Doc. RNDR. Ladislav MIKO, Ph.D., EFSA Evropská komise
--------------------
Josef Fanta je pro mě úžasný člověk, přítel, ale hlavně expert. Propojil vlastně tu lesničinu ve střední Evropě s tou lesničinou v Evropě západní.

Prof. Dr.Ir. Frits MOHREN, University of Wageningen, Nizozemí
--------------------
Základem práce Josefa Fanty bylo propojení lesnictví s ekologickým výzkumem. Byl velmi dobrý vědec. Měl originální nápady. Chtěli jsme rozvíjet krajinnou ekologii, on znal její principy, věděl, jak je aplikovat, a to je přesně to, co jsme potřebovali.

Doc. RNDR. Ladislav MIKO, Ph.D., EFSA Evropská komise
--------------------
Později velmi významně pomohl tomu, aby se ty moderní trendy v lesnictví dostaly do našeho prostředí.

Josef FANTA
--------------------
Já si nedovedu představit, že bych žil bez přírody, já ji potřebuju k životu.

redaktorka
--------------------
Životní osud profesora Josefa Fanty je spjat s Krkonošemi. V roce 1963 byl jedním z těch, kdo zakládali Krkonošský národní park. Tenkrát netušil, že ve svém dramatickém životě bude muset z Krkonoš odejít a že je několikrát bude zachraňovat.

Josef FANTA
--------------------
Tady jsme před vrchlabským zámkem, kde bylo první sídlo Krkonošského národního parku. Jak jsme se sem vlastně dostali? To byla taková dost složitá situace. Na začátku šedesátých let ministerstvo lesů a dřevařského průmyslu zrušilo program přeměny smrkových monokultur ve výzkumném ústavu v Opočně a namísto přeměn smrkových monokultur se měly začít dělat pětihektarové holoseče. Já jsem něco takového nemohl strávit. V té době se začalo hovořit o zřízení národního parku a já jsem si řekl - v národním parku musí přece být ekologická správa lesů, a to byl můj obor. Nakonec jsme se dohodli na tom, že výzkumný ústav zřídí ve Vrchlabí detašované pracoviště, na které mě přesune. Já budu připravovat zřízení národního parku a až bude národní park zřízen, převedou mě do stavu a já budu dělat ekologickou lesnickou problematiku. A tohle je zámecká zasedací místnost, kterou jsme jako správa národního parku ve svých počátcích také užívali. Tady jsme se scházeli s našimi partnery a projednávalo se tady ledacos, věci, které někdy nám dělaly radost, ale které nám někdy taky způsobily veliké bolesti hlavy. Krátce potom, co jsme se ujali funkce jako správa národního parku, tak jsme od našich nadřízených dostali základní dokument, kterým jsme se ve své činnosti měli řídit. Nás doslova polilo horko, když jsme se z toho dokumentu dozvěděli, že na jižním úbočí Studniční hory, jedno z nejcennějších přírodních území národního parku se má realizovat lyžařský areál s olympijskými parametry, na kterém by se měly jezdit i světové lyžařské závody. Rozhodli jsme se, že něco takového nemůžeme připustit a po tři zimní období jsme tam posílali pracovníky národního parku, zkušené lyžaře, já jsem sem s nima jezdil jednou za týden, abych byl u toho. Měřili jsme tam viditelnost, množství sněhu, kvalitu sněhové pokrývky a tak dále, abychom získali tvrdé doklady o tom, že výstavba něčeho takového je takový nesmysl. My jsme tady taky naměřili 16 metrů vrstvu sněhové pokrývky. O tom, jak je to rizikové území, svědčí ta lavina, která tady z toho svahu sjela v únoru 2015, stoletá lavina, jedna z největších, jaká v tomto území byla kdy zaznamenaná. Výsledek toho bádání jsme publikovali ve sborníku Opera Corcontica v roce 1973. Ta práce v Krkonošském národním parku byla pro mě velice podnětná a velice zajímavá. Dělaly se tady nové věci a já jsem se v Krkonoších straně moc věcí naučil právě v těch mých základních oborech, ekologie krajiny, ekologie lesa. Bohužel ta radost netrvala dlouho. Po několika letech jsem byl přinucen Krkonoše opustit. Pamatuju se, že mě jednou sekretářka předala takový lístek papíru, na kterým bylo napsáno - Fanta, dřívější zařazení náměstek ředitele a vedoucí výzkumné stanice, nové zařazení - technický pracovník muzea - topič. Tak já jsem v tom Krkonošském národním parku pracoval několik let dále jako topič.

redaktorka
--------------------
Josef Fanta po několika letech odešel do Prahy, kde pracoval u sadů, lesů, zahradnictví jako zahradník. V roce 1977 ve svých 46 letech emigroval do Nizozemí. Zamířil do Amsterdamu a začal si hledat práci.

