Sedíte uprostřed Sahary, ale nemáte písek. Takhle komentují někteří starostové na Šumavě problém s palivovým dřívím. Obklopeni lesy prý nemají čím topit. Vinu dávají národnímu parku. Přitom je to právě národní park, který obcím přednostně dřevo dodává z toho mála, co má. A to za cenu něco lehce přes 400 korun za kubík, což je hluboko pod republikovým průměrem.

Šumava je plná dříví – jen ho sebrat. Oloupané klády se jako sirky povalují v lese, a to přímo u cesty. Jako třeba tady mezi Kvildou a Prášily. Jenže je to bezzásahová zóna a nikdo na zdejší dřevo nesmí ani sáhnout. Dřeva v méně chráněných oblastech je málo, kůrovcová kalamita odeznívá, a tak těžba prudce klesá. Národní park proto přednostně prodává palivové dříví jenom obyvatelům Šumavy, říká manažerka pro regionální vztahy Zdeňka Lelková. „Prodává ho hlavně stálým obyvatelům, chalupám, školkám, základním školám nebo domovům důchodců,” upřesňuje. Mnozí systém zneužívali, říká fořt. Dřevo na příděl jenom pro místní, to je už skoro na hraně zákona.  Národní park tak postupuje v rámci dobrých vztahů s obcemi. Příděl je však omezený. Někteří totiž celý systém zneužívali, připomíná fořt z Borových Lad Václav Hřebek. „Někdy dochází k tomu, že u nás lidé nakoupí dřevo a pak ho dráž prodávají jinde,” upozorňuje. „Posláním národního parku přitom samozřejmě není, aby nechával lidi vydělávat na levnějším dřevu. ”Do šumavských obcí nevede plyn, kouř ze spáleného uhlí zahaluje turistické obce dusivým kouřem, což nikdo nechce, a tak lidé topí dřevem. Dovážet ho odjinud, to považuje starosta Modravy Antonín Schubert za absurdní. Navíc když národní park vznikal, obcím palivové dříví všichni slibovali, říká starosta. „Méněcenné kusy se nechávají v lese, lepší se vyndají a prodají. V systému co nejvyššího zpeněžení dřeva se potřeba místních obyvatel po palivu ztratí,” upozorňuje. Kdo nemá dřevo, je lenoch, soudí majitelé penziónu. Na žádné sliby si nepamatuje Josef Kovář z Kvildy. Na Šumavu se totiž přistěhoval teprve před pár lety. Otevřel penzión, s manželkou Marií prodává turistům suvenýry a ve volných chvílích si chodí do lesa nasekat dřevo sám. Národní park to umožňuje v méně chráněných oblastech všem zájemcům.„Sehnat dřevo není těžké, těžké je ho zpracovat, vytahat a přiblížit k cestě. Hajný vám ho schválí, vy zaplatíte a máte dřevo,” popisuje. „Ten, kdo si stěžuje na nedostatek dřeva, je podle mě líný,” dodává jeho žena.Za dřevo na topení za celý rok zaplatí lidé na Šumavě od 10 do 20 tisíc.  Výjimkou je Modrava, kde lidé neplatí ani korunu. Naštípané dříví dotuje obec ze svého rozpočtu.  Palivového dřeva však bude čím dál méně, protože národní park se bude snažit zpeněžit dříví lépe. Takže i uprostřed šumavských lesů si budou muset lidé najít jiný způsob vytápění.