Říká se mu Pando a jde o les tvořený cca 47 000 geneticky totožnými topoly osikovitými, které sdílí kořenový systém starý zhruba 80 000 let. Nachází se v americkém Utahu a je považován za jeden největších a nejvěkovitějších živých organismů na světě.
Problém spočívá v tom, že Pando se nedokáže dostatečně rychle obnovovat. A podle ekologa Paula Rogerse z Western Aspen Alliance and Utah State University za to můžeme my lidé.
Navzdory různým slibům totiž inkriminovaný les stále není dostatečně oplocen, takže do něj mohou pronikat zvířata spásající semenáčky. „Po významné investici do ochrany ikonického klonu Pando jsme z tohoto výsledku zklamáni," konstatoval Rogers. „Zdá se, že zejména jelenci ušatí hledají způsoby jak proniknout dovnitř slabými místy v plotu nebo přes osmistopou bariéru přeskočí."
Populace zmíněných jelenců ušatých se přitom v Utahu neustále zvětšuje. Jedním z hlavních důvodů je potlačování jejich přirozených predátorů, tedy například vlků a medvědů. Na leteckých snímcích pořízených během uplynulých 72 let je navíc krásně vidět, že oblasti, které člověk dříve „vyčistil" kvůli budování kempů, chat atd., stále zůstávají odlesněné.
Jaké jsou možnosti řešení? Dočasné oplocení (lepší než to stávající) nebo odstřel jelenů. V nejlepším případě kombinace obojího.
„Kromě ekologických hodnot slouží Pando jako symbol spojitosti člověka s přírodou a zvěstovatel širších druhových ztrát. Zde, na regionální i skutečně mezinárodní úrovni, lesy topolů osikovitých podporují velkou biodiverzitu," uvedl Rogers.