Josef FANTA
--------------------
Tady jsme na rohu Daperstrad, kam já jsem chodil nakupovat a všimnul jsem si, že tady byla budova Fakulty fyzické geografie a půdní vědy. Tady já jsem našel před tou budovou takový malý stojánek a na něm byly univerzitní noviny Folia Civitatis a v těch novinách jsem našel takový malý inzerátek, že profesor Fing, který byl vedoucím katedry ekologie krajiny a využívání krajiny hledá na půl roku a na poloviční úvazek pomocníka na zpracování nějakých údajů. Pan profesor mě přijal, vysvětlil jsem mu, kdo jsem a on mi dal asi 10 nebo 12 adres, kde bych se mohl tady v Holandsku ucházet o místo a řekl mi, abych mu přišel povědět, jestli jsem někde uspěl. Tak já jsem mu poděkoval a asi za tři týdny jsem mu přišel povědět, že jsem samozřejmě nikde neuspěl. Načež on mi řekl, já jsem se dotázal na rektorátu a oni mi řekli, že vás mohu přijmout. Ta krajina mě neobyčejně fascinovala. Ona vypadá velice fádně, ve skutečnosti v té krajině vlnatých písků je úžasná dynamika. Každý kousek země je nějaký jiný. No, tak my jsme tady na místě, které se jmenuje Kootwijk Vikersund neboli Kootwijský písek. Ta obec existuje od pravěku. Dnešní podoba je už pátý v její historii. Čtyři její předcházející verze byly zasypaný vátým pískem. Tohle to je doslova učebnice dynamiky lesa. Tyhle ty písky pocházejí ze Severního moře. V ledové době byla hladina Severního moře o nějakých 120 metrů níže, nežli je dneska a západní vítr přefoukal ten jemný písek z toho dna moře sem na pevninu a uložil ho na povrchu toho ledovce. No, a když ledovec roztál, tak ten písek se dostal do kontaktu s původním povrchem zemským v těchto lokalitách.

Prof. Dr.Ir. Frits MOHREN, University of Wageningen, Nizozemí
--------------------
Když Josef přišel z České republiky, přinesl si s sebou mnoho zkušeností o dynamice ekosystémů. V sedmdesátých letech zasáhly Nizozemí velké vichřice, které způsobily velké škody na lesních porostech. Řešením tohoto problému byl více ekologický přístup.

Josef FANTA
--------------------
Podívejme se třeba na tuhle tu situaci, která je naprosto zvláštní. Když si vezmeme tohle to do ruky, tak vidíme, to je rašelina. Kde se bere rašelina v území vátých písků, jak se to sem dostalo? Po skončení doby ledové před nějakými asi 12 tisíci lety, se v této krajině několikrát vyvinul les a několikrát úplně zmizel, byl zlikvidován, jednak přírodními okolnostmi, ale v poslední době taky činností člověka a představte si tu neuvěřitelnou situaci, tohle to místo, které je dneska vlastně vyvýšené, to bylo kdysi nejnižší místo a v okolí byly vysoké vrstvy písku. Tam se shromažďovala voda a pod vlivem půdních procesů se v jeho podloží vytvořila nepropustná vrstva ortsteinu a ta ve skutečnosti uzavřela ten půdní profil, takže to bylo, jako kdyby v tom byla taková mísa, ve které se shromažďovala voda ze srážek a na tom nejnižším místě se vytvořila rašelina, v předcházejících generacích tady rostl rašeliník. Na počátku našeho letopočtu tahle ta krajina prodělala, to bylo v době římské, prodělala kolonizaci, tak ty původní lesy člověk vlastně zničil a otevřel tu krajinu větru, zničil i náhradní vegetaci a výsledkem dneska je, že ta místa, která byla suchá, vítr rozvál, kdežto toto vlhké místo je dneska vyvýšeno nad terén, úplně opačná situace, ve které jsme vždycky ve stabilní krajině zvyklí. Ty váté písky, to je počátek vývoje, počáteční bod, ve kterém začíná dynamika lesa, přírody, krajiny a na konci tohohle toho vývoje je trvalé lesní společenstvo.

Prof.Dr. Jan SEVINK, University of Amsterdam, Nizozemí
--------------------
Já jako vědec jsem zkoumal půdu a potřeboval jsem víc vědět o interakci půdy a rostlin. Byl jsem překvapen, že Josef přišel z úplně jiného kulturního prostředí a že jeho nápady padly na úrodnou půdu, že to sedělo. Jeho myšlenky o funkci lesa přišly skutečně ve vhodnou chvíli, byla to plodná spolupráce.

