Z lesa si toho k jídlu můžete odnést víc, než si myslíte. Kromě hub, lesních plodů a nějaké té divoké zvěře – pokud jste nimrod a máte povolení – třeba i smrkové výhonky. Ideální čas na jejich sklizeň je právě teď, ještě tak do konce května se budou konce smrkových větviček zářivě zelenat.
Větve, šišky a mechy zavlekli na jídelní stůl Skandinávci. Lesní artefakty začali před pár lety severští šéfkuchaři používat jako zajímavé detaily při servírování jídla – sousta napichovali na větvičky, pokrmy podávali na kamenech, listech nebo na mechu. Přírodniny se však uplatnily i jako chuťová složka pokrmů, zejména smrkové jehličí se ukázalo jako velmi efektní a efektivní. Jídlo jím ovoněné dostává nové aroma, například během procesu uzení. Jehličí lze ale také jednoduše jíst, řeč je o tom velmi mladém.
Na chuť i pro zdraví
Určitě jste si jich také všimli: světle zelených konečků smrkových větví. Na stromech se objeví během chvíle, ani se nestačíte rozkoukat, prostě najednou tam jsou. Obvykle někdy během dubna. Velmi mladé smrkové výhony jsou měkoučké, ohebné, krásně šimrají. Můžete je prostě utrhnout a sníst. Chutnají příjemně nakysle a jen s nepatrným nádechem terpentýnové silice. Výhonky jsou k užitku i ve chvíli, kdy jehličky zbytní, jsou pevnější, k nakousnutí už opravdu nelákají, ale stále jsou jasně zelené. Obsahují totiž velké množství vitamínu C, ten posiluje imunitu a likviduje v těle toxiny.
Tady se potkávají zkušenosti bab kořenářek s ambicemi šéfkuchařů, kteří holdují trendu „návrat k přírodě". Zatímco bylinkáři si brali z přírody především její užitečnost pro lidské zdraví, šéfkuchař jde po chuti a léčivý či zdravotní efekt je tu jako příjemný bonus. Takže pokud vám jde především o chuť, udělejte si ze smrkových výhonků třeba smrkovou sůl. Jednoduše rozdrťte výhonky s kvalitní solí v hmoždíři a hotovou směs nechte proschnout, abyste místo soli nevyrobili smrkové bláto. Zelená sůl je pak skvělá jen tak na chleba s máslem, ale i na dokončení pokrmů. Podobně jednoduše připravíte smrkový olej, kterým efektně korunujete jídlo: kvalitní olivový olej lehce zahřejte asi na 50 °C, přidejte hrst smrkových výhonků a nechte macerovat. Pár kapek takového oleje udělá parádu na steaku, rizotu nebo v salátech.
Med, odvar i tinktura
Pokud vám jde spíš o zdraví, tak je pro vás podstatná informace, že terpentýnová silice obsažená ve smrku působí protizánětlivě, zmírňuje revma a tiší bolesti končetin i svalů. Čaj ze smrkového jehličí zase léčí záněty dásní. Pokud vás trápí nespavost, jste vyčerpaní a v celkové nepohodě, udělejte si ze smrkového jehličí koupel. Uhlí ze smrkového dřeva zase pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.
Zůstaňme ale u mladých smrkových výhonků. Vyhlášený bylinkář Pavel Váňa z nich doporučuje připravit například med (tekutina z výhonků několik dní macerovaných ve vodě se svaří s cukrem do zhoustnutí), inhalační odvar (sušené větvičky se spaří horkou vodou a inhalují), čaj či tinkturu. Já se určitě pustím do přípravy sirupu, soli a oleje. A přidám jednu prosbu: až půjdete na smrkové výhonky, trhejte je šetrně a neočesejte jeden smrk stejně důkladně jako jabloň na zahradě. I stromu jsou jeho výhonky k užitku.
Recept: Smrkový sirup
Můžete ho použít jako základ na přípravu domácích limonád nebo ho užívat po lžičkách jako medicínu. Pomůže s imunitou, je dobrý proti kašli a působí celkově protizánětlivě.
Do zavařovací sklenice naskládejte vrstvu omytých smrkových výhonků, zasypte je třtinovým cukrem a přidejte pár koleček citrónu. Takhle postupně zaplňte celou sklenici. Množství výhonků a cukru by mělo být asi v poměru 5 : 1. Sklenici uzavřete, uložte na slunné místo a dva až tři týdny ponechte svému osudu. Začne se tvořit hustá šťáva, kterou přeceďte, přelijte do láhve a užívejte.
