Jan Fišer si před 13 lety v bývalé stodole ve Zvoli na Náchodsku postavil kytarářskou dílnu. Dokáže vyrobit nástroj pro jazzmany, mandolínu i kytaru, která vypadá jako housle. Své kytary pozná i po letech hned na první pohled.
„Každé dřevo vypadá jinak. Když se s ním v dílně měsíc mazlím, utkví mi v paměti natolik, že kytaru podle něj bezpečně poznám," říká třiatřicetiletý absolvent hradecké uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku.
Rodinný dům se stodolou ve Zvoli, která je součástí obce Rychnovek čtyři kilometry od Jaroměře, se ničím neliší od okolní zástavby. Stejně tak dílna v bývalém hospodářském stavení vypadá podobně jako kterákoli jiná truhlářská. Přesto tu vznikají originální nástroje a putují do celého světa. Jan Fišer má zákazníky v Evropě i v zámoří.
Pásová a kotoučová pila, fréza, vrtačka, v prosklené skřínce na zdi lahvičky s lepidly a laky, v krabicích, regálech i na půdě desítky dřevěných desek, pod stolem dřevěné šablony a formy.
Na pracovní desce má Jan Fišer právě rozpracovanou jazzovou kytaru, kterou poveze do německého Frankfurtu na největší veletrh hudebních nástrojů. Zbývá ji jen nalakovat, opatřit strunami a naladit. Na stěně visí hotové nástroje různých velikostí i barev.
Dřeva z celého světa
I když výrobu usnadní elektrické pily a frézy, většinu práce musí kytarář zvládnout rukama.
„Výroba kytar je z 90 procent ruční práce. Třeba u jazzových je přední klenutá deska vydlabaná z jednoho kusu dřeva," ukazuje na jeden z nástrojů. Kromě běžného nářadí mu k tomu slouží speciální „udělátka": miniaturní hoblík „člunkař", který se sotva vejde mezi dva prsty, nebo ohýbačka na tvarování lubů kytary.
Výrobce kytar má ve skladu dřeva z celého světa: indický a madagaskarský palisandr, mahagon, africký eben. Z českých používá převážně javor, dále olši nebo ořech. Některá jsou tak vzácná, že už se téměř nedají sehnat. Například těžba dříve běžného brazilského palisandru byla zakázána.
Stejně důležité jako druh dřeva je pro zvuk kytary konstrukční řešení. Vymyšlení správné konstrukce zabere desítky hodin, hlavně při vyvíjení originálních modelů totiž výsledek není nikdy zaručený.
„Když chce člověk něčeho dosáhnout, musí experimentovat s různými tvary kytar a se žebrováním, které zevnitř vyztužuje tělo nástroje. Když dělám nějaký model poprvé, nemusí se to hned povést. Než se dostanu tam, kam potřebuji, má to určitý vývoj," upozorňuje Jan Fišer.
Každá jeho kytara je originál, ať už designem, nebo konstrukcí. „Dva úplně stejné nástroje jsem tady ještě nevyrobil, i když rozdíl je někdy jen v detailech," poznamenává.
Kytaru po dokončení naladí a vyzkouší. Jako muzikant s tím nemá žádný problém, v minulosti prošel několika kapelami.
Umět se od práce odtrhnout
Dílnu ve Zvoli ročně opustí 20 kytar, pod vlastní značkou je Jan Fišer začal dělat před 10 lety. Některé nástroje jsou hodně neobvyklé. Z vedlejší místnosti, kde je lakuje, řemeslník přináší kytaru s houslovou konstrukcí a zabrnká pár tónů. Nástroj vydává kytarový zvuk, ale vypadá jako zvětšené housle.
Kytarářskou dílnu vybudoval v bývalé stodole, která je součástí hospodářského stavení z roku 1925. Podkroví je pro dílnu na hudební nástroje ideální. Výroba totiž má vysoké nároky na sucho. Vlhkost se zde pohybuje mezi 40 až 50 procenty.
„Snažím se, aby tady byla nižší vlhkost než tam, kde kytara skončí. V opačném případě by dřevo mohlo vyschnout a popraskat," vysvětluje výrobce hudebních nástrojů.
Mít dílnu hned u domu má výhody i nevýhody. Na pracoviště to má jen pár kroků po dřevěném schodišti. Rozdělit čas mezi práci, rodinu a koníčky však vyžaduje velké sebeovládání.
„Pracuju zhruba devět hodin denně, dřív jsem v dílně trávil času i mnohem víc. Musel jsem se však naučit najít správnou hranici a umět se od práce odtrhnout," přiznává Jan Fišer.
„O houslovou technologii jsem se v minulosti zajímal, také jsem pár houslí ze zájmu postavil, abych se o tom něco dozvěděl. Aplikoval jsem to i do výroby kytar a mělo to poměrně velký úspěch u zákazníků," říká.
Několik houslových kytar poslal do Japonska. Kuriozitou v jeho sbírce je replika malé kytary Martin, která se běžně nevyrábí.