Josef FANTA
--------------------
Tak tady jsme v jedné z nejstarších a nejkrásnějších lesních rezervací v Nizozemsku, ta lokalita se jmenuje "Lefenum Sebos". Je to přirozené stanoviště původního bukového a dubo-bukového lesa, které je dnes ponecháno přirozenému vývoji a je to tady vidět, že všechno dříví, které tady odumře a napadne, zůstává ležet, ten porost se nikterak neobhospodařuje, přirozený vývoj. Já se sem vracím po více než 35 letech a já ten les vlastně vůbec nepoznávám, je to úplně něco jiného, než co tady bylo dřív. Na téhle té straně to byl čistý borový les tu a tam nějaký semenáček dubu nebo borovice a dneska tady máme před sebou v podstatě souvislou spodní etáž původních místních dřevin dubu, buku, břízy a ta uměle vysázená borovice se začíná pozvolna vytrácet, to znamená, že ten les měl v sobě a má v sobě úžasnou dynamiku a pochopení téhle té dynamiky je základem jako pro pěstování lesa, tak i pro jeho ochranu. No, tak tady na tomto místě já jsem strávil řadu let a tady jsem pracoval. V té budově je soustředěn výzkum krajiny, tady v těch skleněných budovách to byl výzkum ekosystémů. Byli tady úžasně vstřícní lidé, kteří měli úžasný zájem o výzkum a taky o jeho využití v krajině, v lese. No, tady jsem pracoval vlastně až do své penze, ale zároveň jsem byl v roce 87 jmenován profesorem pro ekologii krajiny na Univerzitě v Amsterdamu a rok poté na zdejší univerzitě profesorem pro ekologii lesa. Tohle je ten domek, ve kterém jsem strávil posledních asi 10 let, odtud jsem se stěhoval zpátky do Česka. Vybral jsem si kopec, abych měl jistotu, že na mě nepřijde velká voda. Jedna z mých prvních cest po převratu, když jsem se vrátil do Československa na jaře 1990, bylo do Krkonoš. A když jsme tady vystoupili a já jsem se rozhlédnul kolem sebe, tak jsem doslova přestal mluvit, byl jsem úplně v šoku. Já jsem odcházel z Krkonoš a ty byly porostlé lesem. A teď jsem se vrátil a tady na těch svazích byly stahektarový holiny porostlý třtinou, žádný les. Tady vidíte, to jsou zbytky toho původního lesa. Udělal jsem tenkrát hodně fotografií tady právě podle té cesty ze Špindlerovky na Petrovku a dál k Martinovce a z těch fotografií jsem na Univerzitě v Amsterdamu a ve Výzkumném ústavu lesnickém ve Wageningenu udělal přednášky. Mohu vám říct, že když holandští kolegové viděli souhrnně to, co se tady v těch horách stalo, v těch sálech bylo při té přednášce ticho, že byste slyšeli spadnout špendlík.

redaktorka
--------------------
Obří uhelné elektrárny socialistického Polska, Německé demokratické republiky i Československa vykonaly své. Tisíce tun oxidů síry, dusíku a toxického popílku zničily třetinu krkonošských lesů.

Josef FANTA
--------------------
Národní park tehdy byl zařazen do seznamu 10 nejvíce ohrožených národních parků světa. Tak asi za měsíc po těch mých přednáškách si mě zavolal ředitel Ústavu pro výzkum lesa a krajiny Van den Boss a chtěl se mnou mluvit. Přišel s návrhem, jestli bychom neměli se pokusit zorganizovat nějakou spolupráci s českou stranou pomoci při řešení ekologické katastrofy vzniklé z té kyselé depozice. Já jsem kontaktoval několik českých institucí, známé kolegy, které jsem tam měl ještě z dřívější doby, no, a za nějaké tři týdny jsme jeli do Československa. Při zpáteční cestě se Van den Boss poprvé zmínil o tom, že v Holandsku bude vytvořená nadace FACE, což byla zkratka pro Forest Absorbing Carbon Dioxide Emissions. Ta nadace bude mít za úkol napravovat škody na lesích kdekoliv na světě, které vznikly nějakou destrukcí ať už takovou jako tady třeba tou kyselou depozicí anebo nešetrnou těžbou dřeva. Já jsem tenkrát na to reagoval tím, že taková nadace by v této zemi měla na desítky let co dělat.

redaktorka
--------------------
Díky iniciativě profesora Fanty začaly z nadace FACE do Československa plynout prostředky na zalesňování. Do Krkonoš nakonec připutovala astronomická částka 378 milionů korun.

