MĚLNÍK / Na soutok Labe a Vltavy se vrací bobr evropský, tvor, který byl na území České republiky vyhuben už v polovině 18. století. Spatřit se zatím nenechal, známky jeho pobytu u Mělníka jsou ale zřejmé.
„Čerstvé bobří ohryzy vrb a topolů charakteristického tvaru přesýpacích hodin s patrnými otisky řezáků lze nalézt v současnosti například v břehových porostech u Vltavy nedaleko Vrbna. Pravděpodobně se zatím jedná jen o jedince, nikoliv o nějaký větší počet," říká zoolog Regionálního muzea Mělník Libor Praus.
Stálá populace bobrů se vyskytuje nejblíže na Labi v okolí Roudnice nad Labem a v předminulém a minulém roce se bobři objevili po 185 letech i na Vltavě v Praze, kam se rozšířili z povodí Berounky. Právě z těchto míst by se podle Prause mohli bobři dostat k Mělníku.
„Samotného bobra jsme zatím neviděli, je to velmi plaché zvíře," uvádí Praus a doplňuje: „Bobra snadno odlišíme od dalších rozměrnějších vodních hlodavců, jako jsou ondatra a nutrie, nejen podle mnohem větší velikosti, ale také podle širokého placatého neosrstěného šupinatého ocasu, který mu slouží jako veslo a kormidlo při plavání. Bobři ocas využívají také k vydávání varovných signálů – hlasitým úderem o hladinu varují členy rodiny před nebezpečím." Pokud mu je ale z vody vidět jen hlava, tak jej veřejnost může snadno zaměnit za nutrii.
V České republice je velikost bobří populace ochránci přírody odhadována na více než 6 000 jedinců. „Početnost bobrů ve Středočeském kraji je možné velice hrubě odhadnout na 150 až 200 jedinců," domnívá se Jitka Uhlíková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jež má na starost Program péče o bobra evropského. Nejvíc bobrů do Středočeského kraje podle ní přichází od Berounky, ale také z povodí Sázavy a Labe.
Na území České republiky byl bobr vyhuben v polovině 18. století. Bobři byli loveni pro hustou kožešinu a výměšky kožních žláz u kořene ocasu, takzvanou bobrovinu, používanou v lékařství a voňavkářství, ale i pro chutné maso, které se dříve řadilo k masu rybímu a bylo ho tedy možno jíst i v době půstu.
Dalším důvodem pronásledování bobrů byla snaha omezit škody, které působil v kulturní krajině, jako bylo podnorování rybničních hrází, přehrazování řek a kácení stromů.
„V současné době je bobr dle naší legislativy zvláště chráněným druhem, nicméně vzhledem k růstu populace a přibývání konfliktních situací vzrůstá intenzita nelegálního lovu a likvidace bobřích sídel. Přesto lze šíření bobrů v našich řekách spíše vítat," soudí zoolog Praus.
Bobr vede převážně noční život a živí se výlučně rostlinnou potravou. V létě konzumuje trávy, ale i větve, listy a kůru stromů, nepohrdne ani řepou nebo kukuřicí. V zimě si vystačí s kůrou a větvičkami, aby se k nim dostal, poráží stromy. Preferuje mladé vrby a topoly, ale dokáže pokácet i urostlé stromy s průměrem kmene až 70 cm. Pod vodou vydrží až patnáct minut.
Podle Prause bobr není jediným chráněným živočichem, který se na Mělnicko vrací. „V posledních třiceti letech se v naší přírodě znovu objevují i další živočichové, kteří byli v průběhu 18. a 19. století vyhubeni. Týká se to například krkavce velkého, který na Mělnicku zahnízdil poprvé po více jak stoleté pauze v roce 1986 a dnes již patří mezi běžné ptačí druhy. Stejně tak už není vzácností pozorovat v okolí soutoku Labe s Vltavou majestátního orla mořského. A v lesích na severu CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se po více jak 200 letech opět pravidelně rozmnožují vlci," vypočítává Libor Praus.
