Ředitel Lesní správy Zbiroh Colloredo-Mannsfeld Robin Ambrož vysvětluje, proč zřízení Národního parku Křivoklátsko nechtějí místní ani lesníci.
Nejde jim o politické zadání a odškrtnutí si bodu v programovém prohlášení vlády. „Na Křivoklátsku se vytvořil model péče o krajinu, který je prověřen několika staletími, je funkční a někdo ho chce přesto měnit,“ říká lesní inženýr Robin Ambrož s tím, že Křivoklátsko je zařazeno do mapy rezervací UNESCO programu člověk a biosféra. Ten oceňuje to, jak se místní krajina a příroda vyvinuly v součinnosti s člověkem.
- Pokud poslanci schválí vznik Národního parku Křivoklátsko, jak se to dotkne Lesní správy Zbiroh, společnosti Colloredo-Mannsfeld, kterou máte v péči?
Pozemkově dotčeni nejsme, nicméně bychom pak měli s národním parkem téměř jedenáct kilometrů dlouhou společnou hranici. To nás hospodářsky ovlivní. Když se podíváte na soukromé majetky na hranici jiných národních parků – třeba Šumavy či Českého Švýcarska – velmi často zde bojují se šířením lesních škůdců, převážně kůrovce, který se z důvodu nedostatečně prováděných obranných opatření z těchto území šíří. Po zkušenostech z NP České Švýcarsko může být problémem i riziko požáru, Křivoklátsko je mimořádně suchou oblastí.
Celý rozhovor najdete v MF Dnes.
