsou lesníci, tak máme taky pravdu, když řeknu, že na vině je průmysl, který je smrk vyžadoval, tak je taky pravda. Prostě hledání viníka v téhle situaci je z mýho hlediska až to poslední, my potřebujeme hledat cestu, jak by měly vypadat budoucí porosty, aby byly jiné.

Ondřej BAČÍK, Společnost přátel Jeseníků
Na letošního vině vykáceného lesa vidíme znovu vysazené smrky, některé z nich už podlehli tomu období sucha a jsou mrtvé, jsou uschlé, některé z nich usychají, ztrácí jehličí a blednou. To, že se na místo vlastně toho vytěženého lesa vysadily v podstatě jenom smrky, co tady vidíme, je velký problém, protože se vlastně bude opakovat znovu problém, který vidíme a řešíme v dnešní době.

Michal SERVUS, CHKO Jeseníky
Pokud k tomu někde dochází, tak samozřejmě je možný, že ten jsme tam je vysazen teď v téhle té době jako jakási dřevěná, dejme tomu přípravená, že by mělo následovat, následovat dostavba dalších dřevin. To možné je, ona dneska situace na trhu je taková, že pokud mají, pokud mají zájem tu holinu zalesnit co nejrychleji, tak je možné, že prostě nebyl dostupný jiný stavební materiál.

mluvčí
Je potřeba odlišit dvě situace, jedna věc jsou těžby, které probíhají mimo území CHKO Jeseníky, to je v této oblasti napravo a druhá věc jsou těžby, které probíhají uvnitř CHKO Jeseníky, zatímco na pravé straně jsou řekněme obyčejné hospodářské lesy, kde činnost lesníků není nijak omezena a mohou v podstatě dělat cokoliv, tak nalevo je oblast CHKO Jeseníky, je to nejcennější oblast Jeseníků, takže ta příroda má tady velmi cennou hodnotu zejména v oblasti, ve které se právě nacházíme, to je ten červený flek, který se jmenuje Rejvíz. Tak, přestože jsme v nejpřísnější zóně ochrany, v první zóně a národní přírodní rezervaci, tak přesto se tady provádí takováto intenzivní těžba, kácí se tu a na všechny ty stromy se používá dokonce chemie, chemické látky, tedy jedovaté látky, které jsou pro organismy a vlastně pro člověka toxické, jedovaté, jsou schopny poškozovat imunitní systém, nervový systém a tak to všechno se tady používá, zákon to zakazuje, čili zákon o ochraně přírody to zakazuje, nicméně orgán ochrany přírody, tedy Správa CHKO Jeseníky místo toho, aby důsledně chránila přírodu, tak vydává jednu výjimku ze zákazu za druhou, čili to co zákon zakazuje, se vlastně povoluje, a proto vidíme kolem sebe to, co vidíme, správně by tady člověk neměl zasahovat vůbec.

mluvčí
Já to řeknu asi takhle, my v příkladu těch rezervacích, tu chemii používáme velmi selektivně jo, čili je tam vlastně několik přístupu, několik způsobů, jak toho kůrovce asanovat, když ho tam ta sanace probíhá a ta chemie je pro nás, není to záležitost, kterou bysme preferovali, nicméně ve vybraných případech to znamená, pokud se bavíme o stadiu, kdy už není možno toho kůrovce vlastně zlikvidovat tím, že ten kmen nějakým způsobem oloupete mechanicky, zničíte, tak zbývá cesta té chemie.

mluvčí
Takže i pro toto území NP Rejvíz je vydána výjimka a Správa CHKO se tak vlastně stává spíše úřadem pro vydávání výjimek a souhlasů, které pak vedou k poškozování přírody, té nejcennější přírody, kterou máme, my apelujeme na správu CHKO, na lesní správce, na lesníky, aby vlastně tady to neštěstí, které se odehrává, se maximálně využilo ve prospěch těch pozitivních věcí, těch dobrých věcí, to znamená, aby se ty lesy aktivně přebudovaly na lesy, které budou druhově odpovídající, budou tam buky, budou tam jedle, jeřáby, břízy a to je jediná šance, aby vlastně ty lesy přežily.

mluvčí
Dvě, tři samičky vyhloubí každý pro sebe chodbičku a do důlků po stranách nakladou vajíčka. Průsvitná vajíčka dosahují sotva velikosti špendlíkové hlavičky, bývá jich 20, 50 někdy až 100 v každém důlku po jednom, z nich se vylíhnou asi po 10 dnech beznohé larvičky, jejich činnost se projeví po třech nedělích zřetelně zápisem, jako by byly vydlabány ostrým nástrojem, šíří se chodbičky larev, jdou kolmo zmateční chodeb a přetínají tak jemné cévní pleti vodítka, tím porušují přívod živných látek a proměňují den za dnem živou tkání stromů v rezavou drť.