Účty Pavla Párala

Tak se nám nový ministr zemědělství Marian Jurečka předvedl v akci. Hrdinně zastavil smlouvu o partnerství Lesů ČR s Českým olympijským výborem. Během několika let mělo ze státního podniku natéci vrcholovým sportovcům čtvrt miliardy korun. S plýtváním peněz daňových poplatníků se musí skončit, hřmí lidovecký ministr a tváří se, že nikdo nevidí, jak rajtuje na zcela prokazatelně ukradeném koni.

Realita je totiž zcela jiná. Dohodu s olympioniky udělaly Lesy ČR na základě zadání předchozího ministra zemědělství Miroslava Tomana. Dozorčí rada, která měla tuto dohodu posvětit, poslala po výměně vlády ministrovi dopis, v němž ho žádala, aby sdělil, že se ztotožňuje se zadáním předchůdce. Jinak tento příspěvek prostě a jednoduše neschválí. Takže ministr se chlubí peřím, které mu evidentně nepadne, a bude jen spravedlivé, když nyní sklidí pořádnou nakládačku od olympijských medailistů vracejících se ze Soči.

Ono v mnoha případech podobných sponzoringů nejde ani náhodou o lumpárny. Stát prostě nemá peníze na podporu sportu, kultury ani jiných bohulibých aktivit, a tak ministři často v minulosti dotlačili státní firmy k nějaké formě podpory.

Není na tom nic špatného ani podle teorií o sociální odpovědnosti firem, které spočívají v tom, že každý podnik se má starat i o část veřejných statků v lokalitě, v níž podniká a vydělává miliardy. V tomto případě se však zdá, že jde právě o ty miliardy. Přesněji řečeno miliardy vydělávané Lesy ČR v posledních několika letech. Naopak nevydělává dávné společenství kamarádů Josefa Luxe a jeho následovníků, kteří si dvacet let nechodili do lesa pro houby, ale pro zlaté cihly a státní podnik hospodařil se ziskem ve stovkách milionů. Jurečka nyní potřebuje, aby se tyhle časy vrátily. Nutnou diskreditaci vedení Lesů ČR nyní odskákali sportovci. Kdo to bude příště?