Od počátku příštího roku by měly pro státní podnik Lesy České republiky (LČR) pracovat firmy, které nejlépe splní podmínky nedávno vypsaných výběrových řízení. Řadě firem to nejspíše zkomplikuje život.
Kvůli někdejším protichůdným výkladům zákona o zadávání veřejných zakázek Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), neschopnosti minulých managementů Lesů ČR ubránit se při vypisování tendrů lobbistickým tlakům a prosté české závisti, transformované do protestů dříve méně úspěšných soutěžících firem, se v ČR vytvořila situace, kdy jakékoli výběrové řízení LČR na lesnické (i jiné) zakázky lze bez problémů kýmkoli napadnout. Kritice se teď nevyhnuly ani podmínky jednoročních jednokolových tendrů LČR na zakázky pro rok 2011, které státní podnik vyhlásil 16. září, den po novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek.
Zveřejnění novely zákona bylo také oficiálním důvodem, proč LČR vypsaly nejnovější tendry pouhých 15 týdnů před začátkem nového roku, kdy už by se mělo podle odsoutěžených tendrů ve státních lesích pracovat. Faktický důvod ale pro pozdní termín vypsání lesnických zakázek nebyl – podstatou novely totiž byl zákaz účastnit se výběrových řízení firmám s neprůhlednou vlastnickou strukturou, který je ale v rozporu s legislativou EU. Novelu tedy bude nutné opětně novelizovat a dočasná platnost zákona odporujícího evropským pravidlům může být podle některých názorů impulsem k arbitrážím vůči ČR ze strany lesnických firem. To je ale zřejmě jediné riziko, které z vypsaných tendrů LČR skutečně nehrozí. Zákon, i když špatný, prostě platí pro všechny v době, kdy je platný. Nutnost měnit tento zákon je spíše vizitkou nekompetentnosti jeho tvůrců a nepořádku v českém zákonodárství před Evropskou komisí.
Jedna firma – jeden les
Základním problémem vypsaných tendrů je ale něco jiného – nakolik jsou podmínky výběrových řízení diskriminační vůči malým lesnickým firmám a menším zpracovatelům dřeva. Argumenty, že jsou tendry šité na míru velkým firmám, totiž zněly po celou dobu diskusí před vypsáním soutěže a dlužno říci, že po zveřejnění podrobností je to pravda. Jiná věc je, proč.
Základní rámec výběrových řízení, kdy má veškeré práce na jednotlivých lesních hospodářských celcích zajišťovat jediná firma, která také bude s vytěženým dřevem obchodovat, je totiž správný. Tento způsob malé firmy nediskriminuje, neboť jsou jednotlivé územní celky různě velké (tedy i malé) a kromě toho se mohou menší firmy spojovat v koalice – stačí se jen dohodnout, což je ovšem v podmínkách ČR, a navíc v oblasti lesnictví, dost problém. Správná je i myšlenka, aby vítězné firmy mohly s vytěženým dřevem obchodovat – stát by to lépe nedokázal ani náhodou, což v praxi znamená, že v podnikatelském prostředí naší republiky zůstane více peněz.
Ostatně ve valné většině evropských zemí si dřevo vytěžené ve státních lesích také prodávají firmy samy – a to i v takových ekonomikách, jako má Francie či Švédsko, které jsou známé vysokou mírou státních aktivit v podnikatelském prostředí. Odpůrcům tohoto modelu v ČR – a je to třeba říci velmi jasně – vůbec nejde o spravedlnost, ale naopak o diskriminaci velkých firem vůči malým, neboť malé firmy mají za to, že by mohly od LČR získávat dřevo levněji, jako se tomu dělo v minulosti.
Diskriminace malých firem
Vypsané tendry ale mohou skutečně menším firmám dělat problémy podmínkami, které LČR nastavily tak, že jsou – stručně řečeno – nástrojem, jak z účastníků soutěží vytáhnout co nejvíce peněz na úvěrování státu. V tendrech je totiž využita zákonem maximálně stanovená výše jistiny, dále LČR vyžadují vysoké bankovní záruky a oproti současnému stavu zkrácení splátek za dřevo vykoupené od LČR až na polovinu. To na jednu stranu znamená, že tendrů se mohou zúčastnit jen ekonomicky zdravé firmy, na druhou stranu je otázka, kolik firem v ČR takové podmínky opravdu splňuje. Menší a slabší firmy tedy skutečně zřejmě čekají problémy – ne ale kvůli obecnému rámci tendrů, ale kvůli jeho nárokům.
Pár slov k burzám
Tuzemská komoditní burza Kladno již přispěchala s vyjádřením, že je připravena veškeré dřevo z LČR povinně dodávané na tuzemský trh zobchodovat – jenže nejde jen o realizaci obchodů. Tradici obchodování na burzách v ČR zničil předlistopadový režim. Výsledkem je, že cena na burze nemusí ani náhodou odpovídat aktuálním tržním podmínkám. V podstatě stačí, aby se pár větších hráčů mezi sebou domluvilo, že ceny „zboří” nebo uměle „vyšroubují” vzhůru. Kde v takovém případě zůstane tržní prostředí, je otázkou.
Jedinou jistotou, kterou ale podmínky tendrů LČR nemohou ovlivnit (byť to někteří tvrdí), je nemožnost těžařských firem „plundrovat les”. Hospodaření v lese totiž podléhá lesním hospodářským plánům, při jejichž schvalování jsou mimo jiné i zástupci ekologů, a porušení těchto plánů je porušením zákona, a tedy trestným činem. Že je ale třeba na daleko významnějších dlouhodobých tendrech na zakázky, které by měly LČR vypsat už v prvním čtvrtletí příštího roku, ještě třeba pořádně zapracovat, je nasnadě.