Ing. Jan HŘEBAČKA, ředitel Správy Krkonošského národního parku
--------------------
Nejdůležitější asi pro nás bylo to, že jsme se zbavovali postupně při diskusích s panem profesorem Fantou takových těch klišé, které tady po léta platily. Každopádně jsme po léta se dívali například na břízu jako na druh, který v lesích krkonošských nemá příliš mnoho co dělat a najednou jsme objevili to, že to je jeden ze stavebních prvků obnovy krkonošských lesů a takovýchto případů by se dalo říci mnoho.

Josef FANTA
--------------------
Co mě přivedlo k tý lesařině? Já jsem venku v lese vyrostl. Můj děda byl hajnej a já jsem s ním chodil po lese a on mi vysvětloval, abych pochopil, proč jsou věci v lese tak, jak jsou, takže pro mě bylo naprosto samozřejmé, že jsem se rozhodl, že půjdu studovat na lesnickou fakultu. Lesy v národních parcích podléhají lesnímu zákonu a český lesní zákon, jak je známo, je poměrně velice striktní a úzce pojatý. Základním modelem způsobu obhospodařování lesa je les pasečný, to je pro národní parky problém a ten problém narůstá právě s tím, že máme co dělat s klimatickou změnou.

Doc. RNDR. Ladislav MIKO, Ph.D., EFSA Evropská komise
--------------------
On nikdy neměl problém ty věci otevřeně nanést a i když často ta reakce nebyla vůči němu nějak příjemná, on neměl problém prostě naplno říct - tady, vážení, zaostáváme. Podívejte se na to, co se děje ve světě.

Josef FANTA
--------------------
České lesnictví se dneska vymyká svým pojetím ze středoevropského kontextu. Sice deklaruje víceúčelovost, ale tím, že támhle někde zařídím nějakou naučnou stezku, tím jsme to ještě nevyhráli a my si musíme uvědomit jedno, že čistě ekonomické zaměření lesnictví uplynulých dvou set let, že to je anomálie, v které se nedá pokračovat. Česká republika prošvihla všechny šance, jak se připravit dlouhodobě na to, v čem jsme dneska. My jsme se v Holandsku zabývali potenciálními dopady klimatické změny už od začátku devadesátých let. Politika v České republice o nějakých změnách vůbec neuvažovala a dneska stojíme před obrovskou změnou. Já, když se tady dnes vyjadřuju k těmto záležitostem, tak to nemíním jako kritiku. Já tím chci odstartovat diskusi, dát podnět k tomu, aby se o těchto věcech začalo přemýšlet a aby se s nimi začalo pracovat, protože budoucí lesnictví nebude takové, jako bylo lesnictví v uplynulých 2050 letech.

Doc. RNDR. Ladislav MIKO, Ph.D., EFSA Evropská komise
--------------------
Právě to, jak dokázal ty jednotlivé moderní elementy a trendy i z té ekologie i z toho lesnictví dát dohromady a přijít s nějakým uceleným konceptem přístupu, jak postupovat v konkrétních situacích, v konkrétních místech v tom lesnickém managementu, si myslím, že se stal v podstatě jaksi evropskou třídou v tomhle tom přístupu a tudíž jako vědec pochopitelně na velmi vysoké a velmi uznávané úrovni.

Josef FANTA
--------------------
Co bylo moje největší překvapení v Holandsku? To bylo toto. S něčím takovým jsem naprosto nepočítal. Takovou zajímavou tradicí u udělování Oranžských řádů je, že ten, kdo má ten řád dostat, by se to měl dozvědět vlastně až na poslední chvíli, a to se mým kolegům, kteří mě na to vyznamenání navrhli, povedlo dokonale. To zdůvodnění bylo poměrně dlouhé, ale jeho obsah byl asi v tom, že se mi podařilo nasměrovat nizozemské lesní hospodářství směrem na Evropu. Těch dosavadních 85 let člověk už má příležitost se zamyslet nejenom nad tím, co bylo, ale i nad tím, co snad ještě bude. Já jsem žil ve skutečnosti ve třech různých politických systémech a ve třech naprosto odlišných společenských situacích. Když nepočítám dětství, no, tak to byla válka a okupace, po ní následoval únor a 40 let totalitního komunistického režimu. A po listopadu 89 zpackaná demokracie. Já si myslím, že jsem si i za této situace dokázal najít cestu svým vlastním životem.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.